Do velké politiky jste vstoupila v únoru 1990, kdy jste byla za KDU-ČSL kooptována do tehdejší České národní rady. Proč jste se rozhodla k tomuto kroku?

Vyplynulo to z mé tehdejší činnosti v Československé straně lidové před 17. 11. 1989. Patřila jsem k protagonistům tzv. Obrodného proudu ve straně lidové, který usiloval o svolání mimořádného sjezdu strany a volbu jejího nového vedení. Nebylo tajemstvím, že ve vedení této strany byli lidé, kteří měli kromě lidovecké legitimace i přisluhovačskou komunistickou „průkazku“. Podle stanov bylo potřeba sehnat podpisy jedné třetiny členské základny. Podpisové archy s identifikací podepsaných členů z celého tehdejšího Československa chodily na moji domácí adresu a též adresu PhDr. M. Svobody, oba jsme byli z místní organizace Prahy 6. Patrně tímto jsem se stala známou a byl to i začátek mé parlamentní činnosti.

Lidová strana byla v té době stranou Národní fronty, jinak to ani nešlo. Ale přes různé povinné úlitby režimu byla díky tomu, že se hlásila ke křesťanství a její Lidová demokracie byla považována za alespoň relativně slušné noviny, brána veřejností se sympatiemi. Jak na to s odstupem vzpomínáte?

Lidová strana byla podle mého názoru jedinou předlistopadovou politickou stranou, která byla schopna se obrodit díky svému křesťanskému potenciálu a díky svým členům z místních organizací. Důkazem toho je skutečnost, že se udržela v politice po listopadu 1989 dodnes.

O politiku jste se tedy zajímala už před listopadem 1989?