Minulý týden jsem v článku Pravda o Západu. Svoboda? Jděte. Stačí se podívat do Německa popisoval úpadek demokracie v dnešním Německu. Tento morální rozklad se však neomezuje pouze na tuto zemi – šíří se napříč celým Západem.
V Británii se „boj s nenávistí“ proměnil v hon na svobodu projevu. Západ, který se navenek ohání lidskými právy a rovností před zákonem, dnes soudí podle ideologické příslušnosti. Z politruků se stávají samozvaní světlonoši dobra, z kritiků progresivismu „extrémisté“.
Covid jako zrcadlo moci: První obětí pandemie byla demokracie
Tendenci upozadit práva jednotlivce lze v Německu sledovat už nejméně deset let – od roku 2015, kdy Angela Merkelová svým výrokem „Wir schaffen das“ svévolně otevřela dveře statisícům migrantů.
Měl Hayato Okamura právo ve sněmovním projevu proti svému bratru Tomiovi použít informace z jeho dětství?Anketa
Namísto snahy uklidnit skeptické hlasy, které varovaly před důsledky masové migrace, se politici rozhodli vytvořit narativ o „extrémismu“. Do jeho rámce pak zahrnuli všechny tyto skeptiky a proměnili je v nový nepřátelský obraz společnosti.
K dramatickému nárůstu státního tlaku došlo během pandemie covidu-19.
Psycholog Bernd Thomas Dreyer v rozhovoru pro platformu Inovace Republiky popsal, jak se „strach stal nástrojem řízení společnosti“ a jak byli lidé během pandemie vybízeni k vzájemné kontrole a udavačství.
Dreyer zmiňuje lékaře Boda Schiffmanna, který denně zveřejňoval videa s vlastní interpretací dat Institutu Roberta Kocha (RKI) a upozorňoval, že oficiální čísla neodpovídají obrazu „smrtící pandemie“.
Podobně i dr. Wolfgang Wodarg, prof. Sucharit Bhakdi a dr. Gunter Frank byli rychle označeni za dezinformátory. Významné odborné kapacity se tak přes noc staly nepřáteli státu. Dreyer tvrdí, že právě jejich kritický postoj k farmaceutickému průmyslu z nich udělal terč mediální diskreditace i cenzury. Byl to ukázkový příklad fungování „cenzurně-průmyslového komplexu“ – propojení mezi státem, médii a technologickými giganty.
AfD šla od počátku ve všech klíčových otázkách – od migrace, přes covidismus a genderismus až po Green Deal – proti proudu progresivismu. Právě proto byla, a dodnes je, v mainstreamu systematicky nálepkována jako extremistická. Její členové čelí podobné šikaně jako výše zmínění lékaři: persekuci, dehonestaci i policejní šikaně.
Dreyer atmosféru v Německu popsal výstižně: „Lidé v Německu začínají masově poznávat, že následky očkování jsou skutečně těžké. V tuto chvíli probíhá v Berlíně již druhý ročník sympozia organizovaného AfD k tomu, jak se vypořádat s následky covidu, jehož se účastní vysoce postavení politikové a vědci. (…) V loňském roce bylo toto sympozium mainstreamem kompletně ignorováno. Nebyl na něm přítomen ani jeden zástupce z mainstreamových médií, ale letos je to jinak. Skutečně se něco děje.“
A dodává svou osobní zkušenost: „To, co jsem zažíval, mě dohnalo na ulici a 8. května 2020 jsem organizoval první demonstraci. (…) Tak tvrdou reakci vlády jsme ale nečekali. V mainstreamových médiích nás – pořadatele těchto akcí – označovali jako nacisty, snažili se na nás navléct kriminální činy, že máme doma zbraně, že se snažíme nelegitimizovat stát.“
„Před dvěma lety mi vtrhla v 6 hodin ráno do domu speciální zásahová policejní jednotka s automatickými zbraněmi, vyrazili dveře a hodili mi do pokoje oslepující granát, vymlátili okna a vyrazili dveře, srazili mě k zemi, spoutali mě na zemi stahovacími páskami a následovala osmihodinová domovní prohlídka od sklepa až po půdu.“
„Ještě dnes jsem obžalován ze šesti různých trestných činů, ze všeho možného, od organizování nepovolených demonstrací až po údajné urážení policistů – vše vykonstruované k účelovému kriminalizování lidí. To se netýká jen mě osobně, ale také lékařů a vědců, kteří mají být sociálně zdiskreditováni a ekonomicky zlikvidováni.“
Odtajněné protokoly RKI – ticho po výbuchu
V červenci 2024 otřásla Německem zásadní kauza. Whistleblower z Institutu Roberta Kocha (RKI) předal novinářce Aye Velázquezové neredigované, tedy v plném znění odtajněné protokoly krizového štábu RKI Na veřejnost se tak dostalo přes 10 gigabajtů interních dokumentů z let 2020–2023.
