Prvním tématem debaty bylo mlčení prezidenta Miloše Zemana. „Pan prezident zvolil tichou vzpomínku,“ pokrčil rameny předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Podle předsedy Poslanecké sněmovny se ukázalo, že pro některé lidi je špatně, když pronesete projev, i to, že ho nepronesete.
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Fotogalerie: - Hořící muzeum
Fotogalerie: - Koněv a Marta
Anketa
Miroslava Němcová to vidí jinak: „Pak se ptejme, na co máme prezidenta, jestliže v tak zásadních okamžicích, připomínajících naši historii, zvolí něco, čemu on říká tichá vzpomínka,“ uvedla. Neumí si prý představit, že by se toto mohlo stát v normálně fungující zemi.
Podle Jiřího Dienstbiera je otázkou, zda prezident je vůbec v takovém zdravotním stavu, aby takový projev zvládl. „Mám pochybnosti, zda tomu tak v poslední době je,“ dodal. Argumentaci Jiřího Ovčáčka, že prezident projevil statečnost již v roce 1968 odmítl s tím, že mnoho lidí v této zemi prokázalo mnohem větší statečnost.
Podle Stanislava Grospiče prezident celkem jednoznačně vyjádřil své názory k tomuto výročí již v minulých letech.
Moderátorku Světlanu Witowskou pak zajímalo, jak si události roku 1968 pamatuje sama Miroslava Němcová, tehdy patnáctiletá. „Byly prázdniny, byla jsem u tety na podblanicku a budila mě slovy: ‚vstávej, je válka‘,“ zavzpomínala poslankyně. V necelých šestnácti letech už prý chápala, co to válka znamená.
Rozhodla se tedy, že se musí za každou cenu dostat zpět k rodičům na Vysočinu. „Ke zděšení celé rodiny jsem podstoupila tuto pionýrskou cestu. Prodírala jsem se tím zmatkem, který v celé zemi panoval, a dostala jsem se všemi možnými spoji domů, protože jsem vnitřně cítila, že je to strašně důležité,“ popisovala.
„Já si vzpomínám na ty tanky ve Vlašimi, jak tam projížděly. S tetou jsme se tiskli ke zdi a cítila jsem takový zvířený pach. A dnešek mi ho živě připomněl. Připomínám si to každý rok, ale to padesáté výročí na člověka působí tak nějak jinak,“ vyznala se.
Pak se Witowská na totéž vyptávala komunisty Grospiče, v té době čtyřletého. Ten se omluvil, že si ze čtyř let svého věku nic nepamatuje, a pak vyprávěl, jak si postupně utvářel názor, který je dnes „konzistentní a vyprofilovaný“. A jaký postoj to je? „Vnímám to jako historickou událost, která samozřejmě proběhla a nelze ji pomíjet, událost která nebyla šťastná, možná se s kolegy budu lišit v pohledu na příčiny, které k tomu vedly,“ sdělil svůj postoj. Tehdy podle něj řada lidí ve vedení KSČ i státu selhala a nebyla schopná zvládnout situaci v zemi. „Poznamenalo to naši společnost i mezinárodní komunistické hnutí,“ zalitoval.
Světlaně Witowské během jeho delšího expozé došla trpělivost: „Pane poslanče, byla to z vašeho pohledu okupace, nebo ne?“ Dodala, že jeho pojem „nešťastná událost“ se od okupace dost liší.
Poslanec se jal vysvětlovat: „Z mého pohledu to byl vstup vojsk do Československé republiky, ke kterému nemělo dojít. Stalo se tak za okolností, kdy byla prodloužena o dvacet let doba snahy budovat jinou společnost.“ „Můžete říct: Okupace ano–ne?“ vyzvala jej moderátorka.
Grospič se však nedal zastavit a hovořil o Pyrrhově vítězství. S pojmem „okupace“ by nakládal opatrně. „Třeba ve srovnání s nacistickou okupací, kdy zde byl protektor a úplně jiný režim,“ vysvětlil. Zato po roce 1968 zde fungovala zcela legitimní vláda a žádný protektor tu nebyl.
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
V tu chvíli nevydržel vedle něj sedící Jiří Dienstbier: „Ale legitimní vláda to za okupaci označila. Dokonce i ta tehdejší komunistická,“ namítal, zatímco Miroslava Němcová jen vzdychala a hleděla do země.
Dienstbier připomněl stanovisko tehdejší vlády a předsednictva ÚV KSČ, na což Grospič reagoval slovy, že „tehdy ta vláda už přestávala fungovat a plnit účel vlády, takže se dá pochybovat, zda měla legitimní mandát“. To je podle Grospiče právě ten tragický moment, že vláda v roce 1968 nebyla schopna zvládnout řízení země. Při jeho slovech Jiří Dienstbier kroutil hlavou a Miroslava Němcová rozhazovala rukama.
Následně se bez vyzvání Světlany Witowské, která se jen usmívala, Němcová chopila slova. „Tak já už nevím, co by se mělo nazvat okupací, než to, že do suverénní země za porušení mezinárodního práva vtrhnou statisíce vojáků, tanky, postřílejí naše občany, dneska jsme si je připomněli u rozhlasu. Co jiného už chcete nazývat okupací? Tančíte kolem horké kaše a vykládáte nám nesmysly,“ vmetla pak Grospičovi. Jeho termín „vstup vojsk“ podle ní zní jako nějaká návštěva, přitom to byla „okupace, jako když ji vystřihne“.
