„Ondřej Šteffl po těch asi dvanácti minutách prohlásil, že tématu nerozumí a nechce se o něm dál bavit. Vzniklo to tak, že když jsem diskusi otevíral, tak jsem vzpomenul, jak jsem v devadesátých letech učil na prvním soukromém gymnáziu PORG, které Ondřej Šteffl založil a stál v jeho čele. Tehdy mi nabídl možnost vyučovat jako externista, měl jsem tam dvě hodiny týdně. Učil jsem Úvod do filozofie. Na tu dobu rád vzpomínám,“ zavzpomínal Michal Semín, který je průkopníkem domácího vyučování dětí, bývalým ředitelem Občanského institutu a Institutu svatého Josefa, od konce roku 2011 předseda Akce D.O.S.T.
Fotogalerie: - Chemnitz týden poté
„Byla to doba, kdy se české školství zbavovalo ideologického krunýře a toho budování socialismu. Kdy školní třída byla takovou laboratoří sociálních levicových experimentů. V devadesátých letech jsme se všichni nadechli. Nebyly tam nějaké direktivně stanovené názory a postoje, které je třeba zastávat. Posledních deset patnáct let pozoruji návrat návrat určitého ideologického řízení škol. Jak seshora z Evropské unie, přes české ministerstvo školství, tak odspodu prostřednictvím těch neziskových organizací jako je Člověk v tísni,“ vysvětlil.
„Stahujou veškerou levicovou agendu, multikulturalismus, otevřenost k migraci, zrovnoprávnění homosexuality s heterosexualitou. Všechna tato typicky kulturně levicová témata tam tyto organizace vnášejí,“ upozornil Semín, který se pak Šteffla zeptal, zda to vnímá podobně. „Řekl něco v tom smyslu, že trochu ano, ale spíše ne. A že bychom si museli říci, co kdo tím přesně myslí. Tak jsem tam vytáhl programy Člověka v tísni – Jeden svět na školách se to jmenuje,“ konstatoval. Jako příklad v rámci toho uvedl Týden mediálního vzdělávání. „Což je program pro studenty, aby se naučili, jak oni říkají, mediální gramotnost, rozeznávat propagandu od informace a fake news. A teď se podívejme, jak se jmenují jednotlivé semináře. Všechno to bylo zaměřené k odhalování ruské propagandy. Dezinformační prokremelské weby a podobně. jako by jediná propaganda, která se na nás valí, byla ta z Ruska a všechno ostatní jako by byla objektivní poctivá novinařina,“ líčil Semín.
„Kdyby opravdu chtěli vést ke kritickému myšlení nad nějakým textem, no tak si tam pozvou nějakého oponenta. Nemusí to být někdo z těchto webů, které mají tuto dehonestující nálepku, ale někdo z mainstreamu. Uvedl jsem jako příklad Daniela Kaisera nebo Lenku Zlámalovou. Někoho, kdo má na věc trochu jiný názor, a studenti by byli svědky výměny názorů. Místo toho, aby tam někdo přišel a direktivně řekl, co je dobře, a co je špatně. Co je prokremelské, co je prozápadní a tak. V tu chvíli řekl Ondřej Šteffl – končíme, nechci pokračovat. To jste si měli pozvat někoho z Člověka v tísni,“ uvedl Semín, podle jehož informací byl zástupce Člověka v tísni do debaty zván panem Vojtou, který debatní klub pořádá, ale nikdo z nich se nechtěl této debaty zúčastnit.
Psali jsme:
Zase obavy, jak bude člověk vnímán okolím, s kým se schází, kde vystupuje
„Nakonec se tedy domluvili s Ondřejem Štefflem, který věděl, o čem to je, i s kým bude hovořit. Ale v určitou chvíli si asi uvědomil, že je na špatném místě se špatným člověkem a při dané konstelaci sil je to něco nevhodného. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak je pro mě tento zážitek potvrzením obav, které mám. Jakým způsobem se ta ideologie dostává nejen do škol, ale jak působí i ve společnosti. Zase obavy, jak bude člověk vnímán okolím, s kým se schází, v jakých pořadech vystupuje, s čím by si mohl komplikovat život. Slýchám občas – tohle neříkej ve škole, a podobně. To se zase vrací zpátky,“ domníval se Semín, který podle svých slov se snažil v Debatním klubu hájit názor, ať klidně Člověk v tísni nabízí své programy pro školy. „Ale potom je správné, když chci studenty vést k samostatnému kritickému myšlení, aby těch názorů zaznělo víc. To je dnes, zdá se, tak problematický názor, že pak Ondřej Šteffl tu debatu ukončil a nesouhlasil se zveřejněním ani té doposud proběhlé části,“ konstatoval.
Jak vlastně Michal Semín vnímá působení Člověka v tísni na základních a středních školách? „Je to nástroj politické propagandy. Je to velice mocná neziskovka. Respektive ziskovka. Co jsem se díval, tak jí protečou dvě miliardy korun ze všech možných grantů, ze zahraničí, z našeho státního rozpočtu, od Sorose a jiných podobných organizací. Velkou část dává nikoliv na humanitární účely – což byl hlavní účel, pro který tato organizace vznikla – ale právě na tuto propagandu. Na to působení ve školách, na tu nejmladší generaci. Formovat děti v určitém duchu," hodnotí.
„Všechno je to agenda současné kulturní levice, označuje se často jako neomarxismus. Rovnost kultur, proto ten pozitivní vztah ke všemu odlišnému, jinému. Boj proti takzvané xenofobii, mají speciální programy v genderové problematice. Ve všech tématech, ke kterým se kulturní levice hlásí a používá je jako beranidlo k přeměně společnosti. Všechno toto Člověk v tísni na školách provádí,“ uvádí.
A zmiňuje projekt Hledá se nový vítr. „Kde se snaží vytipovat lídry pro tu kavárnu. Když se podíváme na oceněné studenty, tak to jsou všechno lidé tohoto smýšlení. Když se pořádají Týdny mediálního vzdělávání, tak tam zvou jen novináře z Respektu, z Hospodářských novin, ze Seznamu.cz, z České televize. Nikoho jiného. Je to určitý segment velmi myšlenkově vyhraněný – liberálně levicově – a to se vydává za celospolečenský zájem a za něco, co české školství potřebuje, aby se děti dobře vzdělávaly. Naopak, je to propaganda, jsou to politruci,“ je přesvědčen.
„Nepopírám, že tam mohou být nějaké diskuse, programy, které jsou zajímavé a nejsou primárně zaměřené ideologicky. Ale většina programů a základní směřování Člověka v tísni jde jednoznačně liberálně levicových směrem,“ uzavřel Michal Semín.
Video ZDE.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