Chcete Tomia Okamuru za předsedu Poslanecké sněmovny?Anketa
Z odhalených materiálů vyplynulo, že většina pandemických opatření nevycházela z vědeckých závěrů, ale z politických rozhodnutí – často v rozporu s doporučeními samotného RKI. Podle protokolů čelil institut přímému tlaku politiků při tvorbě svých stanovisek a veřejných doporučení.
Připomeňme, že se na stanoviska RKI opakovaně odkazovali i čeští politici a ministři zdravotnictví. Ukázalo se tak, jak nebezpečná je politika slepé loajality – když stát přebírá cizí rozhodnutí bez ověřování jejich vědeckého základu.
Jak bývá zvykem, žádná sebereflexe se nekonala. Ani politici, ani hlavní média nepřiznali, že se veřejnost celé roky řídila opatřeními, která neměla s vědou nic společného. Kauza byla jednoduše vymlčena – stejně jako tisíce těch, kteří na to upozorňovali už dávno.
Roušky padly, rozsudky zůstaly
Ani po odhalení protokolů RKI se v Německu nic nezměnilo. Potvrdil to i psycholog Bernd Thomas Dreyer, proti němuž začal na podzim 2024 další soudní proces – tentokrát kvůli údajnému porušení povinnosti nosit roušku v roce 2021.
Absurdní je, že v době rozsudku už bylo veřejně známo, že povinnost nošení roušek nebyla medicínsky, ale politicky motivovaná – a že roušky byly nejen zbytečné, ale v mnoha případech i zdraví škodlivé.
Dreyer v rozhovoru pro Inovaci republiky popsal, jak se represivní aparát zaměřuje na jednotlivce, kteří si dovolili nesouhlasit: „Je to systémová záležitost. Jde o sociální zničení. Orientují se na lidi, kteří se veřejně angažovali, podobně jako já.“
Dreyer, původem z východního Německa, přirovnal dnešní situaci k praktikám Stasi, které v mládí poznal na vlastní kůži: „Tehdy mě zavřeli do temné cely na samotku. V devadesátých letech jsem měl možnost nahlédnout do spisů, které na mě vedli – a ten mustr byl naprosto stejný jako dnes. Rozkládání osobnosti pomocí izolace a likvidace sociálního prostředí. Je to nápadně podobné.“
Zločin bez obětí, trest bez slitování: Dva roky za svědomí
Na serveru reitschuster.de byl popsán případ lékařky z Bad Kohlgrub, která byla odsouzena k dvouletému nepodmíněnému trestu vězení a tříletému zákazu činnosti. Jejím „zločinem“ bylo, že v prvním roce pandemie vydala 309 potvrzení o výjimce z nošení roušky.
Soud odmítl její vysvětlení, že část pacientů trpěla psychickými nebo zdravotními potížemi, které nošení roušky znemožňovaly. Naopak rozhodl, že lékařka „neprojevila dostatek lítosti“, a právě to označil za přitěžující okolnost. Paradoxně může mluvit o štěstí – skutky spadaly ještě pod staré znění § 278 trestního zákoníku. Po zpřísnění z listopadu 2021 by jí hrozilo až pět let vězení.
