Smrkající, kašlající a ne příliš dobře dýchající pasažéři v pendolinu už zdá se nikoho příliš nezajímají. Na jaře by kvůli tomu byl zastaven vlak – jistě známe  případy z Pardubic a Plzně, ale doba jde dál. Že by se někdo nějak intenzivněji snažil mít ochrannou masku, to se až na čestné výjimky nedá říci rovněž. Ano, když prochází průvodčí, nasadí se vzorně na ústa i nos, ale jak odejde, spustí se pod bradu nebo v nejkrajnějším případě pod nos. A vesele se hovoří či telefonuje dál. Pokud někoho napomenete, setkáte se s nevolí i ostatních a pak s mlčící většinou – nikdo se k vám nepřidá, nikdo vám nepomůže. A to je v pendolinu, kde je centrální klimatizace a vzduch pendluje mezi všemi vozy a vytváří výživný virologický koktejl.

Jede jede mašinka, lítá virus z okýnka…

U dálkových vlaků je to mnohdy lépe, záleží, kdo se vám usadí v kupíčku nebo koho si k sobě pustíte. Od doby nových nebo repasovaných vagonů otevírat okna nejdou – to jen v těch starých vagonech, které najdete již jen sporadicky.

Pár cestujících z Bavorska, kteří ještě jedou do Plzně nebo do Prahy Západním expresem společností Alex a Českými drahami, nevychází z údivu. Na území spolkové republiky by si nedovolili sundat masku či roušku, pokuta až sto eur by přišla v zápětí. U nás benevolence veliká a je to vlastně na nás, jestli vůbec chceme takto jezdit a pěkně se promořovat.