Druhý den návštěvy Tomia Okamury v Bratislavě je celý věnován setkání vedení parlamentů Slavkovského formátu.

Tato spolupráce Česka, Slovenska a Rakouska, nazývaná podle významného bodu společné historie, funguje od roku 2015. Jednání začalo shodou okolností na den 220. výročí bitvy, při které byla habsburská vojska, společně s těmi ruskými, spektakulárně poražena armádou francouzského císaře Napoleona, a tím začalo rozsáhlé překreslování středoevropských hranic, na jehož konci bylo sjednocené Německo. Od té doby je jedním z hlavních středoevropských témat, jak se vyrovnat s různorodými ambicemi tohoto hegemona na Západě. Formátem, který k tomu má posloužit, je i „Slavkov“.

Někdy je brán jako rozšíření Visegrádské skupiny, jindy jako její alternativa. V době, kdy v Polsku ještě vládla strana Právo a spravedlnost a na Slovensku prezidentka Čaputová s premiérem Matovičem, doporučovala Slavkovský formát třeba i Markéta Pekarová Adamová jako vhodný protiklad. Dnes se jej naopak některá média snaží vykreslovat jako platformu středoevropských podivínů.

Hned po svém vzniku dostal Slavkov velmi aktuální agendu v migrační krizi, když právě přes Rakousko po „balkánské trase“ přešel skoro milion běženců.

Pro Rakousko je proto migrace aktuální agendou „formátu Austerlitz“ dodnes. Zejména, když je v rámci Evropské unie stále projednáván migrační pakt, počítající s přerozdělováním běženců na unijní úrovni. A i Tomio Okamura mluvil o tom, že právě v tématu migrace by od svého vídeňského protějšku rád čerpal jeho zkušenosti.

Rakouský předseda Walter Rosenkranz zastupuje Svobodné, takže o něm píší jako o „krajním pravičákovi“. Třiašedesátiletý právník se funkce ujal po loňském volebním vítězství Svobodných. Bylo to spojeno s kritikou, ale i poslanci dalších stran uznávali, že zásada rakouské politiky, podle které se předsedou parlamentu stává zástupce nejsilnější strany, by měla být dodržena.

Desáté výročí bylo příležitostí nejen k jednání, ale také ke zhodnocení dosavadní spolupráce, oceňované jako velmi plodná a zejména neformální a efektivní. Jednání začala už v úterý večer v bratislavské restauraci Hradná, kam oba předsedy pozval předseda slovenského parlamentu Richard Raši. S ním se Okamura už v úterý sešel dvoustranně.

Dalšími tématy, na které česká strana kladla důraz, je Green Deal, zejména prolomení zákazu spalovacích motorů. Zde Rakousko, tradičně kladoucí velký důraz na ekologii, doposud jednoznačný postoj ostatních středoevropských zemí zcela nesdílelo, a i proto Tomiu Okamurovi na jeho přesvědčení velmi záleželo.

Již v úterý nalezl shodu se slovenským předsedou parlamentu, stejně jako s premiérem Ficem na odmítnutí povolenek ETS 2, zrušení zákazu spalovacích motorů a odmítnutí migračního paktu.

Právě v době jednání vystoupil s velmi kategorickým postojem, odmítajícím další omezování evropského průmyslu, předseda rakouské hospodářské komory.

Předsedové parlamentů se setkali na Bratislavském hradě a po zápisu do pamětní knihy začali s početnými delegacemi jednat. Za českou stranu je za stolem celkem deset vyjednavačů, kromě Okamury a velvyslance Rudolfa Jindráka také místopředseda sněmovny Jiří Barták, poslanci Radek Vondráček (předseda zahraničního výboru), Radim Fiala (předseda hospodářského výboru) nebo potenciální ministr zahraničí Petr Macinka.

„Žijeme v Evropě a její pravidla chceme tvořit, nejen pasivně přijímat,“ zhodnotil jednání slovenský předseda. Je podle něj třeba brát ohledy na všechny aspekty problémů. „Všichni chceme, aby Evropa byla zelená. Ale taky chceme, aby tu lidé měli práci a aby byla konkurenceschopná,“ poznamenal.

Tomio Okamura zmínil, že pohled tří zemí na některé agendy logicky není shodný, mají různé priority s ohledem na to, jak se jich třeba jednotlivá bruselská opatření dotýkají. Zmínil třeba odlišné akcenty v Rakousku v případě automobilismu.

Slovensko zase vyjádřilo odlišný postoj k otázce integrace Ukrajiny do EU. Zatímco Česko a Rakousko její vstup odmítají zcela, Slovensko jej v dlouhém časovém horizontu a za splnění jednoznačných podmínek připouští.

V agendě migrace ale podle Okamury došlo ke shodě na tom, že Evropská unie a její pravidla neumožňují státům efektivně realizovat migrační politiku a zajišťovat bezpečnost. „EU nenabízí řešení migrace, nepomáhá státům. Její pravidla jako Shengen nebo Dublin umožňují masovou migraci a když ji státy chtějí řešit, unie jim to neumožňuje,“ uvedl.

Za důležitou považuje shodu všech tří zemí, že Evropa se potýká s deindustrializací a poklesem hospodářského růstu, a je třeba na to klást důraz v dalším jednání o Green Dealu.

Důležité podle něj ale je, aby si země Slavkovského formátu vyměňovaly stanoviska a komunikovaly spolu.

Zatímco v Bratislavě probíhalo „ladění postojů“ ve středoevropském formátu, začaly se dít zásadní věci i na unijní úrovni, když s doposud nejkategoričtějším odmítnutím zákazu spalovacích motorů po roce 2035 vystoupil německý spolkový kancléř Friedrich Merz, když dopisem oznámil, že Německo nic takového zavádět nebude. Eurokomisař pro udržitelnou dopravu a turismus Tzitzikostas jeho postoj akceptoval slovy, že je to „dobrá zpráva pro Evropu“ a Ursula von der Leyenová obratem naznačila vstřícnost jednat.

Při výročí se mluvilo také o budoucnosti středoevropské spolupráce. Všichni předsedové zmiňovali význam přeshraniční spolupráce a společných projektů, kterým byla věnována podstatná část jednání. Richard Raši a Waltern Rosenkranz zmiňovali i formát společného parlamentu mládeže, který nabízí rozvoj spolupráce i pro příští generace.