„Jiří Hodač (tehdejší generální ředitel ČT – pozn.red.) měl policejní ochranku, kterou mu přidělil ministr vnitra, protože vyhodnotil, že je opravdu ohrožen. Ten den měl jít Jiří Hodač do Parlamentu, jenže tam nepřišel a tak mi manžel zavolal, abych se šla podívat k němu do Vršovic, protože jsem shodou okolností byla nedaleko jeho bydliště ve filmové střižně,“ uvedla svou vzpomínku.
Na místě byli policisté, kteří jí řekli, že z bytu slyší divné sténání, ale báli se vyrazit dveře, protože k tomu prý musí dát souhlas majitel bytu, jinak by škody šly za policií. A taktéž přítomná Hodačova příbuzná se rovněž bála dát k tomu pokyn. „Tak jsem ten pokyn dala sama,“ uvedla s tím, že hned volala záchranku. Hodač byl podle jejích vzpomínek na zemi v hrozném stavu, ale záchranka naštěstí dorazila rychle, Hodače stabilizovala a odvezla do nemocnice.
„Když se posléze v Parlamentu mluvilo o jeho stavu jako o diplomatické chorobě, jistě si každý dovede představit, jak mnou cloumal vztek. Mezitím mi můj známý ze záchranky volal, že neví vůbec, co má dělat. Že Jiřího Hodače nepřijali v nemocnici v Obloukové, nepřijali ho na Karláku, ani na Vinohradech, prostě ho nepřijali nikde. Ač to dneska všichni svorně popírají. V České televizi ve stejné chvíli hráli písničku Táhněte do háje. A Václav Havel, který má v této zemi nejlepší zdravotní péči, se tam promenoval s mašlí v klopě až na zem. Mimochodem, červenobílou vzbouřeneckou bikolóru nosila i paní Dagmar. A Václav Havel si dovolil plivat na Jiřího Hodače, jemuž tento stát tu nejzákladnější zdravotní péči odepřel,“ vzpomínala účastnice dění.
Fotogalerie: - Symboly
Bobošíková uvedla, že její známý, lékař, ji informoval, že Jiří Hodač přežil, protože generálního řiditele přijal v Motole. „Celá příhoda má velmi trpkou pointu. Po půl roce tohoto lékaře vyhodili. Protože by prý za tento svůj čin v kolektivu neobstál. Oznámil mi to ředitel nemocnice. Tímto oznámením jenom uvedl svou žádost, zda bych mu nemohla pomoci stát se ministrem zdravotnictví. Takhle silně jsem si ještě na lidský hnus nesáhla a viníci této události jsou dodnes nepotrestaní,“ sdělila zakladatelka institutu.
To, co tenkrát, už nikdy jindy nezažila. „Slavné i méně slavné televizní tváře ječely, řvaly, bučely a plivaly. Házely po mně plyšové prase, které se stalo jejich talismanem a pojmenovaly ho ‚Bobo‘,“ zmínila s tím, že ono plyšové prase se objevilo i na předávání cen TýTý. „Kdy si ho vzali jako rekvizitu Marek Eben s Ivetou Toušlovou. Marek Eben tehdy rádobyvtipně pronesl: Dost bylo bobošíkování. Já v té době byla na dovolené a má maminka mi s pláčem telefonovala, že to od toho slušného pana Ebena vůbec nečekala. Že to je velká sprosťárna. Uklidňovala jsem ji, ať nepláče. Že mě to vůbec nepřekvapuje,“ dodala s tím, že celý incident má kuriozní tečku.
„Asi půl roku poté mě Marek Eben vyhledal mezi hosty na střeše hotelu Intercontinental na byznys párty, kterou tehdy moderoval,“ uvedla s tím, že se Eben přišel omluvit za Bobošíkování. A když se ptala proč, Eben odpověděl: „Jak jezdím na různé akce, zjistil jsem, že jsem si tím moc nepomohl. Oni vás totiž lidé mají docela rádi.“ Nad jeho „omluvou“ prý mávla rukou, protože seznala, že Eben názor nezměnil, jenom mu to, co řekl, nepomohlo.
Tečku za televizní krizí prý udělali sami vzbouřenci. „Věra Valtrová, prozatímní ředitelka ČT, bydlela asi 50 metrů od České televize. Všichni věděli, že vlastní trabanta. Což v dnešní době není vůz obvyklý a má ho málokdo. Jednou přišla ke svému autu a našla ho polité lidskými výkaly, Očití svědci ji informovali, že kolem jel přenosový vůz České televize. V úrovni jejího trabanta zpomalil, z okénka se vysunula ruka a vylila na vůz obsah WC, jímž jsou televizní přenosové vozy vybaveny. Myslím, že nic lépe nevystihuje úroveň oněch bojovníků za svobodu slova,“ shrnula Bobošíková a doplnila, že Valtrová „samozřejmě“ musela z ČT odejít, ale tito lidé v ní dále pracují a dále „oblažují národ svými myšlenkovými pochody a výtvory“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
