Do voleb zbývá sto dní. Kdo podle vás bude příštím premiérem?Anketa
Tentokrát bude mít pravidelný přehled mediálních zajímavostí méně obvyklý ráz. „Budeme totiž chválit novináře, které tu zpravidla moc v lásce nemáme, protože se nám jejich tvorba nezdá být příliš profesionální, ani moc objektivní, ani nezávislá. Nicméně dnes jsou dva důvody, proč tento pohled změnit. Jeden důvod je článek Jiřího X. Doležala z Forum24, který vyšel pod titulkem ‚Smrt v Teplicích. Nešlo o rasismus, ale logickou smrt narkomana‘. Jiří Doležal v něm polemizuje s levicovou publicistkou Sašou Uhlovou, která postavila informaci o smrti teplického Roma následkem jeho potyčky s policií na úroveň onoho slavného amerického Floyda,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Víceméně na tom vystavěla novinářka konstrukci, že naše společnost je rasistická a že v hlavní roli v úmrtí toho muže byla jeho etnicita, tedy příslušnost k romské komunitě. „Doležal, který se dlouhá léta – určitě víc než třicet let – zabývá otázkou narkomanie, otázkou drog, otázkou toho, co tyto látky dokážou člověku způsobit, se na to dívá právě z tohoto odborného hlediska. Ostatně, vystudoval psychologii, takže na to má i jistý gebír. A oponuje té ideologické poloze paní Uhlové, která to vidí opravdu ve zjednodušené optice společnosti Romea, že tam jde o to, že policajti k smrti ublížili Romovi a že to bylo jen proto, že to byl Rom, protože jinak to byl prima člověk, který už dávno skončil s drogami a chtěl být příslušníkem standardní společnosti, což jsme slyšeli z vícero takzvaných svědectví vesměs z úst jeho příbuzných nebo přátel,“ poukazuje mediální analytik na zcela jiný pohled autorů.
Člověka v perníkovém rauši pacifikuje zpravidla pět lidí
Na rozdíl od publicistky, která se ve svém článku na Alarmu držela výhradně tohoto romského pohledu na věc, Jiří X. Doležal to uvádí na pravou míru. „A píše jednoznačně, že šlo o atak v tu chvíli drogově těžce postiženého člověka, který byl i podle následných krevních testů velmi pod vlivem pervitinu, tedy jedné z nejtvrdších drog, které jsou na našem trhu k dispozici. Pervitin způsobuje velmi masívní nárůst vnitřní silové energie, která je nezvladatelná a které se nedá čelit standardními prostředky. Popisuje, kterak v těch příslušných psychiatrických či záchytových zařízeních člověk, který je v perníkovém rauši, bývá zpravidla pacifikován pěti lidmi. Čtyři, buď policisté, nebo nějací pečovatelé, se starají každý o jednu končetinu, protože takový pacient má sílu a velmi se zmítá, a ten pátý, zpravidla lékař, se stará o hlavu,“ podotýká Petr Žantovský.
A jedině tímto zmíněným způsobem je možné takového člověka zpacifikovat. „Bohužel, v Teplicích na to byli jen tři muži, takže ten pán se stále dostával do nějakého útočného či vzdorujícího postavení, mlátil tam do auta a byl úplně mimo sebe. Jirku Doležala, znám pětatřicet let, ale zdaleka by se nedalo říct, že jsme spolu vždy souhlasili, spíše nesouhlasili. Ale tentokrát si velmi vážím toho, že napsal, jak se ty věci mají ve skutečnosti, jak jsou obnažené bez toho ideologického nátěru. A určitě stojí za to, zacitovat dva úryvky z jeho komentáře, o nichž si myslím, že jsou docela zásadní, co se týče chování onoho narkomana,“ konstatuje mediální odborník.
