„Jiří Hodač (tehdejší generální ředitel ČT – pozn.red.) měl policejní ochranku, kterou mu přidělil ministr vnitra, protože vyhodnotil, že je opravdu ohrožen. Ten den měl jít Jiří Hodač do Parlamentu, jenže tam nepřišel a tak mi manžel zavolal, abych se šla podívat k němu do Vršovic, protože jsem shodou okolností byla nedaleko jeho bydliště ve filmové střižně,“ uvedla svou vzpomínku.

Na místě byli policisté, kteří jí řekli, že z bytu slyší divné sténání, ale báli se vyrazit dveře, protože k tomu prý musí dát souhlas majitel bytu, jinak by škody šly za policií. A taktéž přítomná Hodačova příbuzná se rovněž bála dát k tomu pokyn. „Tak jsem ten pokyn dala sama,“ uvedla s tím, že hned volala záchranku. Hodač byl podle jejích vzpomínek na zemi v hrozném stavu, ale záchranka naštěstí dorazila rychle, Hodače stabilizovala a odvezla do nemocnice.

„Když se posléze v Parlamentu mluvilo o jeho stavu jako o diplomatické chorobě, jistě si každý dovede představit, jak mnou cloumal vztek. Mezitím mi můj známý ze záchranky volal, že neví vůbec, co má dělat. Že Jiřího Hodače nepřijali v nemocnici v Obloukové, nepřijali ho na Karláku, ani na Vinohradech, prostě ho nepřijali nikde. Ač to dneska všichni svorně popírají. V České televizi ve stejné chvíli hráli písničku Táhněte do háje. A Václav Havel, který má v této zemi nejlepší zdravotní péči, se tam promenoval s mašlí v klopě až na zem. Mimochodem, červenobílou vzbouřeneckou bikolóru nosila i paní Dagmar. A Václav Havel si dovolil plivat na Jiřího Hodače, jemuž tento stát tu nejzákladnější zdravotní péči odepřel,“ vzpomínala účastnice dění.