Rodičům prý nikdy nevytkl, že byli disidenty. „Zároveň přátelé našich rodičů se stali našimi přáteli. Bylo to takové zvláštní, že jsme měli stejné kamarády, ale bylo to bezvadné,“ říká. Protože pocházel ze sedmi dětí, přišlo mu to, že jejich byt byl „průchoďák“, naprosto přirozené. „Když bylo o deset patnáct lidí víc, to nám vůbec nevadilo. Už v dětství jsme se stýkali s hodně rodinama, s hodně dětma. Byli jsme katolická rodina, tak všichni přátelé měli rodiny podobné.“

• Celé video je ZDE

V době Charty 77 mu už bylo sedmnáct let. Účastnil se aktivně dění, nebo zůstal pozorovatelem? „Nepatřil jsem k žádným organizátorům, to byli rodiče, kteří obcházeli první signatáře, sbírali podpisy, otec se na koncepci Charty 77 podílel. Vzhledem k tomu, že jsme byli v bytě a uprostřed toho dění, tak jsme toho byli účastníky.“

Fotografoval na pohřbu profesora Patočky, byl kvůli tomu u výslechu, to mu bylo čerstvých sedmnáct let. „Že se Charta chystá, jsme tušili, ale rodiče nás do toho nezasvěcovali. Dodržovali poměrně přísná pravidla konspirace, která jsme i my ctili. Věděli jsme, že něco bude. Po zveřejnění textu Charty 77 a šíleném honu na čarodějnice už jsme věděli, o co jde. Pan profesor zemřel na začátku března, my jsme tenkrát byli na jarních prázdninách. Já s mámou a ještě jednou sestrou jsme jeli do Prahy s tím, že na tom pohřbu budu fotit. Což jsem strašně chtěl. Pana profesora jsme si velmi vážili, byl to učitel mých rodičů, kteří jej měli také ve velké úctě. Z domova jsme odešli už v pět ráno, aby nám to nepřekazili cestou, protože bylo jasné, že jsou velké manévry,“ vypráví Němec.