Zneužívají smrt narkomana k vytváření dojmu o bujícím rasismu
„Ze strany Alarmu došlo ke zcela zásadnímu profesnímu selhání. Dává incidentu rasistický rozměr, což je úplný nesmysl. Pokud má paní Uhlová pocit, že se kdokoliv při zadržování úplně zperníkovaného agresivního jedince v ‚ajfru‘ ohlíží na barvu jeho pleti, je na omylu. Ono je totiž úplně jedno, jakou barvu má noha, kterou vás někdo kopne do obličeje, jak se o to při zadržování muž opakovaně pokoušel. O zuby při takovém kopanci přijdete, i kdyby ta noha byla zelená,“ zní první úryvek z Doležalova komentáře. „Je to sice napsáno v mírné nadsázce, ale je to velice přesná charakteristika oné situace. A velmi se mi líbí i druhá pointa, Doležal píše: ‚Hledat v incidentu jakýkoliv rasistický podtext je čirá propaganda, která ve svém důsledku Romy poškodí. Uvedená obhajoba totiž jen vyvolá dojem, že Romové zneužívají smrt narkomana k vytváření dojmu o bujícím rasismu a o tom, jací jsou v jeho důsledku chudáci.‘ Tak pravil Jiří Doležal a ode mě má tentokrát velikou pochvalu,“ oceňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Rovněž druhý dnes probíraný článek ho velice překvapil. „Také bych ho nečekal od toho autora, kterého sice neznám tak dlouho, ale už jsme se mnohokrát viděli, a nikdy jsme nedošli ke shodnému pohledu na svět, a to je David Klimeš z Aktuálně.cz. V pondělním článku s titulkem ‚Česko zvládlo katastrofu spojenými silami. Nadávat politikům je výrazem malosti‘ v podstatě komentuje reakce na účast politiků ve věci řádění tornáda na jižní Moravě, ve věci toho, jak tam politici přijížděli, jak se tam prezentovali. Tedy že pan Jurečka jezdil na traktoru, že paní Schillerová přijela dříve než pan Babiš, že pan Babiš tam seděl na nějaké zídce a podobně. Všichni ty už ikonické fotky známe,“ nepochybuje mediální analytik.
Babišovi nikdy nepřiznají, že kritickou situaci zvládl
Podle něj si David Klimeš právem a velmi správně bere na mušku nepřiměřené reakce. „Takové výlevy typu, že je to boží trest obcím za to, že jejich obyvatelé volili Zemana a Babiše, tak to mají za to. Nebo se kritizuje to, že Babiš místo sebe poslal vicepremiérku Schillerovou. No bodejť, když byl v tu chvíli v Bruselu a v nastalé situaci se to lépe řešit nedalo. Tím spíše, že Schillerová má na starosti státní pokladnu, a na ní nakonec bude ve finále záležet, kolik pomoci a jakou formou nakonec doputuje do postižených oblastí. Je to od Klimeše velmi správný a objektivní postoj, kdy píše, že se ti kritikové počínání Babiše, Schillerové, Zemana a dalších dostávají pod úroveň těch rádoby opozičních komunikačních kanálů a že se jenom vymýšlejí nějaké hlouposti na politiky,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Důvodů, proč se mu komentář tolik zamlouvá, však má mnohem víc. „Například Klimeš tvrdí, že je správné vládu vystavovat kritice, ale není správné tak činit ve chvíli, kdy ta vláda učinila správnou věc a učinila ji v pravý okamžik a nejlepším způsobem, jakým v danou chvíli mohla. A k tomu napsal docela zajímavou větu: ‚Pokud nebudeme schopni vládě Andreje Babiše ani ve zjevně zcela zvládnuté kritické situaci přiznat, že tato konkrétní věc se mu podařila, dramaticky se zvyšuje šance, že v říjnu ani nikam neodejde.‘ To je zajímavý postřeh, myslím si, že patří k věci i tento způsob úvahy. Nejsem si jistý, že platí pravý opak, když budeme tleskat Babišovi, že v říjnu bude ve volbách poražen, to takhle triviálně nefunguje. Nicméně to, co Klimeš napsal, každopádně překračuje rámec jeho běžných úvah. A za to si také zasluhuje ocenění,“ míní mediální odborník.
