Kritik Vladimír Just se vyznal, že od smrti Karla Gotta v minulém týdnu zažívá těžké časy. Má prý neodbytný pocit, že se lidé v této zemi, kteří truchlí za oblíbeného zpěváka, zbláznili. Oporou v jeho žalu jsou mu pouze lidé, kteří se od těchto „mediálních koblih“ distancují. Jmenovitě Just děkuje Radkinu Honzákovi, Tomáši Halíkovi a Karlu Schwarzenbergovi.
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
Fotogalerie: - Gott a slzy
Lidé nosící svíčky na Bertramku a toužící uctít zpěváka v pátek na Žofíně si podle Justa nechali od úchylných oligarchů vnutit „nová mediální lízátka a nové mediální koblihy, distribuované lídry trhu s informacemi“.
To, co lidé předvádějí, je podle divadelního kritika „masově distribuovaná hysterie a oktrojovaný kýč“. Jako profesor divadelní vědy pak Just dodal odborný výklad uvažování mocného oligarchy. „Jde o exhibicionisticky vystavovanou kunderovskou ‚slzou nad slzou‘ – hle, jak já, váš vůdce, truchlím spolu s vámi, jsem jeden z vás, a proto v upřímném pominutí mysli navrhuji dělovou lafetu, státní funus, státní smutek a další ‚šaškárny‘,“ objasňuje vědecky.
Fotogalerie: - Gott v porodnici
Teatrolog připouští, že každý pohřeb je trochu kýč. „A což teprve, když jde o kýč až orientální obludnosti, zneužívající památku významného pěvce k upevnění dvouhlavého samoděržaví, ke zvýšení píár prezidenta a premiéra, i s vedoucí úlohou jeho strany,“ hromuje dále Just.
A protože je divadelní vědec, vzpomněl si ve svém textu na Hamleta a jeho slavné: „Je něco shnilého ve státě dánském.“ My jsme na tom prý mnohem hůře, protože už ani nejsme státem, ale firmou, která si na stát hraje. „Firma, řízená vedoucí úlohou státostrany, demokratickou stranu svou nerozbornou jednotou opět jen předstírající. A podporovaná servilními médii, která do třetice předstírají svou nezávislost,“ dodává.
V časech frustrace někdejší hvězdu televizní Katovny utěšují jen lidé, kteří dokázali vystoupit z mediálně negramotného davu. „O to větší je pak radost, že se najdou lidé, kteří neztratili soudnost, ač jsou obklopeni společenstvím jinak mediálně gramotným buď jen zpola, nebo vůbec ne (jak praví exaktní výzkumy),“ píše.
Útěchu Vladimír Just čerpal například ze slov Tomáše Halíka, který dění kolem pohřbu Karla Gotta nazval: „pokus o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu“ a „projev naprosté devalvace hodnot a morální kýč“.
„Je to zároveň projev hrubé neúcty nejen vůči hrdinům disentu a skutečným tvůrčím umělcům, nýbrž i vůči ohromnému množství občanů, kteří se před komunistickou mocí nesklonili. Je to zároveň tragikomické poselství o současných národních hodnotách, národním sebepochopení a sebeúctě,“ dodal k Justově potěše Halík. A protože se také rád prezentuje jako akademik, přidal termín „blasfémie neonormalizačního režimu“.
Radkin Honzák utěšil Justův žal slovy: „Naprosto nechutná a odporná je hysterická kampaň, kterou de facto ke svému zviditelnění spustila ta soldateska, která tu teď zaujímá vedoucí pozice, počínaje vládou a konče tím trapným představitelem katolické církve,“ čímž byl míněn kardinál Dominik Duka. Pak si na webu Seznam.cz ještě postěžoval: „Nejsem sám, kdo si to myslí. Já jsem jeden z mála, který je ochoten to artikulovat a publikovat. Stíhá mě za to nelibost celé řady stran.“
Karel Schwarzenberg jej pak potěšil pravděpodobně tím, že v sobotu o narozeninách Václava Havla zdůraznil, že hrdinou národa i „světovým hrdinou boje za demokracii“ je právě on, což doložil společnou fotografií v mysliveckém klobouku.
Někteří lidé podle Schwarzenberga chtějí zneužít Karla Gotta ke zneuctění polistopadové ikony. Symbolem tohoto zpochybňování legendy je podle Schwarzenberga snaha Klausů přejmenovat Letiště Václava Havla na Letiště Karla Gotta.
Ani jeden z Václavů Klausů sice nic takového neřekl a muž, který k popularizaci myšlenky přispěl nejvíce, usvědčil Karla Schwarzenberga z šíření fake news, tato fakta však radost habilitovaného profesora Justa nijak nezmenšila.
„A právě proto – díky pane Radkine, díky pane Tomáši, díky pane Karle,“ zakončil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
