Hlavními body zájmu jsou dnes energetické suroviny, jako je ropa, plyn či uhlí, díky kterým se může topit, vyrábět, péct a svítit. Nicméně, důležité jsou i jiné suroviny, ze kterých se tvoří komponenty pro elektroniku, elektrické sítě a baterie. Právě na ty se zaměřil hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil, který podotýká, že to budou právě kovy jako měď, kobalt, lithium, nikl a prvky vzácných zemin, které budou nezbytné pro případnou transformaci evropské energetiky.

Například kobalt, který se používá ve slitinách pro letecký průmysl a také v petrochemickém průmyslu, se ze 70 % těží v Demokratické republice Kongo, kde je také nejvíce zjištěných zásob tohoto kovu. Na druhém místě je Rusko. Jak také hlavní ekonom České spořitelny podotýká, je důležité, kdo kovy těží, komu patří doly, případně povolení k těžbě. Největší producenti jsou registrováni ve Spojeném království, ve Švýcarsku a v Číně. „Sídlo firmy v nějaké státě neznamená, že tento stát má kontrolu nad danou firmou. Takže je potřeba rozklíčovat finální vlastníky. A tady to začíná být zajímavé. Rozklíčovat jde jen 58 % trhu,“ podotýká Navrátil.

„Z toho, co lze rozklíčovat, tak Čína kontroluje 24 % celosvětové produkce. Glencore, firmu s největším podílem na produkci, vlastní rodina Glasenbergů z Jihoafrické republiky. Podíl Číny se podařilo rozklíčovat na minimálně 24 %,“ uvádí a dodává: „Evropa nemá žádné zastoupení. Společnost Eurasian, ačkoli je registrována ve Spojeném království, tak je pod kontrolou vlády Kazachstánu.“

Velký rozdíl je ale v tom, kdo ve skutečnosti těží. Největší producenti jsou registrovaní ve Spojeném království, Švýcarsku a v Číně. Přestože 69 % produkce kobaltu pochází z Demokratické republiky Kongo, firmy zde registrované se podílejí jen 3,5 % na celosvětové produkci.

3/20 pic.twitter.com/uR0Xs0JAcy