Cenzura mlčením, když jde o věc za rámcem liberální demokracie
Poslední téma načíná přiznáním, že je při něm v jistém, byť malém, střetu zájmu. „Každý ví, že jsem byl při vzniku Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku, jejíž šestý ročník byl ve středu slavnostně vyhlášen, a stále k ní mám jakýsi citový vztah. Tak předesílám dopředu, že jsem v tomto ohledu mírně zainteresován, avšak informace, o které chci mluvit, je zcela objektivní. Vztahuje se k jiné mé činnosti, a to k členství v Radě České tiskové kanceláře. Já v této rubrice zásadně neprobírám věci týkající se ČTK. Výjimku činím proto, že mi ve čtvrtek, den po vyhlášení, organizátoři té ceny dali informaci, že kolem jedenácté hodiny poslali do servisu ČTK tiskovou zprávu. Četl jsem ji, vztahovala se k porotcům, kolik jich bylo, jací to jsou lidé, jací byli ti laureáti, za co byli oceněni. Naprosto suchá, strohá tisková zpráva,“ hodnotí Petr Žantovský.
Ing. Marian Jurečka
Servis ČTK nebyl schopen tuto tiskovou zprávu zveřejnit na své infobance. „Já mám takový velice smutný pocit, že to není o neschopnosti těch lidí. To vůbec ne, to jsou velice schopní profíci. Ale je to o jejich nechuti, protože mají pocit, že tato cena a lidé, kteří se kolem ní pohybují, jsou za rámcem jejich liberálně demokratických pohledů na svět. A tak tímto mlčením provozují cenzuru. Cenzura mlčením je jedním z regulérních typů cenzury. Nejprve jsme znali cenzuru předběžnou, to byly ty vybělené nebo začerněné plochy v denících, kde původně byly nějaké články, jež cenzor při předběžném náhledu vyhodil z tisku a nevyšly. Pak jsme znali cenzuru následnou, kdy sice mohlo ledacos vyjít, ale autor, editor, redaktor či šéfredaktor za to byli, když se usoudilo, že to je závadný obsah, nějak trestáni, a často až existenčně,“ připomíná mediální analytik.
Newsroom je výlev prapodivných jedinců, kteří si vyřizují účty
A ve výčtu dalších podob cenzur může pokračovat. „Dnes máme cenzuru ekonomickou, jak nám ji předestírá paní Jourová. Cenzuru vyhladověním, to jsou její slova, tedy omezit finanční možnosti všech alternativních komunikačních zdrojů směrem k nule tak, aby nebyly schopny fungovat, protože na to nebudou mít peníze, a zařídit na to takové organizační nástroje jako různé kodexy pro inzerenty včetně sankcí, kdyby je náhodou porušily. No a také máme cenzuru mlčením, cenzuru ignorancí. Tu zvolila ČTK, přestože měla spoustu času na to, aby tu zprávu vydala, aby reagovala na informaci a strčili ji bez dalšího do servisu – tak tady se provozuje cenzura mlčením. Nepíše se o tom, není to vidět, to znamená, jako by Krameriova cena neexistovala,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přitom si uvědomuje, že o Krameriově ceně utrousí jedovaté sliny „oblíbený“ pořad Newsroom ČT24. „Ale to je úplně jiný žánr. Newsroom je prostě výlev několika takových velice prapodivných jedinců, kteří si vyřizují účty s nějakou částí mediálního prostředí. Mají k tomu zřejmě nějaké důvody, bohužel to dělají z našich peněz, z našich sekundárních daní, a generální ředitel není schopen v tom udělat pořádek. To je konec konců věc České televize, její Rady, o tom jsme mluvili minule. Ale ČTK je veřejnoprávní agentura, která by neměla selektovat informace podle ideového podloží a podle ideového náhledu. A já se na ni v tuto chvíli velice zlobím,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
