O tématu diskutovali komentátor Petr Žantovský, Václav Svojtka z knižního nakladatelství a Blanka Knotková Čapková, jež se zabývá genderovými studii, mimo jiné na Univerzitě Karlově i na Metropolitní univerzitě. Knihy prý škodlivě informují o postavení žen a mužů, které by si děti mohly převést do reálného života.
Fotogalerie: - ČT fašistům nedáme
„Argument to pro mě není. Mám minimálně dva silné protiargumenty. Jeden je daný vývojovou psychologií – pětileté dítě potřebuje vidět svět v jednoznačných vzorcích, potřebuje vědět, kde je dobro a kde je zlo, potřebuje se orientovat. Druhý argument je historický: Uvědomme si, že ty pohádky, věnujme se Karkulkám, Popelkám, jsou dílem historického vývoje myšlení lidstva,“ zmínil v odpovědi Žantovský. „Lidový příběh je plodem dlouhodobé zkušenosti lidstva. Genderové překlady do dnešní řeči. To není plodem vývoje, ale je to plodem našeho chtění,“ sdělil Žantovský.
„Pro druhý argument bych měla větší pochopení. Nepovažuju za nezbytné, aby ty pohádky byly vyloučeny. Nicméně bych velmi doporučovala, aby o nich učitel, učitelka, matka, otec, nabídli nějakou diskusi. Nesouhlasím s tím, že pětilelté děti nejsou schopné diskuse,“ rozhorlila se následně Knotková Čapková. „Děti v tomto věku napodobují, berou v potaz to, co jim dospělí říkají. A jestliže my jim řekneme, že tady jsou nějaké archetypy, které jsou věčné, vycházíme z předem daného ideologického východiska,“ dodala.
Do vysílání se zapojila i komentátorka Karolína Stonjeková. „Musím říct, že přesně nevím, kdo a na základě čeho určuje, co je běžné a co je přirozené,“ sdělila úvodem Stonjeková. „Pokud jde o aktuální kauzu, může se zdát, že o tolik nejde. Ale ono to bohužel zapadá do širšího kontexu souvislostí, kdy gender je klasický příklad toho, jak minorita svou hloupou ideologií může ovlivňovat společnost a ještě si za to nechat platit z grantů a dotací,“ podotkla Stonjeková.
„Časem bychom museli zakázat 90 procent veškeré literatury a uměleckých děl. Můžeme zakázat například Shakespeara a jeho Zkrocení zlé ženy a můžeme se dostat do situace, kdy jediné povolené filmy budou ty, kdy emancipované soudružky předhánějí muže v plnění plánu,“ dodala.
Václav Svojtka následně sdělil, že obavy z vydávání knih zatím nejsou namístě. „Čím by se výše zmíněné pohádky nahradily?“ zamyslel se také Svojtka.
Genderové stereotypy podle Knotkové Čapkové jsou soubory vlastností, které jsou už a priori připisovány mužům a ženám. „Určité vlastnosti, jako například průbojnost, síla, agresivita, dynamičnost, jsou připisovány mužům. Ženy pak jsou submisivní a krásné. Ošklivá kladná hrdinka v pohádkách neexistuje, pokud tam je, tak se například ke kráse propracuje. A teď abych se vrátila k socializaci vůči dětským čtenářům. Co to sděluje dětem? Pro chlapce je to fajn, je většinou mužský hrdina totiž dynamický. Jaká je charakteristika typická pro ženské hrdinky? Takové ty pohádky o princeznách. Princezna je unesena s tím, že si ji čaroděj chce vzít. Když ona jej nechce, nechá ji zkamenět nebo zbaví jí hlasu. Je zbavena dynamičnosti,“ popsala Knotková Čapková. „Když ji pak někdo vysvobodí, padne mu do náruče. Nikdo se jí neptá, zda jej chtěla, nebo nechtěla. Poselství pro dívky, čtenářky je pak to: Buď krásná a princ tě vysvobodí. A z toho pak pramení u děvčat anorexie a bulimie, neboť se to právě projevuje na tom zjevu,“ dodala.
„A co takový Mrazík? Nastěnka je útloučká dívenka, je chytrá a vyzraje na všechny. Jak si poradit s těmito pohádkami? Děláme problém z něčeho, co vůbec není. Pohádka má nést mravní poselství, to zpravidla nese. A dál bych to nepitval. Každé dítě si z toho odnese to, co je třeba. Proč tady nacházíme nějaké univerzální škatulky. Mně to přijde jako umělý problém,“ dodal Žantovský.
„Velmi bych polemizovala s mýtem přirozenosti. Na literatuře není nic přirozeného. Literatura realitu utváří,“ míní Knotková Čapková. „Nikdo nechce cenzurovat literaturu, ale je potřeba o tom otevřít diskusi. Nehoruji za zakazování knížek, ale myslím si, že učitelé by měli mít k dispozici nějakou metodiku, jak toto probírat. Mně to vadilo, že jsem se jako dítě nemohla ztotožnit, nebo že jsem nevěděla s kým,“ dodala.
„Nechal bych to na čtenářích a na autorech. Na tom, co lidé chtějí číst,“ sdělil Svojtka. „Jedna věc je čtenářská afinita, a druhá věc je, když do něčeho vstoupí instituce,“ rozhovořil se pak Žantovský a vzpomněl na to, jak se měla z čítanek odstranit básnička Jiřího Žáčka o mamince. „Jakmile se zahájí cenzura vůči bezbranným dětem, začíná to zavánět Orwellem,“ dodal Žantovský.
„Tahle argumentace není fér. O učebnicích vždy někdo rozhoduje. Rozhodují o nich školy, autoři. Tady jde o to, že učebnice nevznikají samy o sobě,“ rozhorlila se profesorka, jež následně dostala otázku, zda kocour Mikeš a pasáž o cikánech je rasistická. „Ano, jistěže je to rasismus. Neříkám, ať se kocour Mikeš zakáže, ale ať se o tom učitelé či rodiče s dětmi baví,“ dodala v odpovědi, že požaduje svobodnou otevřenou diskusi.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
