Jsem student! Zástupce vzdělání! znělo v Plzni. A také: Když přijíždíme z Bruselu, vidíme, jak ztrácíme kulturu Západu

Na začátku promluvil student filozofie Západočeské univerzity Jan Novák: „Náš stát stojí na pilířích potřísněných krví, kterou prolévali agenti StB, z nichž jeden je momentálně naším premiérem,“ začal za mohutného skandování: Hanba!

Šero a žluť řepkových polí

„Tento agent se opět pokouší ovládnout soudní moc. Musíme dát velký pozor, aby se to nemohlo stát. On tím sleduje mnohem širší zájmy než agenti dřívější. On sleduje i zájmy své osobní a utíká před spravedlností, před svou kriminální minulostí, která je plná podvodů, střetů zájmů a odesílání nepohodlných členů vlastní rodiny na Krym.“ A opět nechybělo davové provolávání hanby.

„Mnozí lidé zavrhují voliče Andreje Babiše. To je ale špatný přístup. Musíme v této době držet při sobě. My tu jsme nejen proto, abychom řekli vládě, že je něco špatně a že si to nepřejeme. Jsme tu i proto, abychom pomohli sundat šátky z očí voličů, kterým ty šátky vláda nasadila a uvrhla je tak do milosrdného šera,“ nabádal mladík přítomné. „Pokud nebudeme protestovat zas a znovu proti podobným věcem, tak se nám totiž může stát, že právě do takového šera i my upadneme. A toto šero nevyhnutelně vede k temnotě, té, ze které se předešlá generace musela vykoupit bolestí a krví. A toto přece nechceme. Co my chceme, je svobodný stát, svobodná Česká republika, a ne ta, ze které vzkvétá pouze žluté řepkové pole,“ uvedl student Novák.

V závěru pak dodal: „Jsem zde jako zástupce vzdělání, které se demagogové již velmi dlouho snaží zašlapat do země. Já jsem studentem Filozofické fakulty. Z humanitně vzdělaných lidí mají demagogové strach z toho důvodu, že se bojí, že se začneme více zapojovat do veřejného dění a upozorňovat na jejich nedemokratické mocenské vztahy. Tímto každého z vás zvu na besedu s předním českým novinářem Jindřichem Šídlem. Bude mluvit o pozadí politiky, o tom, jak je možné odstranit nepohodlné zprávy,“ pozval přítomné na besedu, kterou bude hostit Pedagogická fakulta, student filozofie.

Jako za Čepičky?

Následoval pokřik „Nejsme slepí“. Poté se ujal slova vysokoškolský pedagog, historik Miroslav Breitfelder: „Je s podivem, jak řada politiků těch nejhorší režimů dbá, aby jednala podle zákonů. Ale ty zákony si sami vytvářejí. Určité paralely z let 1945 až 1948 a i s tím, co se odehrálo po únorovém komunistickém puči, lze bohužel spatřovat i v současné době. Zatím nám tedy nehrozí Sovětský svaz, přímá komunizace, ale ohýbání zákonných norem ano,“ uvedl významný pracovník plzeňské Pedagogické fakulty. „Připomenu, že byl to právě ministr Čepička, který v takzvané právnické dvouletce zdevastoval právní řád, který, byť ve zmrzačené podobě, fungoval v letech 1945 až 1948. Základní zákon byl o zlidovění justice. Nejen, že byl nahrazen princip vyšetřujícího soudce prokurátorem, který podléhal vládě, ale samotný princip vyšetřujícího soudce bylo něco, co mohlo bránit rozsudkům, které se rozjely po roce 1948. Personální politika, obsazení soudců z lidu, pečlivě prověřených, to vše tvořilo určitý komplex a byly to kroky, které něčím započaly…“

Komunistický puč podle Breitfeldera v únoru 1948 umožnila jedna důležitá věc – ministři nekomunistických stran podali demisi z důvodu totálního ovládnutí policie KSČ. „Občané ale neměli pocit, že to je ten nejdůležitější problém a zcela nepochopili jejich krok. A proto tu jsme, abychom vybudili co nejvíce lidí, že problém tady je,“ zdůraznil pedagog.

Nepokračujeme na Západ

Slova se za mohutného potlesku a mávání českými a unijními prapory ujal europoslanec, předseda právního výboru Evropského parlamentu Pavel Svoboda, který nejdříve pochválil přítomné: „Ukazujete, že nejste slepí a nejste z cukrové vaty. Proč jste přišli, je velmi důležité – rovnost lidí před zákonem, důvěra v to, že se každému dostane elementární spravedlnosti. To je úplně základní věc každé civilizované společnosti. Když jsem ještě chodil na právnickou fakultu, tak nás ještě učili definici práva, že právo je vůle dělnické třídy povýšená nad zákon. A mně se dnes začíná zdát, že právo začíná být vůle managementu Agrofertu povýšená nad zákon,“ konstatoval Svoboda za potlesku a volání Hanba!

„Na rozdíl od roku 1946 a 1948 se to děje postupně. Když cestujeme z EP do Česka tak si uvědomujeme, že malými krůčky ztrácíme západní kulturu. V normálním západním demokratickém státě je nemyslitelné, aby člověk, který je obviněn, vůbec kandidoval,“ pokračoval Svoboda za pokřiku davu Hanba jim! „Je nemyslitelné, aby strana vedená takovýmto člověkem získala procenta, která u nás získala. Je nemyslitelné, aby premiér, který má nevyřešené problémy s trestním zákonem, stanul v čele státu. To je něco, co nás strašně odlišuje od Západu. Věřím, že když protestujeme na více než sto místech v ČR, tak to povede k nějakému výsledku. Když jsem v roce 1989 demonstroval na Letné, tak jsem si myslel, že mám oddemonstrováno na celý život. Ukazuje se, že ne, že demokracie potřebuje naši péči trvale.“

Vystoupil europoslanec Pavel Svoboda. Foto: Václav Fiala

Kultura!

