Celý život poslouchám kritiku na téma mladší generace. Jen se mění moje pozice. Kdysi jsem patřil ke kritizovaným, například v době, kdy jsem si nechal neuměle přerůst dříve vzorně ostříhané vlasy, protože jsem chtěl vypadat jako Beatles. Vypadal jsem jako idiot a místy jsem dokonce používal sponku do vlasů, kterou jsem odcizil matce. Dnes sleduji některé mladistvé zjevy na ulici s údivem, místy až s odporem. Avšak občas si ještě připomenu svůj účes ze šedesátých let a říkám si, že ty zjevy jsou v naprosté většině dočasné. Situace se za historicky známé období vývoje lidstva moc nezměnila, střet generací zde byl, je a bude.

Nicméně se v posledních dekádách změnily podmínky a za to si můžeme v mnoha případech sami. Nedrželi jsme se slov prezidenta osvoboditele, který říkal, že před zlem se neustupuje, se zlem se bojuje a zlo se poráží. Neříkal nic o zbabělosti, politické korektnosti, podlézání cizákům či zrazování národa. Byl to živoucí symbol, především pro mládež. Proto si musíme položit několik otázek. Především, zda je současná mládež opravdu horší než ta dřívější, kdo to zavinil a co s tím můžeme dělat?

Politika a ničení mladé generace