Na začátek svého projevu za přítomnosti několika desítek občanů Plzně Weigl uvedl: „K tomu, co Evropa prožívá, bych se chtěl zaměřit na migrační krizi.Tady je pocit, jako by byla za námi. Přes severní Afriku a Středozemní moře do Itálie proudí stále tisíce běženců a vztahy s Tureckem jsou velice křehké. Manchester nám dokázal, že dnešní západní Evropa čelí neřešitelnému problému. Platí daň za to, jací nezodpovědní politici v uplynulých desetiletích doširoka otevřeli dveře k nekontrolovatelnému přílivu lidí z jiných částí světa.“

Podle Weigla to bylo krátkozrakou motivací spolu s očekáváním, že ti lidé přicházejí dočasně, že se vrátí, že to je klasická pracovní migrace, ale „… její masový charakter v kombinaci se sociálním státem, blahobytem, vytvořil něco, co nikdo neočekával. Jak ohromně důležité pro civilizační rozvoj bylo vítězství kapitalismu, rozvoj moderní společnosti v západní Evropě, vznik národů a států a národní homogenita západních států, že Anglie, Francie a nakonec i Německo, o Skandinávii a Itálii nemluvě, měly proti nám, obyvatelům střední Evropy, Balkánu, ruského impéria tu výhodu, že žily v národnostně homogenní společnosti, že národnostní i náboženské a jiné boje byly zapomenuty, že národní stát západní Evropa, ve kterém mohla vykonávat politická rozhodnutí demokraticky pro rozvoj společnosti, dala světu jako model. My jsme to štěstí neměli, naše část Evropy se k tomuto stavu dopracovávala dlouhá desetiletí cestou mnoha střetů a konfliktů a rozpadů států.“

Multikulturní obšťastňovači jsou vlastně pokrytci

Západní Evropa byla podle Jiřího Weigla šťastným světem. „Dnes vidíme, že migrací se toto všechno změnilo a že západní Evropa má dnes problém takový, jakému čelily středoevropské nehomogenní země někdy před sto, sto padesáti lety. Je evidentní, že miliony lidí ze severní Afriky, z Blízkého východu nepřišly do západní Evropy proto, aby se z nich stali Francouzi, Angličani, Švédi, Němci. Oni přišli proto, aby v lepších materiálních podmínkách mohli v podstatě pokračovat ve svém způsobu života. Aby reprodukovali svoje společenské, náboženské struktury, představy a hodnoty. A multikulturalismus, o kterém se dnes tak hovoří, přináší své jedovaté ovoce. Říkám, že multikulturalismus je něco jako moderní, politicky korektní apartheid. Je to ideologie, která tvrdí, jak je krásné, když různé národy, různé kultury žijí paralelně vedle sebe a právě ta jejich diverzita je navzájem obohacuje. To víme, že je nesmysl. Zvykli jsme si, že je to argument levicových pokrokářů, kteří školí svět o tom, že toto je ten humanismus k lidem, to je ten jiný přístup k lidem z jiných civilizací,“ nebral si servítky Weigl.

„Já mám neustále pocit, že multikulturalismus obsahuje současně velmi silný rasistický náboj. Je to něco jako se v současné pokrytecké společnosti tvářit jako humanista, být solidární s těmi barevnými spoluobčany a přitom současně tvrdit, jak je přínosné, že vedle nich musíme bydlet, musíme žít, že oni jsou něco úžasného, že mohou žít podle svých tradic, které nás všechny obohacují. Vidíme, že to tak není. Naopak, že ten multikulturalismus vytváří frustrované společnosti žijící vedle sebe v konfliktech, nedůvěře, ve střetech, v narůstající nenávisti, že ten multikulturalismus je něco, co lidi odcizuje, co brání tomu, aby se vytvářela jednotná pospolitost.“

Nemilovat, ale zničit!

Po manchesterském útoku vystoupila podle Weigla v médiích britská velvyslankyně, která přes desítky mrtvých a zraněných stále opakovala, jak britská společnost je úžasná, multikulturní, pestrá, barevná a jak si to musí Evropa zachovat a ubránit. „Nevím, jaká je to hodnota, když vedle sebe žijí různé skupiny, z nichž jedna čas od času povraždí někoho z té druhé skupiny. Myslím, že takovou hodnotu všichni rádi oželíme. Západní společnost dobře ví, že se dostala do neřešitelného problému, protože má mezi sebou občany, kteří ve skutečnosti nesdílejí ten pocit sounáležitosti s tou původní populací. Mne vždycky zlobí komentář, když po útoku naši novináři v souladu s politickou korektností začnou psát, že není pravdou, že v Paříži, Manchestru, Bruselu nebo kdekoliv jinde vraždil přistěhovalec. Vždyť to byl Francouz, Angličan, Němec,“ rozohnil se vůči mainstreamovým médiím Weigl.