Správce daně, tedy stát, přistoupil k centralizaci finančních úřadů, čímž by měly být omezeny rozdílné výměry daní podle místní příslušnosti. „Nelze vyloučit lidský faktor,“ připomíná Jiří Nesrovnal, avšak odvolací instance, centralizovaná, bude postupovat jednotně. Odvolání je možné k soudům, přičemž vrcholným stupněm je Nejvyšší správní soud, připomněl v Hyde parku České televize.

Největší daňové úniky, na příklad s ropnými produkty, nepřipadají podle Nesrovnala pod „klasickou daňařinu“, nýbrž jde o kriminální jednání na úrovni organizovaného zločinu. Vzhledem k nestabilnímu daňovému prostředí na druhou stranu dochází občas k neúmyslným chybám daňových poplatníků. Ty by Nesrovnal nerad označoval za daňovou kriminalitu. V praxi se prý ukazuje jako chyba, že někdejší ministr financí Kalousek zrušil možnost prominutí daně, protože „nechtěl mít pravomoci krále“. V obecné rovině některé specifické drobné problémy nelze řešit, neboť se jedná o individuální kauzy. Právě individuální prominutí daně by v těchto případech velmi pomohlo rozřešit komplikované životní situace.

Argument, že institut prominutí daně vytváří korupční prostředí, Nesrovnal odmítá. „Je to práce s lidmi a o lidech, vzato do důsledků bychom pak daně mohli přestat vybírat vůbec, neboť právě výběr daní sám může být podle podobné logiky prostředím pro korupci."