„Já se domnívám, že inkluze se velmi osvědčila, protože proběhlo něco, co by se dalo označit hlasování nohama,“ pochvaloval si ministr. V tuto chvíli je v České republice zaregistrováno asi 96 tisíc dětí s běžnými potřebami a z toho se asi 72 tisíc lidí vzdělává v běžných školách. Podobné to bylo i předtím, než se vůbec začalo o inkluzi mluvit, učitelé těmto dětem věnovali nemalé množství času, jen na to nedostali navíc finanční prostředky a ředitelé často sahali na platové prostředky učitelů, aby vůbec někde peníze našli.

Pak se nadechl Klaus a spustil. „Inkluze je ideologický projekt, který ničí české školství. Na to, že nemocné děti chodí do školy se zdravými, nepotřebujeme žádné cizí slovo, to už platí desítky let. Ke mně chodily děti na vozíčku, neslyšící a tak dále do školy, ale to, že plošně naháníme děti s mentálními hendikepy od specialistů k nějakým osmnáctiletým asistentům se čtrnáctidenním kurzem, bereme ty peníze těm učitelkám, pereme do toho miliardy, tím jim prakticky bereme šanci na úspěch,“ rozčiloval se Klaus.

V minulosti to prý přitom bylo tak, že v praktických školách se 90 procent dětí vyučilo, protože ty děti jsou velmi šikovné na ruce. Mívaly řadu hodin praktické výuky a teď místo toho mají jeden několik hodin cizího jazyka, u kterého podle Klause tak akorát poznaly, že jde o cizí jazyk. Ony miliardy, které se v inkluzi utápějí, netečou do kapes učitelů, ale spíše do kapes školských asistentů. Podle Klause jde také o kapsy neziskových organizací, které někdy asistenty shánějí.