Smrkající, kašlající a ne příliš dobře dýchající pasažéři v pendolinu už zdá se nikoho příliš nezajímají. Na jaře by kvůli tomu byl zastaven vlak – jistě známe případy z Pardubic a Plzně, ale doba jde dál. Že by se někdo nějak intenzivněji snažil mít ochrannou masku, to se až na čestné výjimky nedá říci rovněž. Ano, když prochází průvodčí, nasadí se vzorně na ústa i nos, ale jak odejde, spustí se pod bradu nebo v nejkrajnějším případě pod nos. A vesele se hovoří či telefonuje dál. Pokud někoho napomenete, setkáte se s nevolí i ostatních a pak s mlčící většinou – nikdo se k vám nepřidá, nikdo vám nepomůže. A to je v pendolinu, kde je centrální klimatizace a vzduch pendluje mezi všemi vozy a vytváří výživný virologický koktejl.
Jede jede mašinka, lítá virus z okýnka…
U dálkových vlaků je to mnohdy lépe, záleží, kdo se vám usadí v kupíčku nebo koho si k sobě pustíte. Od doby nových nebo repasovaných vagonů otevírat okna nejdou – to jen v těch starých vagonech, které najdete již jen sporadicky.
Pár cestujících z Bavorska, kteří ještě jedou do Plzně nebo do Prahy Západním expresem společností Alex a Českými drahami, nevychází z údivu. Na území spolkové republiky by si nedovolili sundat masku či roušku, pokuta až sto eur by přišla v zápětí. U nás benevolence veliká a je to vlastně na nás, jestli vůbec chceme takto jezdit a pěkně se promořovat.
Když tak sedím sám v německém kupé, kde se buď dá pootevírat okno a přirozený „air condition“ vám profukuje a odnáší možné viry, ale i prach (ostatně, to doporučuje snad deset z deseti epidemiologů, že větrání je nejpřirozenější bránění nákazy), je mi psychicky rozhodně lépe. A když slušně požádáte průvodčího, on vám speciálním klíčkem to okno jistě rád otevře. Nesmíte mít ovšem vedle sebe nebo proti sobě kverulanta, pro kterého větřík je nebezpečný a ve vidině „že by ofoukl“, se dožaduje zavřít ono a využívá (ne)výhody klimatizace s gustem člověka moderní doby. Hltá filtrovaný vzduch plnými doušky a brání se přírodnímu vánku. Ostatně, i v tramvajích narazíte na spoluobčany, kteří nesnáší proudění vzduchu a libují si v nevětratelném prostoru.
Popírači, biomatky, kverulanti…
Vraťme se ještě k našim sousedům do Německa. Tam neexistuje, že byste neměli roušku jak v obchodě, tak při koncentraci více lidí i ve městě nebo obci. V kavárnách a restauracích dostáváte povinný informační leták, kde na sebe v nejlepším případě napíšete telefonní spojení (o mailu jsem ještě neslyšel) nebo podle staršího doporučení uvedete celé jméno a bydliště. U nás by se kvůli tomu i díky GDPR zajisté zrodila nová revoluce odporu. V podstatě nemožné. Tedy v České republice. V Bavorsku normální.
V MHD, a to píši především o situaci v západočeské metropoli Plzni, je naštěstí 99 procent lidí včetně omladiny oroubováno. Vždy mne baví, jak párletí prckové jsou na svou roušku pyšní a jejich maminky jim s fantazií sobě vlastní ušily či sehnaly moc pěkné vzory – a na druhou stranu se pak objeví jeden dospělí popírač, většinou „biomatka“, která vykřikuje něco o tom, že jste ovce a stádo. Na to trefně odpověděl jeden z postarších cestujících „…a vy jste kráva!“
S přibývajícím časem a večerem se orouškovanost mění a procento jde významně dolů. Ti, co mají upito, samozřejmě bezdomovci a nepřizpůsobiví, ti HH („hadr na hubu“) prostě nenasadí a řidič je rád, že jede ve své kukani a maximálně udělá to, že pustí předem namluvené upozornění o nutnosti nasazení ochranných roušek, šál či dalších věcí, načež se sem tam ozve pískot nebo hurónský smích.
„Jste Babišovci,“ slyšíte. Anebo „…hrají si s vámi, jste jak tupé stádo...“ S přibývajícími počty nakažených se zdá, že takovýchto názorů je pomálu, ale stále se nacházejí.