Exemplární proces s Witzschelovou – lekce strachu a poslušnosti
Další šokující rozsudek padl v případě 67leté drážďanské lékařky Biancy Witzschelové. Byla odsouzena k dvěma letům a osmi měsícům vězení, tříletému zákazu výkonu povolání a pokutě 47.000 eur. Jejím „zločinem“ bylo, že vydávala potvrzení o výjimkách z povinného očkování a nošení roušek.
Proces měl spíše politickou než právní atmosféru. Lékařka byla držena ve vazbě devět měsíců – od února do listopadu 2023. Soudní jednání nebylo zahájeno v obvyklé trestní soudní síni okresního soudu v Drážďanech, ale v křídle drážďanské věznice s vysokou ostrahou na Hammerweg.
V předvečer procesu policie provedla razie u 140 svědků, převážně v Bavorsku, a zabavila 174 potvrzení. V den hlavního líčení byla doktorka Witzschelová přivedena v doprovodu několika ozbrojených strážců, jako by šlo o nebezpečného zločince.
Když oběť zůstane bez spravedlnosti a lékař bez svobody
Server reitschuster.de upozorňuje na alarmující kontrast mezi tvrdými tresty udělovanými lékařům, kteří v době pandemie jednali podle svého přesvědčení, a mírnými rozsudky za sexuální násilí. Zatímco lékařky jednající dle svého přesvědčení v nejlepším zájmu svých pacientů končí za mřížemi, násilníci a pedofilové odcházejí domů s podmínkou.
V letech 2017–2020 německé soudy opakovaně udělovaly podmíněné tresty i za těžké znásilnění a zneužívání dětí.
Znásilnění:
- Srpen 2020 (Ermstal) – 56letý muž znásilnil 15letou dívku. Dostal 1 rok a 10 měsíců vězení podmíněně.
- Říjen 2020 (Lingen) – muž obviněný ze znásilnění se obhajoval, že měl „výpadek vědomí“. Dostal podmíněný trest.
- Červen 2020 – mladistvý pachatel podmínečně odsouzen za znásilnění.
- Září 2020 (Duisburg) – 46letý muž znásilnil 16letou praktikantku v kiosku, trest podmíněný.
- Květen 2020 (Rostock) – 56letý muž znásilnil 13letou dívku, odsouzen na 2 roky s podmínkou.
- Květen 2020 – muž znásilnil 17letou dívku, dostal podmínku.
- Srpen 2020 (Haldensleben) – 38letý muž odsouzen za znásilnění k 2 letům na podmínku.
Sexuální zneužívání dětí:
- Leden 2020 (Gelnhausen) – 19letý muž zneužil tři děti, dostal 1 rok a 8 měsíců na podmínku.
- Prosinec 2019 (Berlín) – 30letý muž, bývalý youtuber, zneužil dvě dívky, 8 měsíců podmíněně.
- Prosinec 2019 (Norimberk) – 33letý muž, cukrář, zneužil a znásilnil učnice, 2 roky na podmínku.
- Listopad 2019 (Albstadt) – muž již dříve dvakrát odsouzen za zneužívání dětí, znovu dostal 1,5 roku na podmínku.
- Listopad 2019 – 69letý muž odsouzen za zneužití nezletilé k 1 roku a 10 měsícům na podmínku.
- Listopad 2019 (Albstadt) – 57letý muž se dopustil nevhodného dotyku nezletilé, 1 rok a 1 měsíc podmíněně. Tento muž měl přitom už záznam v trestním rejstříku a údajně odmítá uznat německý právní systém.
- Září 2019 (Schwerin) – 47letý muž opakovaně zneužíval dívku a natáčel si to, 2 roky podmíněně.
- Září 2019 (Lüneburg) – 55letý muž zneužil dceru přátel, 2 roky podmíněně, včetně tří činů těžkého zneužití.
