Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
Je už daností posledních nejpozději 20 let, že veřejnoprávní média si pro sebe „privatizovala“ parta těch, kteří spolu mluví. Tedy 20 let od slavné televizní stávky. Veřejnoprávní média totiž disponují rozpočtem kolem 7 miliard korun českých, což je částka na českém mediálním trhu naprosto ojedinělá. Nedivme se tedy, že je toto území velmi nedůtklivě hájeno. Jakákoliv změna (či jenom náznak) vede ke křiku o ohrožování objektivity, pokus o politický zásah apod.
Nyní jsme svědky jednoho z dalších dílů tohoto nekonečného seriálu. Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral si dovolil vyměnit ředitele zpravodajství Českého rozhlasu Jana Pokorného za Jitku Obzinovou. Proti té se okamžitě rozjel tradiční mediální kolotoč, tradičních „osobností“. Jitka Obzinová si totiž „dovolila“ při svém angažmá v TV Prima říci, že zaměstnanci TV Prima mají svého zaměstnavatele a že by měli respektovat redakční politiku určenou vedením televize, a že redaktoři nepromítají své soukromé názory do vysílání televize. No řekněme, naprostý skandál, o to větší, že TV Prima je soukromá televize. Co kdyby náhodou Jitka Obzinová vyžadovala redakční loajalitu na půdě Českého rozhlasu? A že by jako zkušená mediální manažerka mohla vyžadovat i odpovídající pracovní výkon?
Mediální kavárna už bubnuje. V čele nalézáme lobbistickou skupinu od Hlídacího psa, levicové „klinikáře“ z A2larmu nebo aktivisty z Newsroomu České televize či z Respektu. A na tuto vlnu okamžitě naskakují staří známí: Markéta Pekarová Adamová (TOP09) se obává dezinformací, lidovec Marek Výborný pro jistotu volá po změně mediální legislativy... další štíři zcela jistě brzy z nor vylezou.
Psali jsme:
Ve zpravodajství Českého rozhlasu jsem v letech 2011-2014 pracoval. Do tohoto rádia jsem se pak vrátil na rok v pozici člena Rady Českého rozhlasu. Jan Pokorný je bezesporu velmi dobrý moderátor, možná i jeden z nejlepších v naší zemi. To je ale na pozici šéfa zpravodajství veřejnoprávního rozhlasu málo. Svoji pozici si totiž nevydobyl coby zpravodajský profesionál, jako spíše vyseděl. Je to velmi pohodový člověk, který v zásadě nikomu nevadí a který se z tohoto titulu stal takovým inventárním univerzálem, kdykoliv bylo potřeba nekonfliktně obsadit nějakou vyšší pozici ve struktuře Českého rozhlasu. To je ale na tak zodpovědnou práci málo. Redaktoři Českého rozhlasu si totiž pod jeho vedením začali plést objektivitu se samolibostí.
Není žádným tajemstvím, že Radiožurnál si za sebou stále nese své svazácké dědictví. Rodinné a jiné vazby jsou tam příliš silné na to, aby je čas rozrušil. Málokdy se někomu podaří proniknout dovnitř. Osobně pamatuji pokus o přestavbu zpravodajství pod vedením bývalého generálního ředitele Petera Duhana v roce 2013. Cestu viděl (zcela správně) v zásadní obměně editorského týmu. Pohořel; z mnoha kvalitních lidí, které přivezl z nerozhlasového prostředí, do dnešních dní obstál tak možná jeden. Všichni ostatní se vrátili buď do televize, do printu či jinam. Jiný příběh si v Českém rozhlase zažila Barbora Tachecí, kterou zaměstnanci rozhlasu málem připravili o rozum. Parta těch, co spolu mluví, si zkrátka do své práce kecat nenechá, to oni vědí nejlépe, co je třeba vysílat!
Mgr. Josef Nerušil
Máme tu tedy nyní pokus o vyvolání rozhlasové krize a lá stávka redaktorů ČT 2000. Sám si vybavuji, jak jsme na zasedání Rady řešili předvolební vysílání. Redaktorská klika se úporně snažila vymyslet, jak koalicím vykompenzovat pravidlo, že jeden kandidující subjekt = jeden zástupce v předvolební debatě. V představě redaktorů tedy tak, aby tři nejsilnější subjekty dle průzkumů (tedy hnutí ANO, koalice SPOLU a PirSTAN) dostaly po každé předvolební debatě extra čas. Ředitel tomuto tlaku nakonec odolal, což mu slouží ke cti, protože výhrůžky typu „že poměry se po volbách mohou změnit“ mu musely být skutečně velmi nepříjemné. I tak ale, kdo poslouchal předvolební proud Českého rozhlasu, tak se v podstatě nesetkal s jinými mluvčími, než s těmi od koalic či od hnutí ANO.
Výměna inventárního kusu, Jana Pokorného, je ze strany generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala výrazem, že svůj plán na druhé funkční období, se kterým kandidoval, myslí vážně. Dlouhou dobu se snažil s redakcemi ČRo najít společnou řeč. Rozumím ale tomu, že chce být ředitelem instituce, nikoliv jenom panákem, který bude trpně přihlížet redaktorskému schweinerei. A nemluvíme tu o značné pokřiveném vnímání výrazu objektivita, značícího v očích redakce to, co se jim osobně líbí. O tom, jaká je pracovní morálka v newsroomu Českého rozhlasu, si už také vrabci cvrlikají; kovidové homeoffice jasně ukázaly, že třetina redaktorů je na Vinohradské naprosto zbytečná.
A o novinářské kultuře nemůže být ani řeč, vzpomeňme skandál, kdy se provalilo, že redaktoři si sami své komentáře zároveň i sami editují. Nebo na Janka Kroupu, který za svůj stotisícový plat dodal počet reportáží, že bychom to i na prstech rukou spočítali. Nebo na normalizačního komunistu Českého rozhlasu Plus, dříve píšícího budovatelské ódy pro normalizační tisk, nyní zarytého havlistu Petra Šabatu (a že nevadí taková minulost). Že se do čela tohoto cirkusu postaví Petr Dudek, to je pak možné považovat za vrchol grotesky.
Ne, nenechme si nic namluvit. Zpravodajství Českého rozhlasu je chlívek, který je potřeba důkladně vymést. Je škoda, že sotva generální ředitel Českého rozhlasu po letech sebral odvahu k potřebným změnám, tak vzal na nátlak mediální kavárny zpátečku. Jak do jeho rozhodnutí vstoupily politické vlivy, si můžeme jenom domýšlet. Bohužel, ke škodě nás všech, máme tu další důkaz, veřejnoprávní média se pomalu posouvají do role provládních vysílaček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
