Jak byste ve stručnosti charakterizoval uplynulý rok a současně svůj první rok ve funkci? Jak je denní realita práce starosty blízká vaší původní představě o této práci?

Hodnotím-li uplynulý rok, převládá dobrý pocit z vykonané práce, opírající se o dobrou partu spolupracujících a optimisticky naladěných kolegů, ale také hromadu nedokončené práce a nedořešených problémů. Mnoho akcí a aktivit je více či méně rozjetých, ale nedotažených do konce. Proto bych ten příští rok nazval „Rokem tečky“ a po „Roce čárky“ budu vyvíjet daleko větší aktivitu tyto cíle plnit a naplňovat přání a potřeby obyvatel. Úplnou tečku by pak měli dělat občané pozitivní zpětnou vazbou.

Z pozice starosty města Nymburk bych zhodnotil uplynulý startovací rok jako rok plný výzev a očekávání. Ve svém prvním roce ve funkci na mě čekalo mnoho úkolů i z předchozích let, které bylo třeba vyřešit. Podařilo se většinově schválit všechny důležité věci. Co se týká rozvoje města a investic, dokončili jsme čtvrtou etapu revitalizace sídliště včetně dětského hřiště, což lidé vnímají pozitivně. Podařilo se nám dokončit část dosud vleklé rekonstrukce nemocnice, pavilon D a další dva pavilony dokončíme do května příštího roku.

Koalice ve městě vznikla již dva dny po volbách. Na druhou stranu ale má v jednadvacetičlenném zastupitelstvu jen deset mandátů a opírá se o tichou podporu dvou mandátů KSČM. Nevidíte v této křehké většině velké riziko? A jak byste hodnotil současnou spolupráci?

Mým prvořadým úkolem, když jsem nastoupil do funkce starosty, bylo navázat užší, ale především systémovou spolupráci se všemi opozičními zastupiteli a najít konsenzus napříč politickým spektrem. Netvrdím, že vždy došlo ke shodě, ale říkám, že mnoho věcí se díky této komunikaci posunulo a zásadní věci jsme dokázali společně vyřešit. Velice si tohoto vážím a i nadále bude trvat moje snaha o co největší možnou spolupráci se všemi zastupiteli. Tvrdím, že pokud bude prvořadým cílem pro všechny zastupitele dělat věci ku prospěchu našich obyvatel, pak se musíme v zásadních problémech vždy shodnout a problémy řešit společně. Potom otázka „křehké většiny“ ztrácí opodstatnění.