- Červenec 2019 (Neustadt) – 43letý policista zneužil 14letou hráčku svého týmu, 6 měsíců na podmínku a pokutu 3000 €.
- Únor 2019 (Bergkamen) – 72letý muž zneužil mentálně postiženou dívku, 1 rok podmíněně.
- Leden 2020 (Schweinfurt) – 22letý muž žádal nahé fotky 11leté dívky, 10 měsíců podmíněně.
- Leden 2020 (Bad Säckingen) – 23letý muž odsouzen za těžké zneužití, 11 měsíců a 3 týdny na podmínku.
- Prosinec 2017 (Neuruppin) – 20letý muž zneužil 12letou dívku, podmínka.
- Březen 2017 (Hildesheim) – 59letý muž zneužil neteř, 2 roky na 3 roky podmíněně.
Zasloužila si Aňa Geislerová státní vyznamenání?Anketa
To, co mělo být pilířem spravedlnosti, se mění v její karikaturu. Přísnost dopadá na ty, kdo si dovolí zpochybnit autoritu státu, zatímco skutečné oběti zůstávají bez zastání. Morální kompas společnosti se otáčí vzhůru nohama.
Když dobro páchá zlo: Slepota pozitivní diskriminace
Dvojí metr se stal symbolem takzvané pozitivní diskriminace. Západní „bílý muž“ se místo respektu k právu snaží odčinit hříchy minulosti tím, že je páchá obráceně. Pod vlajkou „kritické rasové teorie“ se sebemrskačství proměnilo v novou morální normu – ideologii multikulturalismu.
Jenže právě tato ideologie rasismus neeliminuje, ale živí. Skutečnou příčinou napětí není nenávist, nýbrž pocit křivdy. Když se oběti trestných činů nedomohou spravedlnosti, zůstává v nich trauma, které se může přenášet dál – i na další generace.
Nečinnost soudů posiluje recidivu pachatelů a rozklad důvěry ve spravedlnost. Oběti pak často ztrácejí víru ve stát a někdy se pokoušejí domoci nápravy samy. Tak se z jednoho ojedinělého případu stává spirála odplaty, která se přenáší z jednotlivců na celé komunity, jež s původním činem nemají nic společného.
Multikulturalismus se mezitím stal nedotknutelným náboženstvím Západu. Každý vtip, každá pochybnost či kritická poznámka je okamžitě nálepkována jako projev „extrémismu“. V atmosféře strachu a autocenzury už téměř nikdo nemá odvahu otevřeně mluvit o kriminalitě spojené s migrací a s uprchlíky. Tím se vytváří společnost, kde nepravda chrání ideologii a zamlčuje oběti.
„Snadné maso“: Zločiny, o nichž se nemluvilo, aby to nebylo „rasistické“
Problém úpadku spravedlnosti se týká nejen Německa. Podobné tendence dnes vidíme po celé západní Evropě – nejzřetelněji však ve Velké Británii, kde mají kořeny hluboko v minulosti. Zatímco v Německu se dvojí metr začal prosazovat po migrační krizi roku 2015, v Británii vznikl už koncem osmdesátých let – coby důsledek politické korektnosti a multikulturního tabu.
S přelomem nového milénia začaly v mnoha britských městech narůstat případy znásilňování nezletilých bílých dívek, často ze strany gangů pákistánských imigrantů. O problému se mlčelo – média se bála obvinění z rasismu. Až v roce 2014 otřásl Británií skandál ve městě Rotherham, kde bylo podle vyšetřování dlouhodobě zneužíváno přibližně 1400 dětí. Některým obětem přitom bylo pouhých jedenáct let.
Rozsah zločinů detailně popsal Peter McLoughlin v knize Easy Meat: Inside Britain’s Grooming Gang Scandal (u nás vydané roku 2025 pod názvem „Snadné maso. Epidemie znásilňování dětí groomingovými gangy v Anglii“), která celou problematiku sleduje již od roku 1988.