Básník uměleckého směru, jak se představil mladík říkající si Filipic, pak oblažil přítomné kulturní vložkou: „Napsal jsem báseň, která nemá jméno, dumal jsem, jestli by se to nemohlo jmenovat třeba ‚Bureše nechceme‘ nebo ‚Andreji už to zabal‘,“ pochlubil se auditoriu a přednesl svůj výtvor: „Chodí Babiš okolo. Nekoukej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Andrej sfoukne. A co když ne? A co když nechci? Co když si přeju spravedlnost, která není slepá. A nezávislou justici?Just-ice, justice a led. Zmrazit justici! Čápi už přece děti dávno nenosí. Nosí dotace. A které koláče chutnají nejlépe? Ty bez práce! Řídit stát jako farmu.Řídit stát dle vlastních, nikoliv obecných zájmů. Dobré pečivo! Dobré – znamená zdarma! Vyřeší jakékoliv potíže. Konec konců, komunita se buduje pobytem ve špíně. A ať tě ani nenapadne pochybovat o mojí nevině! Všechno je to komplot!“ A lidé ryčeli smíchem.

„Dejte mi pevný bod a já pohnu touto zemí. Proč? Protože chce se mi. Hm, ale já nechci. 1984 po česku. Nechci tuhle vyčpělou grotesku. Nechci žít v kulisách Potěmkinovy vesnice. Nechci kauzy zametené pod kobercem. Nechci příběhy jako okopírované ze starých řeckých bájí. Král Tantalot, jenž nikdy neměl dost, klidně naservíroval vlastního syna, jen aby zjistil, kam až může zajít. Nechci, nechci, nechci!“

Babiši, Zemane, justici nedáme. Foto: Václav Fiala

Prezident? Ne! Hanobitel!

Následovalo vystoupení Miroslava Antona, aktivisty z roku 1989: „Demokracie stojí na několika pilířích. Moc soudní, to je nestranná justice. My jsme dnes svědky toho, že všechny tři pilíře jsou oslabovány konkrétními lidmi. Tím prvním je ten, o kterém básnil Filip. Ten druhý se nestydí v Číně pomlouvat vlastní zemi, ten, který se nestydí mluvit o tom, že uprostřed Evropy existuje jeden vzteklý červený kousek. Nemluvím o prezidentovi, mluvím o hanobiteli tohoto prezidentského stolce, mluvím o Miloši Zemanovi,“ a opět se ozval pokřik „hanba“ a ohlušující pískot. „To je také ten, který oslabuje základní demokratické pilíře. Jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti – počkejme a nepředbíhejme. Počkejme na slova, co řekla, že nebude odvolávat státní zástupce, že nebude ovlivňovat nestrannost justice, jestli to tak skutečně bude. V listopadu v loňském roce jsme si při protestech říkali, že je dobře tady být vidět. A vypadá to, že bude potřeba tady na náměstí být opravdu častěji,“ prorokoval aktivista.

Další řečník, Fraus, vykřikl do náměstí: „Už jim to nemůže projít!“ A křičící žena s pronikavým hlasem, který je slyšet na každé obdobné demonstraci zaryčela: „Ano, nemůže!“

„Teď doufají, že jim to projde; a tomu, kdo si nyní říká prezident, že mu projde urážení vlastní země. A ten, kdo si zrovna teď říká premiér, že mu projde ohýbání, nebo dokonce umlčení justice. Jsme tu proto, aby jim to neprošlo tak snadno, jak doufají. Přestože tvrdí opak, není jim jedno, že se takto scházíme. To, co běžíme, není sprint, cíl není blízko. Je to indiánský běh na velmi dlouhou trať. Nyní je čas, kdy je třeba být bdělí a ostražití,“ upozorňoval řečník přítomné.

Organizátor setkání Václav Cinádr, mluvčí regionálního STANu, krátce uvedl: „Teče nám do bot, ale nebudeme lhostejní a budeme sledovat, co se bude dít dál. Myslím si – a trochu se i bojím, že se tu nevidíme naposledy… Určitě to bude stát za to,“ prorokoval za mohutného potlesku přítomných zástupce Starostů a nezávislých.

Kdepak že jsme?

Poslední na improvizovaném pódiu vystoupila mladá dívčina: „Jsem žena z lidu a říkám, že sem chodit má smysl. Poslední dobou se snažím revidovat své zaběhlé postupy a opravdu chci tady být s vámi a podílet se na tom, že vám ani mně není lhostejné, co se v současnosti děje v naší zemi. Místo toho, abychom byli zastupováni lidmi, kteří jsou voleni pro své výrazné, mimořádné kvality, tak bohužel v čele naší země a v důležitých funkcích jsou lidé, kteří právě pro své nekvality se do těchto funkcí dostali… Cítím, že je třeba se zaměřit na to, co chceme, v jakých kvalitách chceme žít a jaké kvality by měli mít námi zvolení představitelé, lidé, kteří nás reprezentují, a jakou úroveň by měla mít politická scéna. Řídí se život v naší společnosti tím, co chceme, kultivuje se, nebo stagnuje a jde takzvaně do kanálu?“ ukončila svůj čtený projev za následné reakce publika:

„Do prdele jdeme!“ křičela jedna žena a druhá jí přizvukovala: „My už tam jsme!“