Připomněla, že jsme na dvacet let přišli o svobodu a lidé, kteří v zemi zůstali, neměli možnost normálně žít.
„Jednadvacetiletý Jan Palach se upaluje a krátce poté vstupuje mladý Andrej Babiš do komunistické strany a dostává zápis pod krycím názvem Bureš,“ rozpálila se poslankyně.
Ve studiu vznikl zmatek, kdy moderátorka udělovala slovo Radku Vondráčkovi, do toho žádal o reakci Stanislav Grospič, Miroslava Němcová se stále nedala zastavit a vyzvaný Radek Vondráček jen odevzdaně mávl rukou: „Oni si to rozdají sami.“
„Ne, vy jste součástí vlády, kterou podpořila KSČM,“ zjednala si klid Witowská za přikyvování Němcové.
Radek Vondráček souhlasil, že jsme čelili okupaci, připomněl více než sto mrtvých a sto tisíc lidí, kteří odešli do emigrace. „To nadechnutí v kultuře, nadějná muzika, to všechno bylo pryč,“ zalitoval. Pak s vyčítavým pohledem ke Grospičovi poznamenal, že nechápe, proč to nemůžeme nazývat okupací.
„Já také nerozumím tomu, proč komunisté dneska nemohou přiznat, že to okupace byla,“ přidal se Jiří Dienstbier.
„My jsme narovinu přiznali, že to byl vstup vojsk, který nebyl správný,“ trval na svém místopředseda KSČM. Odmítl, že by to bylo nějaké tančení kolem slov, zatímco Němcová vedle něj poznamenala, že vstup má být civilizovaný, což tehdy nebylo. Grospič se ale nedal zastavit a hovořil znovu o tom, že vstup byl Pyrrhovým vítězstvím, které „nedokazála využít ani jedna z protagonistických sil v tehdejším Československu“.
Miroslava Němcová si pak zoufala nad otázkou moderátorky, zda jsme se tehdy měli bránit. Je to prý ta nejtěžší otázka, kterou mohla dostat. Slyšela prý spoustu vojenských historiků, kteří říkali, že by to nemělo absolutně žádnou naději na úspěch. Ale na druhou stranu prý slyšela mnohé o rozhodování Winstona Churchilla v roce 1940, který se také rozhodl v beznadějné situaci bránit. „Jeho země byla taky nevyzbrojená, nepřipravená, a musela se rozhodnout, že bude za cenu strašlivých ztrát čelit zlu,“ rozprávěla dáma, kterou by někteří chtěli za vrchní velitelku ozbrojených sil. Vše zakončila slovy, že není voják, ale zpětně vidíme, co udělá s mentalitou národa, když se nebrání a „neplatí tu největší cenu“. Je prý zjevné, že to mentalitu národa poznamená negativně.
Miroslava Němcová
Grospič trval na tom, že by se slovem okupace byl opatrný, což přivedlo Němcovou ke vzdychání: „Já se z toho zblázním.“ Místopředseda KSČM jí objasnil, že jeho názor vychází z toho, že zde nedošlo k nastolení žádné okupační správy a likvidaci ústavních orgánů. Okupací podle něj bylo to, co si budeme připomínat za měsíc při „osmdesátém výročí mnichovského diktátu“. Souhlasil ale, že „ty věci jsou tragické“, i pro KSČM.
Po vstupu redaktora Michala Kubala, který fanouškům military představil tanky, které v roce 1968 do Českosloveska přijely, se Witowská konečně zaměřila na Radka Vondráčka a jeho zážitek z Vinohradské třídy, kde byl při vzpomínkové akci před Českým rozhlasem vypískán, stejně jako byl vypískán jeho stranický předseda Andrej Babiš.
„Já myslím, že tam prohráli všichni,“ okomentoval dění předseda Sněmovny. Smutné podle něj bylo, že pískáním bylo zneuctěno i pietní kladení věnců. Měli bychom podle něj odlišovat pietní akce od těch politických, kde proti protestům vůbec nic nemá. „Já jsem tam potkal pána, který byl před rozhlasem v roce 1968 a teď přijel z Chrudimi, protože chtěl zavzpomínat. Ale když to viděl, tak znechuceně odešel,“ popsal. Podobnou zkušenost měl prý i s jiným pamětníkem, který mu vyprávěl, jak s kamarády na okupační tanky „vystrkovali pozadí“.
Pak uvedl, že v časech svobody slova musí mít každý v sobě měřítko, co ještě je přiměřené. Dnes bohužel vulgarita překračuje míru. Roli při uklidňování vášní podle něj musí sehrát zejména představitelé opozice, se kterými tito lidé sympatizují. Ti by podle něj měli říci, že toto už je příliš.
Dienstbier připustil, že pískat a nadávat při pietě asi opravdu není nejvhodnější. „Na druhou stranu – my dnes opravdu žijeme v nestandardní době, když člověk jako Andrej Babiš může být premiérem České republiky,“ zdůraznil.
Witowská mu namítala, že Andrej Babiš vyhrál volby, to ale senátora ČSSD nezastavilo. „Tady přestala platit jakákoliv politická kultura,“ vysvětloval svůj postoj. Babiš je podle něj „obviněn z podvodu za padesát milionů korun“. Moderátorka mu znovu namítala, že Andrej Babiš vyhrál volby, ačkoliv to lidé věděli, a za tato slova si vysloužila zlostné utrhnutí od Miroslavy Němcové.