Ve zprávě je Klára Samková zmíněna v „Dalších projevech nesnášenlivosti“, mezi kapitolami „Tradiční pravicoví extremisté“ a „Paramilitární a domobranecké skupiny“. Přesně se ve zprávě píše: „Advokátka Klára Samková dostala pokutu ve výši 25.000,- Kč od České advokátní komory za prokletí tureckého velvyslance (v červnu 2016 se tento diplomat ohradil proti výroku Samkové přirovnávajícím islám k totalitním režimům). Advokátka se proti kárnému rozhodnutí odvolala.“
Inkriminovaná pasáž:
Celý text žádosti Kláry Samkové:
Vážený pane ministře,
Váš rezort, konkrétně Odbor bezpečnostní politiky, zpracovává každého čtvrt roku souhrnnou zprávu nazvanou „Projevy extremismu a předsudečné nenávisti“.
Dne 13. srpna 2018 vydal tento odbor Vašeho ministerstva zprávu za 2. čtvrtletí roku 2018, kde v kapitole 1. 3. „Další projevy nenávisti a nesnášenlivosti“ na str. 4 zprávy je uvedeno:
„Advokátka Klára Samková dostala pokutu ve výši 25.000,- Kč od České advokátní komory za prokletí tureckého velvyslance (v červnu 2016 se tento diplomat ohradil proti výroku Samkové přirovnávajícím islám k totalitním režimům). Advokátka se proti kárnému rozhodnutí odvolala.
Zařazení mého jména do zprávy v jedné řadě hned za „tradiční pravicové extremisty“ (viz kapitola 1.2.) a před „Paramilitární a domobranecké skupiny“ (kapitola 1.4.) se mne hluboce dotklo. Jednání odboru Vámi vedeného ministerstva považuji za zcela neoprávněný zásah do mé cti a lidské důstojnosti, za svévolné popření mých celoživotních postojů a cílenou úmyslnou snahu o diskreditaci mojí osoby.
Předně: Rozhodnutí kárné komise České advokátní komory se nezabývalo tím, zda jsem či nejsem extrémista, tedy ve vztahu k informacím, soustředěným ve zprávě bezpečnostního odboru, má toto kárné rozhodnutí nulitní vypovídající hodnotu. Rozhodnutí kárného senátu se vyjadřovalo – dle mého názoru v rozporu se zákonem o advokacii – k mému veřejnému politickému postoji z pohledu vnitrostavovského předpisu, a to tzv. „Etického kodexu advokáta“, který ve svém článku 4 hovoří o „důstojnosti a vážnosti stavu“ takto:
„(1) Advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.“
Můj prohřešek měl spočívat v tom, že jsem vyjádřením svých politických názorů měla pošpinit důstojnost advokátního stavu. Co to má společného s extrémismem? Nic.
Zadruhé: Pro kárné řízení před Českou advokátní komorou platí podpůrně zásady trestního řádu a obecné principy trestního práva. Mezi úhelné principy trestního práva patří presumpce neviny. Ta se v plné míře vztahuje i na mne. Ve zprávě Vašeho ministerstva je uvedeno, že „advokátka se proti kárnému rozhodnutí odvolala.“ Vaše ministerstvo tedy vědělo, že nejsem pravomocně kárně odsouzená, tedy, že presumpce neviny se na mne plně vztahuje, a přesto uvedlo mne zásadně poškozující údaj jako plně validní. Považuji za nutné zdůraznit, že „Souhrnná situační zpráva o projevech extremismu a předsudečné nenávisti“ je veřejně dostupným dokumentem, viz: http://www.mvcr.cz/clanek/ctvrtletni-zprava-mv-o-extremismu-226236.aspx, je určena neurčitému počtu příjemců a svůj dosah má i v zahraničí. Přesto se vaše ministerstvo rozhodlo nedbat zákonných zásad trestního práva a potupně vystavit moje jméno vedle – gentleman promine – pokleslým osobám typu členů DSSS, na něž je snad i slova „extremista“ škoda.
