Hradní šéfdiplomat Jindrák promluvil o nových trendech v sudetoněmeckém landsmanšaftu. A vysvětlil, jak vznikla bajka o Václavu Havlovi v německém kasinu

Akce, kterou zorganizovala Nadace Železná Opona, se zúčastnilo několik desítek především starších lidí. Jeden z dotazů diskusního odpoledne byl na Británii a perspektivu EU. „Myslím, že Německo nechtělo Evropu vést. Vojensky už vůbec ne,“ uvedl hlavní host, bývalý velvyslanec v Německu a nynější odborník na mezinárodní vztahy v Kanceláři prezidenta republiky Rudolf Jindrák.

Platit hlavně za americké zbraně

„První vystoupení pana prezidenta Trumpa bylo: „Nečekejte, že budeme za vás se starat o bezpečnost v Evropě, musíte víc věnovat na svou obranu.“ Byl jsem zúčastněn na večeři na summitu NATO v loňském roce, kdy pan prezident Trump zvýšeným hlasem křičel na státníky, že takto ne, dvě procenta HDP, ale tři procenta, čtyři procenta, pět procent. „Budete si kupovat americké zbraně!“ Američané dnes dávají na obranu šest procent HDP,“ uvedl pohled ze zákulisí bývalý velvyslanec v Německu a položil pak otázku, zda jsme připraveni na to, aby vojenskou bezpečnost České republiky garantovala německá armáda, bundeswehr. „Jsou na to připraveni Francouzi? Holandsko? Myslím, že ne. A víte, co jsou to dvě procenta HDP v Německu? To je 80 miliard eur! Rusové dávali 60 miliard dolarů. Takže chceme, aby Německo utratilo takové miliardy za zbraně. Ale za jaké? Konvenční? Nebo chceme, aby mělo jaderné? Tato diskuse se tu vůbec nevede. Jako se objevila fáma, že německý generál bude velet české jednotce. To je věc, která se už připravuje deset let a ta společná velitelství jsou už patnáct let. A pak se tato informace objevila, paní ministryně Šlechtová neměla hned tu správnou informaci, takže byl okamžitě oheň na střeše, že německý generál bude velet českým jednotkám. Nechci být sentimentální, ale když jsem v roce 1990 byl v Domažlicích na nějaké akci, kde byla společná přísaha české armády a bundeswehru. A to byl silný moment a dějinný okamžik. Na to prostě připraveni nejsme,“ konstatoval Rudolf Jindrák.

Výhrůžka „Merkel“ funguje

A přidal druhý příklad – společné ambasády. „Proběhla diskuse, že Němci nám nabízeli budovy ambasád zejména v Pobaltí, kde po devadesátém roce postavily velké komplexy kvůli vízům, a pak se víza zrušila a pobaltské státy se staly součástí EU. A také nebylo řečeno, jestli je už čas, aby visela česká a německá vlajka na jedné budově ambasády. To prostě ani generační obměna nevyřeší.“

Poté se přednášející věnoval EU: „Pan Selmayer, kterého moc osobně neznám, je to taková nešťastná osoba, která přesně dokazuje takovou tu zkaženost a odtrženost některých lidí v aparátu Evropské komise. Na druhou stranu znám řadu lidí z berlínské administrativy, kteří odešli do bruselské, tam strávili nějakou dobu a zase se vraceli do berlínské administrativy, protože zjistili, že s výhrůžkou Merkelovou jsou daleko silnější, než když sedí někde na generálním ředitelství a mají nějakou omezenou moc. Z toho Berlína mají tu moc daleko větší. Jak mohou chtít po národních politicích, kteří ty volby musí vyhrát, aby obhajovali EU, když jim stále berou kompetence, když Evropská rada se stává méně významným tělesem a Evropský parlament má pravomoce, které jsou nad rámec národních parlamentů?“

Dotazující žena nelibě nesla, že bychom měli dávat na zbrojení více a téměř velebila pokles výdajů státu na obranu. „Jestliže máme vzdušnou obranu státu, která má radary které jsou staré čtyřicet let, tak bychom to měli řešit. Začaly se objevovat nové zbraňové systémy, objevují se věci, na které by se mělo nějakým způsobem reagovat. Zavést brannou výchovu do škol. Jestlipak víte, co máte dělat, když hučí sirény? Já to nevím. Kam máte jít, co máte dělat, kde se máte schovat? komentoval Jindrák.

