Jsou pouze dvě možnosti, jak dělat novinařinu: svobodně, anebo servilně. Obecně platí, že hlavní proud sází na novinařinu servilní, zatímco nezávislá média si libují v novinařině svobodné. Zatímco servilní novináři si vychovávají servilní publikum, svobodní novináři, publicisté, vedou své publikum k nezávislému myšlení. Tím je dáno, že ve společnosti současně přetrvává stabilita, garantovaná lidmi, co mají místo hlavy televizi, a současně svoboda, kterou naopak udržují při životě lidé, co místo televize mají vlastní hlavu.

Jde samozřejmě o zjednodušení, i v novinařině existují výjimky z pravidla a najdou se přeběhlíci, kteří konvertují ke svobodě, anebo naopak k servilnosti. Nedá se říct, že být svobodný znamená automaticky také být chytrý anebo že kdo je servilní, je automaticky idiot. Jisté ale je, že čím je společnost servilnější, tím více je třeba lidí svobodných, co se nebojí jít proti proudu.