Kubišová ve svých slovech mimo jiné uvedla, že to, že vstup vojsk Varšavské smlouvy může negativně ovlivnit její kariéru, si uvědomila až po vyhlášení normalizace v dubnu 1969. Tehdy prý sledovala projev doktora Husáka přímo v televizi. „A říkala jsem si, tak a spadla klec,“ podotkla Kubišová.

Následně zavzpomínala na prezidenta Václava Havla, s nimiž se seznámila na svatbě Káji Chadimové a Honzy Třísky. Tehdy na ni dorazila s Janem Němcem, který byl, podle jejích slov, s Václavem Havlem vzdálený bratranec. 

„Já jsem byla dost dobrý příklad toho, jak se tady dodržují lidská práva a co se děje s lidmi, kteří mají trošku jiné mínění. V tu dobu tady probíhaly neuvěřitelné čistky. Ta naše parta, režisér Pavel Juráček, Landovský, prostě bylo nás strašně moc těch, kteří se najednou ocitli bez práce jenom proto, že neschvalovali vstup vojsk Varšavské smlouvy a tím pádem jsme na těch Slapech měli takový salon. Pořád nás tam bylo víc a víc a utvrzovali jsme se v mínění, že se ta situace bude asi muset nějak řešit. V podstatě se to vyřešilo až za osm let od začátku normalizace vznikem Charty 77. Přímo u vzniku jsem nebyla,“ zmínila následně Kubišová s tím, že byla jednou z prvních, která byla pro podpis Charty 77 oslovena.

Původní text ZDE

Následně se dokonce stala i její mluvčí. „Já jsem dělala jenom to, co oni mi řekli, že mám udělat. Výborná věc na tom byla, že já jsem opravdu nevěděla, kde ty dokumenty vznikají, jaké schůzky tomu předchází. Takže když se procházeli sem a tam na tom StB, a vyptávali se mě, tak jsem jim nebyla schopná odpovědět. To byla moje velká výhoda,“ zmínila Kubišová. 

Popsala i to, jak pak pracovala ve výstavbě sídlišť, kdy si čas od času zasloužila prémie. A to tím, že se pokusila sehnat něco, co se jen tak běžně sehnat nedalo. „Takže když za mnou přišli a řekli, ať zavolám do Martina, tam dělali kastle na patnáctsettrojky, tak jsem jim zavolala a oni řekli: A vy jste ta zpěvačka? Já jsem jim řekla ano, takže takhle jsem pak dostala prémie, za které jsme třeba dceři Kátě koupili psa,“ zmínila. 

Závěrem pak uvedla, že ona sama o politickou kariéru po roce 1989 nestála. „Já bych přejala to nejlepší z těch osvědčených západních demokracií. Jenomže na to zřejmě nebyl čas, takže se pořád přepisovaly ty naše socialisticko-demokratické šanony a dospěli jsme až tam, kde jsme teď, že novelizace stíhá novelizaci, že se vláda na něčem rychle usnese, vyjde vyhláška a hned se chystá novelizace. To je myslím dost oslabující,“ uzavřela.