Strašák Rusko aneb strašiti Kremlem?

Milan Syruček se pak dotkl Putinovy poslední předvolební řeči, která se týkala nových zbrojních systémů, které se v současné době vyvíjejí a již prošly zkouškami. „Mimo jiné uvedl křídlaté rakety, které dosahují rychlosti dvacet machů, což je 20 000 kilometrů za hodinu. Mají jaderněenergetické pohonné systémy, které jsou nevyčerpatelné, to znamená, že nekonečně mohou obíhat kolem zeměkoule. A i při té rychlosti mohou libovolně horizontálně i vertikálně měnit kurz. Dokonce to bylo poprvé, kdy ukazoval videa od startu a celou dráhu letu. Bylo to velmi emotivní vystoupení s demonstrací toho, že prakticky lidstvo v současné době z hlediska nových zbrojních systémů je neporazitelné, protože tam několikrát opakoval, že to nemá obdoby. Na to byla reakce amerického ministra obrany, který k tomu poznamenal, že vše je ve vývoji. Nepopřel to, ani nepotvrdil, jestli Američané pracují na obdobných, prostě konstatoval, že je to ve vývoji a že to nejde do sériové výroby, ale zkouší se to. Prostě, ve světě není klid a dlouho asi nebude,“ uvedl posmutněle Milan Syruček.

„S tou Severní Koreou se muselo něco stát, něco se tam slíbilo. Pokud se Rus, Američan a Číňan nějak domluví, tak s těmi Severokorejci si nějak poradí, když to zjednoduším. Co vidím za problém, je Blízký východ. Protože Saúdská Arábie si jadernou bombu obstará a to bude řetězová reakce, která jde dál do Egypta. Takže se otevírá nová otázka, kdo bude garantem. Rusové se s Američany zase spolu domluví, že budou garantovat jadernou stabilitu včetně zákazu zkoušek jaderných zbraní, ale toto je téma, o kterém se nemluví, ale je bytostně nebezpečné,“ varoval Jidrák.

Od autonomie pro Němce až po dobré sousedské vztahy

Pak se hovor stočil na delší čas kolem česko-německých vztahů a k sudetoněmecké otázce. „V čem nás Helmut Kohl podvedl? A pak se prý Sudeťáci ve svých stanovách vzdali nároků na český majetek?“ zněl dotaz z auditoria.

„První návštěva Václava Havla po revoluci byla do Německa. Není pravdou, že sem přijížděl z Baden Badenu. To běží taková bajka, že Václav Havel jel oslavovat Nový rok do kasina v Baden-Badenu a odtud přejížděl do Mnichova,“ vyvrátil jeden z mýtů Rudolf Jindrák. „On letěl do Berlína, kde se setkal v té době ještě s nejvyšším představitelem NDR a pak letěl do Mnichova. Očekávání ze sudetoněmecká strany byla obrovská. Tam došlo k setkání, a když to zjednoduším, tak když jste se omluvili, tak pojďme se bavit o restitucích a autonomii pro Němce na území Československa. Helmut Kohl byl pod velkým tlakem určité skupiny Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Je třeba si uvědomit, že jde o poměrně velké majetkové nároky. Když si vzpomenete, jaká část Československa byla tvořena německou menšinou, jaké tam byly majetky, které byly vypořádány v pařížských jednáních o reparacích,“ konstatoval Jindrák a vzpomněl na dobu, kdy jsme neměli na území Německa ambasády. „Třeba ve Frankfurtu bylo naše obchodní zastoupení, které hájilo naše zájmy. My nemáme žádnou smlouvu typu, že se vzájemně vzdáváme majetkových nároků. V čem nás tedy podvedl? Stále se to protahovalo a nakonec byla smlouva ratifikována začátkem roku 1992 a nebyla vůbec špatná.“ Nevzdali jsme se majetkových nároků na rozdíl od Polska. „Naše pozice v reparačních návrzích je silnější, Poláci se třikrát vzdali svých nároků, dvakrát ve prospěch Sovětského svazu a potřetí nepřímo za to, že byli účastni jednání čtyři plus. Bylo to kvůli tomu, aby si zajistili svou západní hranici. U nás nebyla diskuse o hranici, a je taková legenda, že nám Američané nabízeli, abychom se zúčastnili jednání čtyři plus jedna. Ale nikoliv kvůli hranicím, ale kvůli majetkovým náležitostem. A zase jsme u dalšího podvodu od pana Genschera, který měl slíbit, že toto si vyřešíme bilaterálně, nestalo se to nikdy. Genscher podle mého blokoval tuto dohodu,“ vysvětloval přítomným Jindrák.