A je pořád veselo. Hospody, kavárny a jejich předzahrádky v centru Plzně hučí do noci. Vyjdete-li však mimo střed, je obraz zcela odlišný. Pár sedících štamgastů a prázdná místa na dřevěných lavicích či pivních setech. Hůř už bylo nebo teprve bude?
Psali jsme:
Diví se, diví. Západ, jih, sever i východ!
Abych se ještě vrátil k těm pár Němcům, kteří k nám nyní jezdí. Jsou v šoku z našeho ležérního přístupu, z toho, že se pořádné masky nekoupí ani tak v lékárnách jako spíše v drogeriích nebo „na jistou“ ve vietnamských večerkách. Mimochodem – řada lidí má už z jara negativní zkušenosti s nejrůznějšími prodejními weby, které nabízely roušky s nanovláknem či se stříbrem a nepřišlo zhola nic. Jen jste byli o nějakou tu stovku lehčí. Osobní zkušenost mám s poněkud pejorativně nazvaným obchodem s adresou v Plzni – www.postazdarma.cz, ale to asi bylo tím, že se zásilka ztratila a urgence padají do spamu.
Bavoři a Sasíci jsou konsternováni tím, že nenošení a nedodržování odstupů, roušek a tak dále nejenže nikdo (mimo Prahu, samozřejmě, kde městská policie zasahuje) nevynucuje, ale také nepostihuje. Když jim říkám, že to je ta naše demokracie, nerozumí, ani když přesně totéž řeknu v angličtině. A že budou krajské volby a jsme benevolentnější? Tohle už nepochopí vůbec a dívají se na vás jak na marťana. Nu, ono v nočním spoji nejezdí městská policie i proto, že by musela neustále vykazovat nepřizpůsobivé, mnohdy s jejich psy – a že takoví lidé mají nějaký ten přepravní lupínek, tomu nemůže věřit snad nikdo. Když se mi zželelo jednoho staršího rozedraného člověka bez roušky a dal jsem mu tu obyčejnou, modro-zelenou, stačil jí zobchodovat ještě před výstupem z dopravního prostředku.
Promoření alergici
Protože je stále velmi pěkné počasí, lehké to nemají alergici, na které se lidé kolem dívají jako na nejvíce promořené koronavirem. Ti, kteří si utírají nosy kapesníky a ubrousky, jsou považováni za větší nebezpečí než ti, kteří prostě na pusině nemají krom vousů nic. Paradoxy doby…
A Němci ještě jednou. Ti jsou jak v Jiříkově vidění, když sledují hospodské, kterak (až na čestné výjimky – komu čest tomu čest!) už dávno neotírají stoly, když se zákazník odporoučí. Nechápou, proč se alespoň nesetřou stolky na předzahrádkách v kavárnách a vinárnách. Jak budou mít provozáci roušky, to tedy nevím. Fungovat to jistě nebude a kde není žalobce, není ani soudce. Všimněme si, že skutečnou velkou výjimkou jsou vietnamské provozovny. I když je fakt, že asimilace probíhá celkem úspěšně, protože i v některých prodejnách už mají „nasazeno na půl žerdi“ – tedy rozuměj pod nosem. Nechápu, jak to vydrží, tam to přece tak strašně šimrá…
Kdo to komu ukáže
Pandemie po Česku jde dál a zahraničí nevěřím svým očím. Smutnější je, že mnohdy i my, tuzemci, na vlastní kukadla vidíme věci neuvěřitelné, které by se v západní Evropě nebo třeba Izraeli nemohly stát. Dokážete si představit zákaz vycházení do vzdálenosti 500 metrů, jako je nyní v židovském státě? Nebo papírovou jednodenní propustku, kterou vám potvrdí francouzský četník a podruhé za jeden den máte smůlu? My bychom ta čistá potvrzení sbírali, kupčili s nimi a možná by se nějaká ocitla i na nějakém aukčním portálu. Do německých hlášení v restauracích bychom psali naše prapředky, budoucí potomky nebo pobělohorskou šlechtu, nikoliv však sami sebe, natož s tím správným telefonním číslem. Když jsme to osladili Evropě (viz sladká kampaň za našeho unijního předsednictví), proč bychom to neudělali koronaviru? Ten, zvyklý na jeho čínskou přesnost a pořádkumilovnost, jež mu dali do vínku v daném výzkumáku, se možná raději sám rozloží… Kéž by!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Václav Fiala
