Která z následujících osobností veřejného života by dle vás měla býti příštím prezidentem republiky ? (poznámka: Jde o čistě orientační anketu)Anketa
„Než se dostanu k meritu věci, musím říci, že nejsem žádným velkým příznivcem placení daní. Rozhodně si nemyslím, že je třeba platit stále víc. Přesto je třeba upozornit na to, že oligarchové čím dál tím víc ovládají politiky, kteří tvoří zákony podle toho, aby vyhovovali nejbohatším a nejmocnějším. Když tedy nějaký politik prohlásí, že je třeba více zdanit bohaté, je to nesmysl. Bohatí budou mít vždy dostatečný prostor, aby se placení daní vyhnuli,“ píše Durden a poukazuje na to, že mnoho peněz přemístěných do daňových rájů pochází od diktátorů. „Získali je vykořisťováním hladovějících a umírajících obyvatel svých zemí. A mnoho z nich bylo přímo podporováno Spojenými státy,“ konstatuje Durden.
„Až příště uslyšíte volat superboháče po zvyšování daní, tak vězte, že nikdy nemluví o sobě. On je prostě nikdy platit nebude. Za druhé pochopte, že kořeny této problematiky spočívají v samotných základech stávajícího systému. Žádné úpravy systému nepomohou, je třeba jej kompletně překopat,“ tvrdí Durden a cituje britský deník Guardian, podle jehož zjištění „superboháči“ odčerpali ze svých zemí do daňových rájů nejméně něco mezi 21 a 32 biliony dolarů. To je mimochodem částka větší než celá americká ekonomika. „Tyto odhady ukazují neuvěřitelné selhání systému. Nerovnost je mnohem horší, než ukazují oficiální statistiky. Politici však problém ignorují,“ říká John Christensen z aktivistické skupiny Tax Justice Network.
Celý text v angličtině najdete ZDE
Podle analýzy Jamese Henryho z Tax Justice Network vlastní aktiva v daňových rájích celkem 10 milionů lidí. Přičemž polovinu z částky 21 trilionů však vlastní jen 92 000 lidí. Zahrnuty v této částce navíc nejsou nefinanční aktiva, tedy umělecké předměty, jachty, panská sídla atd. „Vzhledem k tomu, že nejsou počítána nefinanční aktiva, je téměř jisté, že skutečný počet je násobně vyšší,“ píše britský deník a připomíná, že v mnoha případech je celková hodnota těchto aktiv mnohem vyšší než hodnota zámořských dluhů zemí, z nichž pocházejí. „Typickým příkladem děsivých důsledků kleptokracie je bývalý vůdce Egypta Husní Mubarak. Ten dokázal nashromáždit obrovské bohatství, zatímco obyvatelé země strádali v chudobě,“ cituje Durden Guardian a dodává, že Mubarak byl před svým svržením dlouholetým spojencem americké vlády.
Guardian také připomíná mnohaletý boj států subsaharské Afriky o odpuštění dluhů. „Pokud by ovšem tamější úřady dokázaly nejbohatší obyvatele svých zemí přesvědčit, aby platili řádně daně a neposílali své peníze do daňových rájů, nemusely by se vůbec do takového zadlužení dostat. Například jedna z ropných velmocí Nigérie přišla v důsledku daňových rájů od roku 1970 o 300 bilionů dolarů a Pobřeží slonoviny za stejnou dobu přišla o 141 bilionů dolarů. Za předpokladu, že by ze 21 bilionů vydělali relativně skromná 3 %, tak by zdanění ve výši 30 % činilo ročně 189 miliard dolarů. To je stále více, než investují bohaté státy na podporu ekonomik zemí třetího světa,“ píše Guardian a uvádí, že rozsah skrytých aktiv dokazuje, že propast mezi bohatými a chudými se razantně zvětšuje a standardní opatření nejsou schopná tento trend zastavit.
„Nejbohatší a také nejchudší lidé jsou obvykle vylučováni z výpočtů, které se věnují posuzování nerovnosti. Lidé podílející se na vytváření těchto statistik dobře ví, že opomíjením těchto dvou skupin jsou výsledné statistiky zkreslené,“ cituje Durden experta přes statistiky Milorada Kovacevice působícího v Rozvojovém programu OSN a znovu opakuje, že vzhledem k výše uvedenému je třeba změnit celý systém. „Musí dojít ke skutečné restrukturalizaci finančního systému, od upravení pravomocí centrální banky, přes financování politických stran finančníky z Wall Street až k nastolení přísných trestů pro finanční trestné činy. „Když to uděláme, nebudou moci oligarchové na shromážděných miliardách parazitovat tak snadno. A o to jde,“ uzavírá Durden, jenž na svém serveru často publikuje texty, které by v mainstreamových médiích vyjít nemohly. Durden například často kritizuje kapitálové trhy i americkou zahraniční politiku a otevřeně píše o problémech dolaru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