„Zlatý“ Posselt, aneb nová „nezatížená“ krev

„Co se landsmanšaftu týče a jeho stanov, tak skutečně se stalo to, že pod vedením Berndta Posselta byla navržena změna stanov, která z toho vypouštěla zmínku o tom, že se nikdy nevzdají své staré vlasti, a majetková vazba na to. Navrhli vypuštění tohoto, skutečně to bylo odhlasováno, ale skupina určitých lidí, protože Sudetoněmecký landsmanšaft, to nejsou pouze ty organizované babičky a dědečkové, kteří chodí jednou za rok na sraz, to jsou lidé, a dnes je tam již silná generační obměna, už jsou mimo aktivní politiku, ale jsou činí v byznysu,“ vysvětloval Jindrák a ukázal na další nový aspekt. „To se málo ví, že v Německu je 55 procent veškerých výrobních prostředků v rukách rodinných firem. Každá ta firma, třeba i BMW, má svého vlastníka a mnozí z nich třeba pochází ze severních Čech. Tam se hrají daleko větší zájmy ekonomického charakteru a je to poměrně složité.“ Pak se vrátil ke stanovám landsmanšaftu, které „neprošly z procedurálních důvodů, protože právě tato skupina lidí, sdružených kolem jistého pana Slezáka proti tomu podala u správního soudu v Mnichově žalobu. Ten jí již dvakrát vyhověl, protože nebyly splněny požadavky na zastoupení a procentuální přítomnost těchto lidí. Ten soud nezkoumal, jestli se mohou vzdát nároků, ale zabýval se organizačními věcmi a stanovami. Nyní je to již ve třetím kole a všichni se snaží, aby tato změna byla schválena.“

Skupina představitelů landsmanšaftu se podle Rudolfa Jindráka hodně generačně obměnila: „Přicházejí noví lidé. Ti, kteří v životě se sudetskými Němci neměli nic společného. Dnes je tam třeba jeden pán z Durynska, bývalý policista, který v životě neměl s Československem nic společného. Pro mě byl tedy vždy příjemnější ten, který měl nějakou osobní zkušenost. A když jsem si dělal takový svůj malý soukromý průzkum bavorského zemského sněmu v roce 1991, tak z těch cirka 180 bylo zhruba asi 48 procent sudetských Němců, nebo tam byla přímá propojenost na sudetoněmecké rodiny. Protože do Bavorska přišlo 1 200 000 vysoce motivovaných lidí, do nejzaostalejší části Evropy a jak říkali: ‚My jsme je tam učili jíst, oni s odpuštěním žrali brambory se šrotem, oni je neuměli ani uvařit.‘ A když tam přišla tato skupina, tak se dostala k moci,“ konstatoval Jindrák. „Do bývalé NDR bylo odsunuto 750 tisíc sudetských Němců podle spojenecké dohody a ostatní šli do Bavorska,“ doplnil jej Milan Syruček.

Jak lidem z NDR Západ zakázal komunikovat s ČSFR

Jeden z posluchačů poznamenal: „Ke státu patří armáda. Když nevíme, jak to v EU, aby ten wehrmacht nebyl v Unii nejsilnější. Je to sice představa prezidenta Zemana, ale nevím, jestli je to vůbec reálné. A Bavorsko? Změnily se poměry a velice mně vadí, že jednáme s Bavorskem. Na mne působí to, že jak československá, tak česká vláda vyjednává s Bavorskem, a dokonce se činí zodpovědnou za to, aby jejich požadavky uspokojila. To není rovnovážný poměr… To majetkové ujednání bylo rozhodnutí vítězných mocností…“

„Stát se musí vždycky ubránit sám,“ souhlasil Jindrák. „Proč se vyjednává s Bavorskem nebo Saskem? Vždy jsem tak trochu zápasil s Václavem Klausem, který říkal – proč se mám scházet s hejtmanem bavorského kraje? On má šestkrát větší HDP než Česká republika, je nejdůležitějším obchodním partnerem na světě. Spolková vláda je tvořena vedoucími postavami bavorské CSU. A klíčem dobrých vztahů jsou vztahy mezi lidmi. Jestli nebudeme komunikovat v příhraničí o spolupráci, jestli nebudeme mít euroregiony a nebudeme komunikovat na úrovni obcí, tak je to špatné. Také Sasko je spolkovou zemí, máme tam Lužické Srby, máme tam naše reminiscence na minulou dobu. Myslím, že jsme se málo věnovali novým spolkovým zemím. Daleko více nám ti „endéráci“ rozuměli než ti západní Němci, v Sársku nebo Hamburku a to jsme zanedbávali. Já jsem o tom diskutoval s bývalým saským premiérem, ale oni prý zakázali komunikovat s bývalým Československem, všechno to muselo být směrováno na Západ. Spolkové uspořádání v Německu je výsledek dohody velmocí. To, aby tam nevzniklo silné centrum, aby tam zase nevznikla nějaká diktatura. Když se podíváte na pravomoci spolkových zemí, které mají vlastní parlamenty, vlastní ústavní soudy, tajné služby, rozpočty, a málo se ví, že nemůže spolkový sněm přehlasovat spolkovou radu, jako je to u nás, že Poslanecká sněmovna přehlasuje Senát. Tam to nepřichází do úvahy a vždy se musí hledat konsenzus. V řadě věcí máme s Bavorskem společné a jiné názory, počínaje migrací a konče ekonomickou spoluprací, než se spolkovou vládou. V řadě věcí cesta do Berlína vede přes Mnichov,“ upozornil host.

…de jure a de facto…

„Německá vláda vždy argumentuje tím, že se nemůže vzdát individuálních nároků svých občanů na majetkové vyrovnání. Pokud tak podle německých předpisů učiníme, tak přebíráme zodpovědnost za to, že každý německý občan může žalovat spolkovou vládu, aby jej odškodnila za majetky ztracené v zahraničí,“ uvedl německé stanovisko Jindrák. Byl to Gerhard Schröder který řekl, že nebude politicky podporovat individuální žaloby svých státních příslušníků proti České republice a Polsku. Ale každý v Německu může podat žalobu proti České republice na vrácení majetku. Ta žaloba samozřejmě v České republice nebude uznána jako důvodná. Argumentovat se bude Postupimskou dohodou. V pařížských dohodách o reparaci, kdy jsme čerpali jen velmi malou částku, tak se tam mají započítat majetky odsunutých sudetských Němců, ale nikdo to pořádně nevyčíslil,“ odpověděl Jindrák.

Francouzský plamen, který nic nezapálil

Následoval dotaz k evropské politice a k Macronovi. „V Německu je právě vyčítáno kancléřce Merkelové vyčítáno, že nemá strategii…“

Jindrák na to reagoval slovy, že: „Ona ty věci raději nechává nějakou dobu uzrávat. Když se pak Němec k něčemu rozhodne, tak to dotáhne do nějakého konce. To je rozdíl mezi německou a francouzskou politikou. Pamatuji si na projevy pana Sarkozyho, který plamenně hovořil o Evropě, ale nevzpomínám si na jedinou věc, která by se za jeho éry domluvila. Prezident Macron je v těchto věcech důslednější. Myslím, že Německo a kancléřka Merkelová bude spíše korigovat některé francouzské nápady, které nejsou zcela reálné a realizovatelné ve stavu, ve kterém Evropa je.“

Pak se přítomným svěřil, že měl možnost nahlédnout do čtyř armád – maďarské, rakouské, německé a české. „Mám obavy, že bychom se za současného stavu těžko bránili – z hlediska vybavení i výcviku. Podívejme se, jak se dnes vyvíjejí vztahy mezi USA a dalšími světadíly, politika prezidenta Trumpa, který rozeštvává kdekoho. Málokdo píše o dopadech celní války, které mohou rozházet celé uspořádání byznysu po druhé světové válce. To je zásadní věc, zrušit WTO, zavádět celní bariéry. To může mít dalekosáhlé důsledky. Pan Trump si rétorikou vydělává z krátkodobého hlediska, ale z dlouhodobého je to špatně. My zapomínáme, že tady máme sedmdesát let mír,“ varoval Rudolf Jindrák.

Nechyběl také dotaz na Řecko a řešení finanční krize, kdy i MMF prohlašuje, že to nemohou splatit, ale Německo požaduje splacení do jediného centu. „Bylo to podceněno. Banky vytvářely tlak nejen na Německo, aby se to nějak řešilo. Problém bude, kdyby takováto situace nastala v Itálii, kde se jedná o daleko větší objem dlužných peněz. A také Francie. Řecko bylo velmi velkorysé a na druhé straně jsou tam zase velké rozdíly,“ odpověděl stručně host.

Asimilace Turků se v Německu nepovedla

Následoval dotaz na tureckou menšinu, která se v Německu velmi angažuje. „Ve vztahu k syrské problematice si Erdogan vlastně dělá, co chce, a z EU, potažmo NATO, mu nikdo nic neřekne…“

„O tom se vlastně mnoho nepíše,“ posteskl si Jindrák. Proč nakonec přišli do Německa Turci, a ne Italové? „Protože Italové byli moc drazí. První, kteří přišli po válce, byli Italové. Ale začali být drazí. A Turci? Vědělo se, že se tam naváží jiné náboženství, že se vytvářejí ghetta. Sice ne tak silné jako ve Francii. Turecko byl vždycky spojencem Německa. Ta menšina je silným potencionálem pro Erdogana. Také se málo asimilovala. Největší zájem měla první generace. Ne ti mladí. Pro mne šokující bylo, jak Erdogan přijel do Düsseldorfu a okamžitě vyprodal stadion pro 30 000 lidí. Tam byly zfanatizovaných Turků tisíce, kteří vycházeli ven a když se jich média ptala, co si o tom myslí, tak ti mladí lidé pořádně ani neuměli německy. Komolili němčinu a ani se nechtějí asimilovat. Dnes se to komplikuje o situaci v Kurdy osídlené části Sýrie, kde je PKK, teroristická organizace, která páchá v Turecku velmi krvavé akce, které mají mnoho obětí. Na druhou stranu, Turecko s jeho silnou, stále ještě sekularizovanou armádou je stále ještě nějakou hrází a pak je členským státem NATO a platí tam nějaké závazky,“ odpověděl Jindrák.

AfD na zcestí

Muž z lidu si posteskl směrem k NATO, že prý jeho vojska nejsou secvičená… Jindrák nejdříve překvapil přítomné konstatováním, že na výstavbě východoněmecké armády se třeba podílel generál Paulus. „To, co se dnes ukazuje v AfD, že se hovoří o tabu tématech, o kterých se sedmdesát let nemluvilo, a teď se sáhlo do nejtemnějšího koutu německé duše. Udávání židovských sousedů, krádeže majetku… Otec bývalého německého velvyslance u nás byl jeden z posledních adjunktů Adolfa Hitlera. A tento člověk se stal koncem padesátých let generálem Bundeshweru. A to si jej tam zvolili Američané! Německá armáda byla hodně pacifistická a pamatuji, když Němci šli poprvé do zahraniční mise. Když poprvé vyjely tanky na Balkáně, v Bosně, s výsostnými znaky – prostě s křížem. Tak jako v roce 1968, kdy armáda NDR zůstala stát na hranicích a uvádělo se, že se nemůže dopustit, aby sem najížděly německé tanky do území Československa. Ale na okupaci se velmi intenzivně podílelo, a to svojí špionážní činností. Byli v tom velmi aktivní a měli velmi spolehlivé informace,“ ukončil besedu Rudolf Jindrák.