Zatřetí: Výbor Vámi vedeného ministerstva při vzpomenutí mého „extrémismu“ uvedl, že jsem byla Českou advokátní komorou potrestána za prokletí tureckého velvyslance a v závorce v textu uvedl, že „v červnu 2016 se tento diplomat ohradil proti výroku Samkové přirovnávající islám k totalitním režimům“. Uvedení mého jména mezi „projevy nenávisti a nesnášenlivosti“ je tedy zřejmě odůvodněno tímto postojem nikoliv mým, ale dotyčného tureckého diplomata, s jehož názory se, jak vidno, české Ministerstvo vnitra zcela ztotožňuje. Ráda bych Vás upozornila, pane ministře, že islám je skutečně totalitní ideologie, což je podrobně rozebráno a odůvodněno v Rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, a to v případu Refah Partisi proti Turecku, sp. zn. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98 ze dne 13. 2. 2003, ve kterém Velký senát ESLP jmenovitě poukázal na naprostou neslučitelnost islámského právního řádu šarí´a s evropským právním systémem lidských práv. Právní systém šarí´a je přitom integrální součástí islámu a samotný islám je podmíněn naplňováním tohoto právního řádu. Z uvedeného je zřejmé následující:
- Ministerstvo vnitra, stejně jako dříve ministerstvo Zahraničních věcí připustilo porušení českého právního řádu, tedy Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, kdy přímo dopustilo, aby se cizí diplomat protiprávně vměšoval do vnitřních záležitostí České republiky, včetně vznášení požadavku na moje trestní stíhání; to nakonec vyústilo v moje kárné stíhání Českou advokátní komorou – jsem tedy stíhána na základě žádosti představitele cizí mocnosti. To je pro mne důkaz, že Česká republika, bohužel, není suverénním státem.
- Místo toho, aby Ministerstvo vnitra (vedené členem ČSSD) spolu s Ministerstvem zahraničních věcí (vedeném nemýlím-li se, nejen členem ČSSD, ale v současné době rovněž přímo Vámi, pane ministře...) protestovalo proti tomuto vměšování se cizí mocnosti do vnitřních záležitostí České republiky, toto vměšování podporuje a hlásí se k němu. Obě ministerstva se tedy chovají jako úřady vazalského státu.
- Svým postojem k mému kárnému stíhání dává Ministerstvo vnitra najevo, že souhlasí s mým kárným stíháním a fakticky se zastává Turecké republiky. Ta ovšem se v posledních několika letech chová genocidně ke svým vlastním občanům, zcela okleštila svobodu slova a provedla čistky, ve kterých ztratily své místo desetitisíce vysokoškolských pedagogů, soudců, novinářů, státních zástupců i „obyčejných“ učitelů či nepohodlných státních úředníků. Dle svých vědomostí si troufám říci, že jde o personální čistky, srovnatelné s čistkami v 50. létech v zemích bývalého Sovětského bloku. To vše za nezájmu obou Vámi řízených ministerstev. Postoj obou Vámi řízených ministerstev tedy analyzuji tak, že současnou politiku Turecké republiky a jejího prezidenta Erdogana, která zcela odporuje Úmluvě o lidských právech a svobodách, podporujete a souhlasíte s ní.
- Svým postojem k mému kárnému stíhání dává Vaše ministerstvo najevo, že se ztotožňuje s názory tureckého diplomata, proti jehož protiprávnímu jednání jsem vystupovala, a tudíž minimálně nepřímo, ale spíše přímo, podporuje islám – a to již tím, že jej zjevně nepovažuje za ideologii ohrožující demokracii ve světě – čímžto ve skutečnosti je.
Vážený pane ministře, vraťme se k meritu věci: zpráva Vašeho ministerstva o tzv. „extremismu“ a to, že jsem do ní byla zařazena já, se mne hluboce dotklo. Celý svůj život se zabývám lidskými právy. Mám za sebou obhajobu řady obětí rasově motivovaných útoků, svoje klienty jsem v desítkách případů úspěšně zastupovala jak před Evropským soudem pro lidská práva, tak i před Ústavním soudem ČR. Zhanobení mého jména, a to jak z hlediska osobního, tak profesního, Vaším ministerstvem, je pro mne nepřijatelné.
Žádám Vás, aby z předmětné zprávy byla o k a m ž i t ě vypuštěna jakákoliv zmínka o mně. S ohledem na rozsah škody, kterou mi Vaše ministerstvo již způsobilo, bych ve směru ke své osobě považovala za vhodné i Vaši osobní omluvu za způsobeno újmu.
