Někdejší český premiér Petr Pithart pro Paměť národa zavzpomínal, že v mládí propadl básničkám. „To byl celý můj svět. Já jsem se o nic jiného nezajímal,“ prozradil Pithart. Jeho slova přinesl server Aktuálně.cz

Když už pár měsíců studoval práva, přišli za ním jeho starší spolužáci a nabídli mu, že by se mohl stát kandidátem na vstup do komunistické strany. „Mně to připadalo úplně přirozené. Neměl jsem s tím vůbec žádný problém,“ vysvětlil Pithart s dovětkem, že ho ovlivnil jeho otec, předválečný komunista, za druhé světové války vězněný v koncentračním táboře v Dachau. Ale když Petru Pithartovi došlo, co všechno komunisté v této zemi napáchali, tak se –především před svými spolužáky, jejichž rodiče skončili z politických důvodů v kriminále – velmi styděl.

Připomněl také, že na konci 80. let Václava Havla téměř nikdo neznal a zpočátku nebylo příliš pravděpodobné, že se stane prezidentem. Pomohl mu však člen tehdejší komunistické vlády Marian Čalfa. Pithart poznamenal, že Čalfa v podstatě přeběhl na stranu disidentů. Kdyby to neudělal, mohl se prý prezidentem stát předseda komunistické vlády Ladislav Adamec nebo stále známý Alexander Dubček.

„My jsme ho (Čalfu) nakonec měli rádi. Já vím, že nám to všichni vyčítají. On prostě čistě přeběhl. Co by bylo, kdyby tam nešel? Tenkrát měl nejvíc preferencí Adamec – předseda vlády – asi 9,5 procenta, pak měl Dubček asi dvě nebo tři procenta, někde kolem jednoho procenta měl Václav Havel. Lidi vůbec nevěděli, kdo je Václav Havel,“ pravil Pithart.

V dobách normalizace přišel o své místo na univerzitě, živil se jako čerpač vody, jako noční hlídač, zahradní dělník, knihovník a tak podobně. V závěru 80. let sehrál roli v sametové revoluci a v 90. letech se pohyboval v nejvyšších patrech politiky. Řadu let byl předsedou Senátu Parlamentu ČR.