Možnost přesvědčit se na vlastní oči, jak to vlastně funguje v jednom z nejtvrdších totalitních režimů na světě – v Severní Koreji – by jistě uvítala řada cestovatelů či etnografů. Dostat se ale přes hermeticky uzavřenou hranici s přísnými kontrolami je velmi obtížné. Oficiální cestou je to umožněno jen nemnoha vyvoleným. Mezi ty se před několika týdny zařadila i opavská lékařka a špičková sportovkyně Kristýna Pravdová. Ta se totiž už 17 let věnuje národnímu korejskému bojovému sportu taekwondo, jehož jedna odnož – federace ITF – má svoji „Mekku“ v severokorejském Pchjongjangu. Právě tam se také uskutečnilo poslední mistrovství světa v taekwondu, na něž byla Kristýna Pravdová nominována.
„Všichni víme, jaký vládne v Severní Koreji režim a jaké má vztahy s okolním světem. I proto se také u nás na svazu, v reprezentaci či v oddíle vedly diskuse, jestli se v taekwondo dále orientovat právě na tuto zemi a jestli se tam máme účastnit mezinárodních závodů či mistrovství. Dá se říct, že jsme se rozdělili na ty, co z ideologických i jiných důvodů do Severní Koreje už nechtějí jezdit, a na ty, kterým sice jejich režim vadí, ale oddělují sport a bojové umění od politiky. A mezi ty jsem patřila i já, i když nejsem vůbec splachovací. Pro mne to byl mimo jiné i fascinující zážitek a dobrá zkušenost, protože jsem komunistickou éru u nás na vlastní kůži nezažila. A když si teď přečtu zprávy o této zemi, budu už lépe v obraze, na kolik jsou objektivní. Pro sportovce je to opravdu diskutabilní záležitost. Na mistrovství jsme potkali například Brity, ale Japonci, vzhledem k napjaté situaci, tentokrát odmítli přijet,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz 29letá psychiatrička ze Slezska, která si v kolébce tohoto bojového umění počínala naprosto skvěle, přivezla pět medailí, z toho dvě zlaté.
Už cesta do komunistického Kimova režimu nebyla zrovna jednoduchá a čeští reprezentanti byli připraveni na leccos. „Od svých kamarádů z oddílu, například od mistra světa Jana Vrchovského, jsem věděla, že nám po příletu vezmou mobily, foťáky a možná i další věci, které nám pak při odletu vrátí. A že na internet se tam nedá prakticky nikde dostat. Stejně mě pak ale dost překvapilo, když nám na letišti důkladně prošacovali všechny věci včetně prádla a velmi pozorně si prohlédli moji knížku, kterou jsem si vezla s sebou, i časopis. Zabývalo se tím asi pět lidí a jméno autora si opsali. Nicméně to pro nás dopadlo příznivě, úředníci se rozhodli vůči nám pro pseudopřátelský přístup, když cvičíme jejich národní sport. Nakonec jsme si mobily i foťáky mohli nechat, i když jsme dostali zákaz fotografování,“ vyprávěla úspěšná sportovkyně.
A ještě potom doplnila: „Já jsem si pak stejně, třeba cestou v autobusu, řadu snímků tajně nafotila. Musím ale říct, že daleko víc znechucená jsem byla z postupu personálu na pekingském letišti v Číně, přes které se jedině dá dostat do Severní Koreje. Tamní zaměstnanci byli arogantní až vulgární, také nám prohledali kufry a beze slova mi zabavili power banku (podobné zařízení jako nabíječka). Když jsem protestovala a chtěla jsem hovořit s jejich šéfem, řekli mi, ať nezdržuju, že mi jinak uletí letadlo. Z tohoto pohledu nevidím mezi čínským a korejským režimem větší rozdíl.“
Na dračku jdou pohlednice, na kterých korejský voják šlape na hlavu tomu americkému
Celé mistrovství mělo famózní průběh a bylo, podle slov Kristýny Pravdové, velmi dobře připravené, a to přímo vojenským stylem. Uskutečnilo se v obrovském paláci – sportovní hale jen pro taekwondo. Při zahajovacím ceremoniálu se shromáždily tisíce lidí, kteří vítali účastníky máváním a květinami. Na kolik to ale bylo upřímné a bez donucení, to se dalo prý jen těžko odhadnout. Všude panovala naprostá, bezbřehá loajalita a poslušnost režimu.
