„Bezpečnostní opatření jsou nezbytná,“ odpověděl Ovčáček hned na začátku na výzvu zastupitelů Prahy 6. „Vzhledem k současné situaci v Evropské unii a v Evropě obecně jsou nezbytná a potřebná z hlediska ochrany návštěvníků Pražského hradu. Jenom připomenu, že v roce 2017 došlo v Evropě k 25 teroristickým útokům, které přinesly 73 obětí,“ dodal zdůvodnění. „My chráníme návštěvníky Pražského hradu, je to naše povinnost mimochodem, a z toho důvodu nehodláme opatření měnit.“ A dodal, že je tak zvykem i v západních zemích. Jako příklad dal palác ve Versaille nebo Vatikán. Zmínil, že i na návštěvě v Senátu je nutné projít bezpečnostními rámy.
Senátor pak Ovčáčka opravil, že areál Senátu je volně přístupný, pouze budova je hlídána. Podle něj a dalších autorů výzvy je uzavření celého areálu Hradu přehnané a měla by se pouze hlídat některá místa. „Na Pražském hradě se v exponovaných dobách pohybují tisíce lidí. Kdyby došlo k teroristickému útoku na třetím nádvoří, mělo by to fatální dopad. Proto jsou kontroly před vstupem do areálu,“ odpověděl na to Ovčáček a dodal, že pokud by na Hradě kontroly nebyly a nedejbože by se něco přihodilo, byl by to v první řadě prezident Zeman, kdo by za jejich absenci sklidil kritiku.
Fotogalerie: - Sto let Hradní stráže
Růžička na to namítal, že pokud jde o koncentraci lidí, jsou zde ještě exponovanější místa, jako například Karlův most. Na to mu ovšem moderátorka připomenula, že tato nepodléhají prezidentské kanceláři. Růžička pokračoval, že fronty, které se díky bezpečnostním opatřením tvoří, jsou také rizikem, zvláště když v nich lidé stojí až ve čtyřstupech. A začátek bezpečnostních kontrol prý koreluje jak s útoky ve Francii, tak s incidentem, kdy došlo k vyvěšení červených trenýrek.
Ovčáčkovy argumenty byly zřejmě proti srsti Davidu Bartoňovi ze serveru Přítomnost.cz. „Proč nekopnout Ovčáčka do prdele?“ ptá se hned v titulku. David Bartoň je šéfredaktorem serveru Přítomnost. Podle stránek ho v roce 1924 začal vydávat Jaroslav Stránský, dědeček dnešního vydavatele Martina Jana Stránského, a šéfredaktorem se stal novinář Ferdinand Peroutka, jehož spojitost s Jiřím Ovčáčkem snad netřeba zmiňovat. „Hned, co otevřel pusu, řekl, že stejně nepřístupný jako přechodné Zemanovo sídlo je i Senát, Vatikán, Versailles... Všechno naprosto zjevné lži,“ obvinil Ovčáčka; a média a hosté také nezůstali ušetřeni: „Podle logiky jakési pokřivené ‚objektivity‘, kterou prosazují slušní ustrašenci v duchu ‚deset minut Goebbels – deset minut Židi‘, mohl Ovčáček lhát a mlžit až do konce pořadu. Vesele plkal o duchovnu, katedrále a překonával se v patologické nehoráznosti.“ A ptá se hostů: „Ve chvíli, kdy zazní první zjevná lež, neměli by ti, kteří přišli diskutovat a hledat řešení čehokoli, odejít, nebo vyhodit lháře na chodbu?“ Jeho „utrpení“ ho prý přivedlo k poznání, že demokracie není diskuse. „A basta. Demokracie není diskuse s drzými lháři! Drzá lež se od omylu pozná, ne že ne,“ tvrdí Bartoň.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
