„Hele, dali to tam na jednu hromadu. Nahnali to z Kladna, olašský cikány a je tam hodně druhů cikánů. Dělaj tam elpasa (Slangové označení pro loupežné přepadení. Pozn. Red.), berou se tam drogy a kvůli nim přepadávaj. Ale nejsou to jen oni. I Ukrajinci. Ty se tam taky serou. Dělaj priváty pro ty mladý holky, taky berou drogy. Jsou to samý machinace a my nad nima nevyhrajem, protože je to samá mafie,“ říká romský svalovec, který se představil jako Marek Grunza. Tak sám Rom popsal dění v centru Mostu, kde jsou lokality jako Stovky, Pětistovky, kde byl nedávno ubodán čtyřletý chlapec, a třeba Dobnerovka. Oproti tomu je dnešní Chanov, který byl ve filmovém dokumentu z roku 2011 nazván „sídlištěm hrůzy“, oázou relativního klidu.
Návrat do minulosti
Musím přiznat, že vždy, když jsem jel do Chanova, zachoval jsem se dost neprofesionálně. Strašily mě zlé představy, jak dostanu na budku, takže jsem snižoval práh citlivosti a vnímavosti pivy, asi třemi. V archivu jsem našel můj článek z roku 2001. Tehdy se Chanovu říkalo Čikágo a místní se báli skinů. Tehdy mi v tamní hospodě třicátník Richard vyprávěl, jak jeho bráchu zmlátili tak, že skončil v nemocnici s otřesem mozku, vyraženými zuby a zlomeným nosem. A rezolutně odmítal označení Rom, když prohlásil: „My jsme cikáni!“
Kterou hlavní českou TV skupinu sledujete nejvíc?Anketa
Gadžové s respektem
Ale dost vzpomínek. Cikánská hospůdka už tady není, ale sál, kde mi tehdy opilci slibovali, že když přijedu na Silvestra, tak uvidím cikánský striptýz, pořád funguje. Teď je tam hodně svatebních a narozeninových oslav. Ostatně nad vchodem do toho nízkého bloku je teď napsáno: Dům romské kultury. Dnes se nebojím a jsem kupodivu střízlivý. Vítá mě tam jeho ředitelka Monika Vajcová, ale i jeho bývalý šéf Martin Nebesář. Oba gadžové. První otázka mi hned přijde na jazyk, když je vidím. „Jak je možné, že k vám gadžům mají Romové respekt? Ostatně, jinak byste tady nevydrželi…“
„Je to asi čtrnáct dnů, kdy jsem byl nakupovat v Kauflandu a tam stála jedna místní. Říkala, že mě už dlouho neviděla, a že vypadám jako gadžo. Tak jsem jí odvětil, že jsem přece gadžo. A ona na mě: ‚Ne, vy jste náš, vy jste cikán,‘“ sdělil on. „Jsem tady už skoro jedenáct let a můžu říct, že nás berou za své. Neberou mě, jak oni říkaj, jako ‘gadžovku z paneláku’. Už jsme chánovský. Dnes už jsou ti, o které jsem se starala, dospělí, a když přijedu do Tesca, tak na mě volaj: ‚Dobrej, teta!‘ Takže, já to mám takhle,“ dala k lepšímu ona.
Medvídci, studenti, rostlinky
Chanov je specifické místo. Od vlakového nádraží Most sem občas zajede autobus číslo deset, ale staví jen u odbočky na sídliště, dovnitř nezajíždí. A to sídliště obklopené zelení se hodně zmenšilo. Snad polovina vybydlených domů byla zbourána a skoro všechny ostatní zrekonstruovány. Podle mě se Chanov vylidnil, ale údajně zde z bývalých dvanácti set zůstalo osm set obyvatel. „Už jsme tady dvacet let, už tak dlouho poskytujeme služby a ukazujeme, jak se dá žít jinak. A ti lidé to vnímají a jde už o druhou generaci. Poskytujeme mnoho rekvalifikačních kurzů a má to prostě smysl,“ zmíní Nebesář.
Fotogalerie: - Oáza klidu Chanov
A teď je na programu exkurze. V dalším nízkém bloku, hned vedle základky, sídlí pobočka Střední školy technické v Mostě. Nicméně se v něm konají i další komunitě prospěšné záležitosti. Kurzy šití, kde mi Nebesář ukazuje medvídka jako ze seriálu Mr. Bean, vaření a tak dále. Ve zmíněné pobočce se už vyučilo více než čtyřicet zahradníků a zrovna se v jedné z místností připravují mládežníci a mládežnice - takový mišmaš z různých škol - na zkoušky. Jako potomek matikářky se ptám, jestli jim nevadí matematika. Říkají, že ne, že dějepis je horší. Hlavně ta blbě vyžadovaná data. Oni raději příběhy. A pak mě Vajcová zavede k foliovníku ve vnitrobloku, prý k velké raritě. A tady skoro všechno krásně roste. A pak se u jednoho vchodu zeptám, proč je to sklo prokopnuté. A „teta“ Vajcová odvětí: „Všechno není dokonalé!“
Překvapení nakonec
Romák Grunza mi u stolu mezi jedním zrekonstruovaným a druhým hrůzostrašně vybydleným panelákem, který prý však rekonstrukce čeká, sdělil, že je místní starousedlík, ale pak bydlel v Obrnicích a ve finále skončil jako bezdomovec. Ostatně do Chanova teď přišel přes louku právě z Obrnic a hned si s kamarádem vyhlížejícím z okna začal zpívat česky nějakou lidovku. „Já jsem u Ukrajinců a Rusáků dělal. V Praze jsem dělal na nádraží. Dělám všechno,“ dodává. Za doby covidu prý vynosil z baráku číslo deset, což je ten nejhůře vypadající v Chanově, pětadvacet velkých kontejnerů bordelu. Právě u Nebesáře si prý udělal rekvalifikaci na zedničinu. „Nevěřte každýmu cikánovi. Nevěřte, co vám říkaj. Já vám říkám pravdu,“ zakončil a varoval mě, abych nepsal žádný hovadiny.
V dnešním Chanově je jeden obchod, co vypadá jako trafika, a druhý v jednom z paneláků. Už v roce 1971 se uvažovalo o vytvoření oddělené části města určené pro „problematické“ romské i neromské obyvatelstvo ze starého Mostu, které nebyl zájem ubytovat v nově vytvořeném městě. V roce 1977 začalo sestěhovávání obyvatel připomínající komedii Kulový blesk. A následně to začalo být Čikágo anebo „sídliště hrůzy“.
A jako pisálek, který byl v Šuto Orizari - údajné největší romské osadě v Evropě na severním předměstí severomakedonské metropole Skopje, dále pak na kopci bohatých cikánů v moldavském městě Soroca a udělal rozhovor s uznávaným cikánským baronem Arturem Cerarim, a napsal několik reportáží z nechvalně známého košického romského ghetta, tedy sídliště Luník IX, což si lze všechno přečíst na ParlamentníchListech.cz, musím s potěšením konstatovat, že Chanov je v pohodě. Řečeno slovy hlavního hrdiny seriálu Most Luďana: „Je to cajk!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
molik