„My závodníci jsme si mohli ohledně přípravy mistrovství jen těžko na něco stěžovat, pořadatelé se k nám chovali velmi vstřícně. Snad jen technická zařízení byla trochu zastaralejší, avšak nic se tím nezkomplikovalo. Vše probíhalo podle jejich pravidel a předem naplánovaného programu. Měli jsme přidělené své delegáty, kteří se o nás starali, ale zároveň nás i hlídali. Bez jejich doprovodu jsme nikam nemohli. Vůbec všude bylo plno různých pozorovatelů, slušně řečeno. Byli jsme ubytováni v pohodlném hotelu, kam nás vždy zavezl konvoj autobusů. Organizátoři nám také zařídili návštěvu místních památek a mohli jsme si i něco koupit v obchodech se suvenýry. Tam byly hlavně k mání ve všech možných kombinacích výrobky ze ženšenu a také propagandistické pohlednice, odznaky a plakáty. Já jsem si koupila z recese 12 pohlednic, na kterých korejský voják šlape na hlavu tomu americkému, a poslala je domů, z čehož tam měli všichni činovníci velkou radost. Jinak Pchjongjang je takovou velkou Potěmkinovou vesnicí. Bydlet v centru tam mohou jen dobře prověření a loajální lidé. Ti chodí většinou v uniformách či v oblecích. Vojáci nosí hnědé tesilky a košile podobné barvy, běžní lidé modré kalhoty a bílé košile. Všichni pak mají stejné boty, různých účesů je povoleno státem jen dvacet. Takže žádnou pouliční free kulturu tam nenajdete. Cizinci se mohou pohybovat jen po vytyčených trasách ve městě, po kterých nás také vozili. A jezdí tam dost českých tramvají. Zase vás ale nikdo neokrade, protože žádní zlodějíčci a kapsáři tam snad ani neexistují,“ vzpomínala na své výjimečné zážitky česká reprezentantka.
Kristýna Pravdová (vpravo) na mistrovství světa v taekwondu. Foto: archiv K. Pravdové
V průběhu mistrovství světa se ale styl politiky komunistického vládce Kima určitě nezměnil a byly vystřeleny další zkušební rakety schopné nést jadernou nálož, o čemž pochopitelně informovala světová média. Takže příbuzní a známí českých reprezentantů měli o své blízké obavy. „Já jsem si nakonec z české ambasády zavolala, že jsem v pořádku a také jsem poslala domů pár mailů. Fakt, že jsme mohli využívat služeb českého velvyslanectví, to bylo pro nás velkou výhodou i uklidněním,“ doplnila ještě Kristýna Pravdová pro ParlamentníListy.cz.
Účastníky mistrovství světa vítaly při zahajovacím ceremoniálu tisíce lidí. Foto: archiv K. Pravdové
Čeští reprezentanti skvěle uspěli, Korea je ale už moc netáhne
I když výprava českých taekwondistů byla početně celkem skromná – reprezentovalo jen sedm borců – skončila v žebříčku národů na třetím místě, což je mimořádným úspěchem v tomto rozšířeném olympijském sportu. Jen sama Kristýna Pravdová získala pět medailí, z toho dvě zlaté. Nejcennější kov si dokonce odnesla i z klání v přerážení desek ve výskoku.
„Jsem opravdu hodně spokojená s účastí na mistrovství světa v Pchjongjangu, čtyři medaile jsem získala v týmových soutěžích se svými kolegyněmi a jednu bronzovou v individuální disciplíně. Získat zlatou v kolébce taekwonda – v Koreji, kde samozřejmě i rozhodčí jsou nakloněni spíše domácím závodníkům, jak to bývá i všude jinde ve světě, je určitě fantastické. Vůbec návštěva Severní Koreje byla pro mne na jedné straně tak trochu šokem – na straně druhé jedinečným zážitkem. Jednou mi to ale stačilo a už bych se tam nechtěla vracet, není to země, která by mě svými specifiky zrovna přitahovala,“ dodala závěrem Kristýna Pravdová.
Hlavní město Severní Koreje Pchjongjang. Foto: archiv K. Pravdové
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
