Pane doktore, když Donald Trump vyhrál podruhé prezidentské volby, sjednotila se proti němu fronta „vzdělanců“, „umělců“ a bývalých prezidentů Billa Clintona a Baracka Obamy. Ti hájili práva menšin, boj proti globálnímu oteplování a podobné výdobytky. A mě napadlo: Nesnaží se současné elity udělat svět tak složitým, že je porazí, s prominutím, blbec, za kterého Donalda Trumpa mají?

Máte pravdu, že to trochu připomíná Alexandra Velikého a jeho příběh. V roce 334 př. n. l. Alexander stál před vozem ve městě Gordion a uvěřil pověsti o vládě nad světem toho, kdo najde oba konce tam na paměť umístěného uzlu. Nezdržoval se hledáním skrytých konců a uzel, který nikdo nedokázal rozplést, přesekl. Jen proto, že se věřilo – kdo uzel rozváže, stane se vládcem celé Asie. Dodnes nevíme, zda Alexander jednal z nedočkavosti nebo nerozvážnosti, nebo se u něho objevila později oslavovaná rozhodnost. 

Donald Trump ještě není Alexander Veliký, ale třeba si to už myslí. Nejen globální pospolitost politiků a umělců, stejně jako lidí ochotných na politiky střílet, ve Spojených státech, stejně jako na Slovensku. I ti se pohybují po této trajektorii. Dokonce jde i o osoby americkému politickému prostředí tisíce kilometrů vzdálených. Demonstrují to slova, která v České republice dokázali zveřejnit nejen prezident republiky, ale i jeden europoslanec a jeho otec, zvláštním způsobem připojený ke Kanceláři prezidenta republiky. Jsou nám příkladem, že touha po moci a majetku zatemňuje mysl. A nedočkavost být hérostratovsky světoznámými je dovede k vymýšlení šarád a kalamburů, kterým oni sami přestávají věřit a rozumět jim.

A tak je čeká setkání s vysmívaným a jednoduchým Donaldem Trumpem, který jejich zauzleným představám může odpovědět ještě jednodušším K. O.