Důležité je podle Macháčka, aby muž byl vždy veselé mysli. To se naučil v dětství. „Všimněme si, kolik máme dnes kolem sebe – a v politice především – stále naštvaných, zachmuřených, vzteklých lidí, překypujících po okraj jakousi spravedlivou pomstou. Kolik zlostných, samolibých a narcistních dědků je dnes v našem (a nejen v našem) veřejném životě!“ vypočítává Macháček a vzpomíná na Havla, který byl podle něj veselé mysli. Bez humoru by, jak dodává, český disent nebyl nikdy tím, čím byl. „Smysl pro humor a legrace jsou totiž jakýmsi předpokladem tolerance, schopnosti naslouchat, úspěšné snahy vcítit se do myšlení druhého,“ dodává.
Udrží se Michal Hašek i po volbách v křesle hejtmana?Anketa
Druhou nejdůležitější věcí Havla byla zdvořilost. „Vždy řekl: já si myslím, domnívám se, jsem přesvědčen. Je v tom i vědomí možnosti chybovat, splést se, zapomenout na něco, nedomyslet něco. Už to snad z češtiny vymizelo, z politiky úplně. Všichni říkají: je to tak, ne jinak, všichni volají: já, jen já mám pravdu, a přitom jakoby bouchají do stolu,“ zmínil také Macháček. Důležité mu však přijde i Havlovo evropanství a pronikavé a prozíravé uvažování o Evropě.
„V době, kdy lidé v této zemi řešili třeba privatizaci či budování státu, kdy se západní Evropa chystala na přijetí eura, objížděl Havel Evropu s ‚obskurními‘ projevy o identitě, evropské identitě či o tom, zda je možné mít a prožívat více identit najednou,“ konstatuje Macháček.
Macháček se také zaměřil na uprchlickou krizi, kdy si podle něj mnozí myslí, že Havel by s otevřenou náručí vítal muslimské uprchlíky, které by s radostí vyměnil za místní rasistické a xenofobní obyvatelstvo. „Nejsem si tím zrovna jist. S Havlovým uvažováním o identitě souvisí i přemýšlení o hranici kulturních a civilizačních okruhů. Pokud byl přesvědčen, že Rusko do Evropské unie nikdy patřit nebude, protože jde o svébytný kulturně-civilizační okruh, je otázkou, zda by ho neznepokojoval masivní příliv lidí ze zcela jiné kultury a civilizace. Jistě by však byl pro pomoc lidem v nouzi, jen by od začátku věděl, že pomoci zase nejde všem,“ dodal. Podle něj by však Havel zcela jistě požadoval pozemní vojenskou intervenci v Sýrii.
„Podstatná je Havlova stopa v české zahraniční politice, především akcent na dodržování lidských práv a solidaritu s perzekvovanými v nejrůznějších zemích – na Kubě, v Rusku, Bělorusku, v Barmě apod.,“ uzavřel Macháček.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