Na zadním přebalu knihy se dočtete: „Když tuto knihu dokončujeme, uvědomujeme si, jak moc se média obrátila proti oficiálnímu příběhu, který šířily úřady na celostátní i místní úrovni. Když jsme v dřívější on-line verzi zveřejnili statistiku nejméně deset tisíc obětí, byli jsme zesměšňováni; nyní však vysocí policejní důstojníci a poslanci parlamentu uvádějí, že počet obětí se může pohybovat v řádu desítek tisíc, a dokonce až jednoho milionu. Teď už se nikdo nesměje.“
Elon Musk, Tommy Robinson a výbuch pravdy
Na začátku roku 2025 zveřejnil Elon Musk na platformě X (dříve Twitter) odkaz na dokumentární film Silenced novináře Tommyho Robinsona. Film detailně popisuje případy hromadného znásilňování dívek pákistánskými gangy a vědomého krytí zločinů ze strany policie a britských úřadů.
Bude Andrej Babiš dobrý premiér?Anketa
Do té doby byl film prakticky zakázaný – sociální sítě ho mazaly a samotný Robinson byl dlouhodobě terčem cancel culture. Pouhá zmínka o jeho jméně na některých platformách vedla ke smazání příspěvku či k blokaci účtu. Po Muskově sdílení však video viděly desítky milionů lidí a zamlčované téma se stalo mediálním výbuchem roku.
Pod tlakem veřejnosti musel reagovat i premiér Keir Starmer, tehdejší šéf vlády, který prohlásil: „Ti, kteří volají po veřejném vyšetření, naskakují na platformu extrémní pravice.“ Jenže právě Starmer byl v době zločinů hlavním státním zástupcem, to znamená člověkem, který byl za celou situaci zodpovědný.
Byrokraté pravdu kryli a manipulovali. V roce 2020 uveřejnil Guardian článek, ve kterém se odvolává na zprávu ministerstva odpovědného za imigraci, jež „rozbíjí mýtus asijských gangů, které znásilňují a jež popularizuje extrémní pravice“. V článku se píše, že většina gangů je tvořena bílými muži. Podobných článků vyšly desítky.
Zatímco se konečně začalo mluvit o systematickém selhání policie a úřadů, Tommy Robinson seděl ve vězení. Odsouzen byl na 18 měsíců za údajné porušení soudního příkazu po prohraném sporu o pomluvu. Soud mu vyčítal, že svá tvrzení „šířil úmyslně, opakovaně a s nejvyšší mírou zavinění“ – především prostřednictvím právě filmu Silenced.
Podle rozsudku tak „ohrozil autoritu soudů“ a „útokem na právní řád“ překročil všechny hranice tolerance. Robinson si svůj trest mohl zkrátit, pokud by film odstranil ze svých účtů a celé záležitosti by veřejně litoval. To však Robinson odmítnul a tak šel do vězení, zatímco kriminálníci z jeho filmu zůstali na svobodě. Ironie spravedlnosti západního světa je dokonalá.
„Nezločiny“, které ničí kariéry: Mrazivá zpověď Tobyho Younga
Situaci v dnešní Británii trefně popsal Toby Young, ředitel britské organizace Free Speech Union (FSU) – tamního protějšku české SOSP – v rozhovoru s Vlastimilem Veselým (2024).
Podle Younga se časy obrátily. Zatímco před půlstoletím obyvatelé střední Evropy trpěli pod sovětským útlakem a v Británii viděli symbol svobody, dnes se Britové dívají na Východ – na země, kde se prý „ještě dá svobodně dýchat“.
A není divu: v téměř polovině čtvrtí Anglie a Walesu se za poslední tři roky nepodařilo objasnit jediné vloupání. Jak říká Young, policie má plné ruce práce s kontrolováním tweetů místo hlídání ulic.