Celé znění odpovědi Jana Hamáčka:
Vážená paní doktorko, dovolte mi, abych zareagoval na Vaši žádost o vypuštění Vašeho jména ze souhrnné zprávy „Projevy extremismu a předsudečné nenávisti“ ze dne 22. září 2018. Vaší žádosti nemohu vyhovět, jelikož tvrzení, které chcete ze zprávy vypustit, je pravdivé. Zpráva, jak ostatně vyplývá z jejího názvu, se nevěnuje pouze extremistům, ale i významným projevům předsudečné nenávisti osob, které nelze zařadit do tradičního extremistického spektra. Dále bych chtěl za Ministerstvo vnitra, v souladu s českým právním řádem, důrazně odmítnout jakékoliv projevy nenávisti vůči jiným náboženstvím nebo skupinám osob pro jejich původ či víru. Chtěl bych naopak uvést, že mnou řízený úřad respektuje právo na svobodu vyznání. Za zcela absurdní a nepodložené pak považuji tvrzení, že Ministerstvo vnitra podporuje vměšování cizí mocnosti do vnitřních záležitostí České republiky.
S úctou
Jan Hamáček
Nicméně, Kláře Samkové toto vysvětlení nepřipadá dostatečné a poslala ministru vnitra za ČSSD další žádost, tzv. předžalobní pokus o smírné vyřešení situace. V ní píše: „Z uvedeného jsem tedy vyrozuměla, že mne již nepovažujete za extremistu, ale za osobu, která trpí předsudečnou nenávistí. Poukazujete na český právní řád, který odmítá projevy nenávisti vůči jiným náboženstvím nebo skupinám osob.“ A dodává, že stále považuje zprávu ministerstva za protiprávní zásah do své osobní cti.
Podle policejní zprávy se před tureckým velvyslanectvím v červnu 2016 dopustila výroku: „A protože pane velvyslanče nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám vás, proklínám vás, proklínám vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny, a umřete bez cti!“ Policie její slova vyhodnotila tak, že vzniklo podezření na spáchání přestupku proti občanskému soužití. Policejní orgán pak předal věc k projednání Kontrolní radě České advokátní komory.
Samková se brání na třech liniích. Jednak, že její slova nebyla správně pochopena, neboť velvyslanci nepřála smrt, nýbrž ztrátu cti. A dále dodává, že věc byla předána pouze advokátní komoře, která ovšem hodnotí pouze, zda advokát či advokátka jednal podle zásad advokacie. Tedy k projednávání přestupku ani nikdy nedošlo a Samková se tak ničeho protiprávního nedopustila. Proti pokutě advokátní komory podala odvolání. A do třetice, že promlčecí lhůta podle tehdy platných zákonů již vypršela.
Samková Hamáčkovi vytýka: „I v přestupcích platí zásada presumpce neviny, kterou Vaše ministerstvo zcela bezohledně a protiprávně pominulo,“ a dodává: „Presumpce neviny platí i pro projednávání kárných řízení před Českou advokátní komorou, neboť podpůrně pro toto projednávání platí trestní řád. Jak je tedy možné, že uveřejňujete hodnotící zprávu o rozhodnutí, proti kterému jsem podala odvolání? Nejenom média – jak nás poučují poslední rozhodnutí soudů z poslední doby – ale i orgány státní správy jsou povinny presumpce neviny dbát.“
„Nikdy nebylo rozhodnuto o mojí vině, a to jak formou přestupku, tak snad formou přečinu, že bych se dopustila protiprávního jednání. Moje jednání je hodnoceno v souvztažnosti k mým povinnostem advokáta, a to ještě způsobem, který já osobně považuji nejen za protiprávní, ale navíc za hloupý, případně politicky ovlivněný. Rozhodně však Vaše ministerstvo neopravňuje k tomu, aby mne zařadilo mezi extremisty a nenávistné osoby,“ píše Hamáčkovi Samková a dodává: „Domnívám se, že namístě by byla i omluva ze strany Vašeho ministerstva, případně i Vás osobně.“
Celé znění žádosti Kláry Samkové:
