Hysterie vyvolaná kolem mýta znemožňuje hledat rozumná řešení, říká ředitel společnosti Kapsch

Ministr dopravy Dan Ťok (za ANO) seznámí vládu 29. července se svým plánem, co s opožděnou soutěží na mýto po roce 2016, kdy vyprší smlouva s vaší firmou. V rozporu s jarním vládním usnesením, které mu uložilo vypsat co nejdříve technologicky neutrální soutěž, zamýšlí teď Ťok tendr rozdělit. Je to racionální a obhajitelné?

Předně chci zdůraznit, že mýto patří od roku 2007 státu a je pouze na něm, jak s ním naloží v dalších letech. Ministerský návrh považuji za racionální popis kritické situace, do které se stát dostal vlastní neschopností. Říká totiž jasně, že žádný dobrý hospodář nemůže jen tak vyhodit zainvestovaný a plně modernizovaný mýtný systém, který navíc může vybírat mýtné i po roce 2016. A to jen proto, že někteří politici trpí averzí vůči společnosti Kapsch, nebo hůře – hájí zájmy komerčních firem, které by rády postavily v Česku další mýto za peníze daňových poplatníků.

Kritici ale oponují, že jen technologicky otevřený tendr může ukázat, zda není jiné řešení mýta efektivnější a levnější. Nemají pravdu?

Takovou představu může mít pouze technický naivka. Výběrové řízení samozřejmě ukáže, jestli lze provozovat stávající mýto levněji, ale nikdy přece nemůže vyjít levněji pořídit si úplně nový systém místo nynějšího funkčního. Pro názornost uvedu příklad. Pořídíte si spolehlivý a moderní mobilní telefon, pro hovory s ním používáte operátora X. Když si budete chtít ověřit, zda neplatíte měsíčně příliš moc, co uděláte? Srovnáte si nabídky operátorů na trhu a případně zvolíte operátora Y či Z. Nebo si snad půjdete rovnou koupit další telefon? Vyjde vás levněji změna operátora, nebo koupě dalšího zbytečného telefonu, i když tím jistě uděláte radost konkurenčním výrobcům?

Jediným správným řešením je tedy podle vás soutěžit nového provozovatele stávajícího mikrovlnného mýtného systému?

Ale to je přece cesta, kterou se vydávají normálně fungující státy, jako je Rakousko nebo Německo. Nemění, co už zainvestovaly a co spolehlivě funguje. Mimochodem, prakticky nikde na světě nezměnili mýtný systém uprostřed jeho provozní životnosti. U jižních sousedů, kde nepanuje iracionální „protikapší hysterie“, jednoduše a bez emocí soutěží nového provozovatele svého mikrovlnného mýtného systému. A ještě jednu věc k tomu řeknu. I soutěž na provozovatele mikrovlnného mýta bude naprosto otevřená, přihlásit se přece může kdokoliv. Každá firma, která se skutečně věnuje mýtným systémům, umí státům nabídnout jakoukoliv technologii. Kapsch jako globální lídr mýtného trhu nabízí po světě různé technologie a jejich kombinace, vždy podle potřeb konkrétního zákazníka.

Jenže na konci roku 2016 bude mít v Česku mikrovlnný systém s branami za sebou deset let fungování. Neměl by se vysoutěžit modernější?

Kdyby si někdo prostudoval zadávací dokumentaci původního tendru z roku 2006 a tu údajně nevýhodnou mýtnou smlouvu, věděl by, že jsme se zavázali mýtný systém celých deset let průběžně modernizovat tak, aby i v roce 2017 splňoval nejmodernější požadavky. Mýtný systém upravujeme na základě technologického vývoje, podle legislativy či přání Ředitelství silnic a dálnic i dopravců ze sdružení Česmad Bohemia. Realita je taková, že systém může bez dalšího vybírat mýtné další roky a i po lednu 2017 bude patřit k technicky nejmodernějším v Evropě. Tento stroj na peníze v majetku státu, který dosud vynesl 63 miliard korun, by chtěla inteligentní vláda vyhodit?

Tendr na nového provozovatele dnešního systému vypíše Ťok zřejmě až v příštím roce. Až ve druhém kroku má pak následovat technologicky neutrální tendr na rozšíření mýta o další silnice. Ťok to zdůvodňuje dodatkem smlouvy s Kapschem, který vám umožňuje stavět brány i na budoucích dálnicích se stavebním povolením, vydaným do roku 2017. Není takový dodatek pro stát nevýhodný?

Někdejší představitelé ministerstva dopravy, kteří tento dodatek ke smlouvě přičlenili, zřejmě usoudili, že vysoutěžené mikrovlnné mýto spolehlivě funguje, a tak není důvod, aby se nerozšiřovalo na nové dálnice, které budou v budoucnu v České republice přibývat, samozřejmě uprostřed životnosti stávajícího mýtného systému. Nevidím v tom nic nevýhodného. Navíc to nemá nic společného s chystaným tendrem na nového provozovatele státního mikrovlnného mýta. Nejde ani o žádný tajný dodatek, jak se někde uvádělo, je známý už léta. Tajný nebyl již v době svého vzniku, vždyť na mýtných dodatcích se podíleli i experti z ČVUT a dalších institucí. Dodatek o dálnicích vznikl v době, kdy stát jednostraně zredukoval mýtný kontrakt a ustoupil od pokrytí silnic nižších tříd coby ekonomicky nerentabilního.

V minulém týdnu se objevily hlasy, že přípravu tendru komplikuje také obtížné vyjednávání ministerstva dopravy s Kapschem o poskytnutí součinnosti. Je to pravda?

To mě doslova zvedlo ze židle, ale pořád věřím, že jde spíše o nedorozumění. Kapsch ke startu jednání vyzýval ministerstvo dopravy mnoho měsíců. Jednat se však reálně začalo teprve před několika týdny a to tempo není ani nyní ze strany státních úředníků nijak dynamické. Už dlouho upozorňujeme, že mýtné není technicky ani právně jednoduchý projekt, který opravdu nepůjde vyřešit na dvou třech setkáních. Ještě víc mne ale překvapuje, že mezi jednání s Kapschem a přípravu nového tendru se dává rovnítko. Dohoda s námi na nějaké formě součinnosti je jen malým střípkem z práce, kterou musí ministerstvo na tendru odvést. Nehodláme být obětním beránkem, na kterého politici a úředníci svalí vinu za roky neřešený problém s mýtným tendrem.

Jak ta jednání v reálu probíhají? Ministerská pracovní skupina či řídicí mýtný výbor přicházejí s konkrétními tématy a vy se vyjadřujte k jejich přijatelnosti či proveditelnosti?

Obávám se, že hlavní problém mýtné pracovní skupiny spočívá v tom, že vůbec nemá představu, co po nás má chtít a požadovat, jaká je vlastně konkrétní náplň oné součinnosti. Ale nelze se jejím členům divit, odbornou poradenskou firmu si nevysoutěžili a oni sami nemohou v tak krátkém čase disponovat specifickým know-how, jakým je technologické provozování mýta. Pořád trvá náš mnohokrát deklarovaný pozitivní přístup k poskytnutí součinnosti, ale suplovat projektového manažera nemůžeme, protože by nám taková proaktivita mohla znemožnit účast v připravovaném tendru. Sami jsme navrhli podepsat memorandum, které písemně potvrdí naši připravenost spolupracovat.

Řekněme, že ministr dopravy stihne nového provozovatele stávajícího mýta vysoutěžit včas. Druhý krok Ťokova plánu počítá za dalších pět let s technologicky neutrálním tendrem a případným rozšířením mýta na silnice nižších tříd. Přihlásíte se do něj?

To je samozřejmé, Kapsch ovládá jak mikrovlnnou, tak satelitní technologii. I kdyby tedy zadání znělo zpoplatněte všechny silnice v republice, přijdeme ideálně s hybridním řešením, které kombinuje výhody obou zmíněných technologií. Ještě předtím ale upozorníme ministerstvo dopravy, že na silnicích nižších tříd nevybere žádné peníze a bude tam jen doplácet na provozování mýta. Mýtné je přece daň, kterou musí někdo zaplatit a budou to regionální podnikatelé a živnostníci, a v poslední řadě samotní občané v cenách zboží v obchodech. Důležité je zpoplatňovat tranzitní dopravu, to je největší zdroj peněz, největší zdroj znečištění, největší prvek, který ničí dopravní infrastrukturu. Celý svět jde tímto směrem. Ekonomika by měla být první na řadě, mělo by se zvážit, co to vlastně rozšíření mýta do regionů přinese.

Napadlo vás před lety, že i v roce 2015 bude v České republice hlavním tématem veřejné debaty diskuse o výhodnosti satelitu či mikrovlny?

V tom Česko naprosto zastydlo, nikde už se podobná debata laiků nevede. Sama EU tuto diskusi ukončila, když státům předepsala jako rovnoprávné obě technologické varianty zpoplatnění. V roce 2005 křičeli akademici – udělejme mýtné rovnou satelitní, postavené na evropském satelitním systému Galileo, který přijde co nevidět. Uplynulo deset let a Galileo stále není v komerčním provozu. Přitom všude ve světě se stále zavádí moderní mýtné systémy založené na mikrovlně. Každý Čech jezdí po dálnici, proto rozumí mýtu. Oslnění laiků vesmírem a satelitem je nekonečné. Není lepším argumentem fakt, že ve Spojených státech – v zemi, kde vznikla družicová GPS – nenajdete dodnes jedinou mýtnou aplikaci založenou na satelitu?

Provozování mýta v Česku by ovšem mohlo být méně nákladné, kdyby státu mohlo zbývat víc než dosavadních 80 procent vybraného mýta.

Mýtný systém byl v ČR postaven v roce 2006 na zelené louce a od té doby se samozřejmě mnohé změnilo. Tehdy se do cen musela započítávat nejrůznější rizika. Projekt jsme celý předfinancovali, ručili jsme státu za bezvadnou funkčnost pod vysokými sankcemi, byli jsme závázáni provádět po celou dobu permanentní obnovu a modernizaci všech prvků mýtného systému. Koncem desetileté smlouvy toto všechno končí – systém je zaběhnutý, vyzkoušený, spolehlivý a funkční, to všechno se logicky odrazí na provozních nákladech. Systém sám se taky musí optimalizovat uvnitř svého fungování. Podívat se, zda některé vyžadované činnosti nejsou nadbytečné a podobně. Ostatně o tom jsme informovali pana ministra a on to vzal s velkým zájmem na vědomí.

Jak si Česko stojí ve srovnání s náklady na provozování mýta jinde v Evropě?

Je poměrně složité měřit náklady z hlediska výnosů versus provozních nákladů. Výnosy totiž primárně závisí na tarifní politice daného státu, tedy na tom, kolik kamióny platí za kilometr zpoplatněné komunikace. Česká republika je levnější než Slovensko, je podstatně levnější, než kolik stojí kilometr mýta v Rakousku, je levnější než Německo. Proti tomu stavíme nějaké konstantní provozní náklady. My se chlubíme, že při tarifní politice v ČR dosahujeme zhruba 20 procent provozních nákladů, což je stále optimum výhodnosti pro stát při takových IT projektech. Pokud by Česko nasadilo podobné tarify jako třeba v Rakousku, mohli bychom se s provozními náklady dostat klidně k deseti procentům. Jen proto, že by se automaticky zvýšily výnosy a náklady by zůstaly konstantní. Podívejte se na sousední Slovensko, které má satelitní mýto a bojuje s padesátiprocentními provozními náklady…

Už dříve jste varoval, aby se mýtné téma z roviny odborné nestalo otázkou politickou. Teď je to prioritní téma pro vládu, politické strany i média. Nevadí vám to?

Jsem z toho smutný a zároveň naštvaný. Udělali jsme tady kus dobré práce, ale každý mýto jen bezdůvodně špiní. Přinesli jsme sem unikátní know-how a zaintegrovali ho ve spolupráci s významnými firmami jako ČSOB, O2, HP, AŽD nebo Eltodo. Mýtné je mimořádně komplexní řešení, které v podstatě po malých částkách vybírá daně, má v sobě začleněný bankovní systém, vyspělé kontrolní mechanismy, obrovské datové a logistické transakce. To všechno funguje bez jediného výpadu jako spolehlivý stroj státu na peníze.

Tak by to snad přece mělo být!

Ano, ale všichni to berou automaticky. Srovnejte si to s dalšími IT projekty, které na rozdíl od mýta skončily fiaskem, od registrů vozidel a obyvatel, internetu do škol, přes S-karty až po Opencard. Politici a média vyvolávají kolem mýta a firmy Kapsch takovou hysterii, že to prakticky všem znemožňuje přicházet s racionálními řešeními. Přijde mi, že najednou není důležité, jaká varianta bude výhodná pro stát a daňového poplatníka, ale hlavně se zbavit Kapsche. Kolem mýta se vžilo a opakuje do omrzení tisíc nejrůznějších mýtů a hloupostí. Mýtný tendr z roku 2006 patří mezi nejprověřenější, nepřišlo se na žádná porušení zákonů. Mýto se označuje za nevýhodné pro stát, a čísla přitom hovoří o opaku. Mýtná smlouva se považuje za pro stát nevýhodnou, ale kdyby ji někdo opravdu zanalyzoval, zjistí opak.

Ale vždyť i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) označil mýtné za nešťastnou investici…

Na této vlně honu na čarodějnice vznikla i ta naprosto nekompetentní zpráva NKÚ, v níž kontroloři spletli páté přes deváté. Dokonce se pustili do úvah o výhodnosti jednotlivých mýtných technologiích, k čemuž – při vší úctě – nemají žádné znalosti ani kompetence. Ukázkovým příkladem neprofesionálního přístupu byly také poslední Otázky Václava Moravce. Televizní novinářské eso rovněž podlehlo protikapší vlně. Nebál se uvádět výmysly a nepodložené informace, celý pořad vedl tendenčně. Moravec, který dlouhodobě kritizuje stát pro jeho neschopnost cokoliv řídit nebo řešit, dospěje k veletoči, proč vlastně stát nevybírá mýto sám, když je to přece tak jednoduché, třeba jako rozvést vytištěné dálniční známky po čerpačkách. Vrcholem paranoie bylo jeho tvrzení, že Kapsch řídí celých deset let ministerstvo dopravy. A i když je to marné, podali jsme stížnost k televizní radě.