FSU pomáhá lidem napříč profesemi – od státní úřednice, která byla vyhozena za „porušení pracovní kázně“, protože se zeptala, proč byli bílí heterosexuální muži vyloučeni z policejního náboru v Portsmouthu (nakonec vysoudila odškodnění 100 tisíc liber) – až po průvodčího, kterého propustili poté, co při ukončení lockdownu v roce 2021 pronesl: „Díky Bohu za to. Nechtěl jsem dožít v muslimském chalífátu bez alkoholu.“
V roce 2023 se přibližně 40 % kauz FSU týkala témat pohlaví a genderu. Většinou šlo o ženy středního věku, které se dostaly do problémů jen proto, že veřejně řekly něco, co ještě nedávno nikoho nepohoršovalo – že pohlaví je biologická realita.
Jedním z úspěchů FSU bylo přimět policii West Mercia, aby vymazala záznam o tweetu poslankyně Rachael Macleanové, místopředsedkyně Konzervativní strany. Macleanová sdílela obrázek muže v paruce, kandidáta Strany zelených, který se sám označuje za „hrdou lesbu“, a připsala: „Zatímco zelení netuší, co je to žena, moji sousedé z Worcestershiru v tom mají jasno.“
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Policie tweet označila jako „incident z nenávisti, který není trestným činem“. Jinými slovy – nebyl to zločin, ale přesto skončil v policejních záznamech jako „nezločin“. Jenže mít v trestním rejstříku záznam o „nezločinu“ není žádná drobnost – může to například způsobit odmítnutí uchazeče o zaměstnání.
V demokracii platí, že co není zakázáno, je povoleno. V post-demokracii se ale trestá i to, co zákonem zakázané není. Tím je utvářena atmosféra strachu. Lidé jsou progresivistickou ideologií tlačeni k tomu, aby jednali v předběžné opatrnosti – ze strachu raději mlčí a sledují, kdo jim „hlídá záda“. Atmosféra v Británii tak čím dál víc připomíná komunistickou Čínu.
Young upozorňuje, že tento orwellovský koncept „nezločinu“ vznikl v roce 2014, kdy College of Policing – policii přidružená organizace – vydala směrnici, podle níž policie v Anglii a Walesu měla evidovat incidenty, jež nejsou trestné. Od té doby bylo evidováno okolo čtvrt milionu takových případů. Zatímco policie pečlivě shromažďuje záznamy o názorech slušných lidí, skuteční zločinci mohou trestnou činnost v klidu páchat dál.
Ve Skotsku vstoupil v roce 2024 v platnost zákon Hate Crime and Public Order Act, který kriminalizuje „vyvolávání nenávisti“ na základě celé řady chráněných znaků – od rasy a náboženství až po transgenderovou identitu či věk. A jak varuje Young, nově můžete být trestně stíháni i za to, co řeknete vlastnímu dítěti ve vlastním domě, což bylo dříve nenapadnutelné. To vzbuzuje obavy, že by děti mohly být předvolávány k soudu, aby svědčily proti vlastním rodičům.
A pokud chcete takový „zločin z nenávisti“ ve Skotsku nahlásit, ani nemusíte na policii – vzniklo 411 anonymních center, kde může kdokoli kohokoli udat. O něčem podobném v německém provedení jsem již publikoval před týdnem v článku „Pravda o Západu. Svoboda? Jděte. Stačí se podívat do Německa“.
Zlo nezačíná násilím, začíná tolerancí k nespravedlnosti
Demokracie umírá, když se přestane měřit stejným metrem. Když se trestá přesvědčení místo činu, a chrání se skupiny místo obětí. Když odvaha říkat pravdu vyžaduje víc statečnosti než spáchat zločin.
Západní Evropa se ocitla v bodě, kdy zákon nechrání všechny stejně – chrání jen ty „správné“. A právě proto musí střední Evropa zůstat tím, čím pro nás kdysi býval Západ – ostrůvkem svobody a zdravého rozumu, kde spravedlnost ještě neřídí ideologie, ale svědomí.
Svoboda bez spravedlnosti není svoboda, ale jen privilegium těch, kdo mají moc ji definovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Líbil se vám článek?
autor: Tomáš Zítko
