Do Normy chodí ti, kteří hledají levnější položky, docela rádi. Ne vždy jsou ale uspokojeni, protože je prostě vybráno. A to nikoliv z důvodu nájezdů vietnamských prodejců.
Ptejte se, stavte se…
„Já jsem tady četla, že máte tyhle věci levnější,“ mává nákupním prospektem, slibujícím velké slevy na týden a ještě větší o víkendu, starší paní ženě u pokladny téměř těsně před obličejem. „Bohužel máme to vyprodáno, ale ještě něco přijde, tak se ptejte odpoledne nebo zítra,“ na to prodavačka. „Já se sem jen tak hrabat nebudu, sotva se šourám,“ na to konstatuje stará paní o francouzských holích a platí pár desítek korun za chléb, kterému končí doba spotřeby, sýr, taktéž označený červenou samolepkou s výraznou slevou, a pak obyčejnou konzervu pro pejsky.
Mají Babišovi odpůrci právo narušovat pokřiky či silnější formou jeho mítinky?Anketa
„Paní nemá na jídlo, ale pejsánkovi kupuje,“ posmívá se mladík, vonící jak rozkvetlá louka, který, zdá se, právě odešel „nabušen“ z nedalekého fitka.
Cena takzvaně obyčejných housek a rohlíků je tu přes tři koruny, ten lepší stojí téměř dvojnásobek. „Mám dva věčně nenažrané desetileté kluky a ti spořádají na posezení klidně deset rohlíků,“ svěřuje se žena středních let jedné z pracovnic marketu. „K tomu celý chleba na den a mám stovku pryč.“
Ceny letí nahoru
To o několik kilometrů dál je situace poněkud jiná. Do plzeňského Globusu se sjíždějí hlavně motorizovaní koupěchtiví zákazníci. Těch pár důchodců, kteří jezdí autobusem městské hromadné dopravy, netahá žádné velké tašky. Malý nákup je vidět na spodku tašky, která je trochu vyboulená nákupem.
„Dříve jsem chodila se stovkou, před pár lety nestačila pětistovka. Dneska tisícovka neznamená zhola nic,“ říká postarší žena. „Najdu si penízek i na ty brambůrky, ale to je taková odměna pro mne,“ jako by se vyčítavě omlouvala. S vozíčky projíždí po marketu a nestačí se divit. Instantní polévka byla před rokem za třicet korun. Před dvěma lety prý za dvacku. Dnes atakuje hranici padesáti korun za ubohý malý pytlíček směsi.
Fotogalerie: - Nakupování v Rakousku
Hotová chlazená jídla většinou už tu stovku překonala. Mnoho lidí se dívá na litrovku polévky kulajdy nebo bramboračky za bezmála stovku. „To u nás bylo jídlo chudých, to uděláte za pár korun,“ konstatuje další žena. „Seženete pár brambor a je to. A taky se jedl buřtguláš, a když do něj dáte brambory, je to jako parádní gulášovka, která je tady za stovku.“
Hotové polévky. Foto: Václav Fiala
Oleje atakují také stovku a k ní se blíží i máslo. „Podívejte, i ten prdelpapír stojí několik stovek,“ zhrozí se další paní při pohledu na cenu toaletního papíru ve velkém balení. Když se podíváte zblízka, jedna rulička je za sedm i osm korun. „Na pětikačku, která byla ještě nedávno, už zapomeňte. Teď je to tak 6,50 za ruličku. Co budu dělat? Zase se začneme utírat novinama? Těch už moc není, takže budeme používat reklamní letáky?“ táže se žena v poměrně citlivém a diskrétním tématu.
Vybírání zboží u regálů. Foto: Václav Fiala
Nahoru letí prací prášky, aviváže a další dennodenní potřebné věci. „I kus melounu je alespoň za padesátku,“ říká pán a prohrabuje se chladicím pultem, aby našel něco levnějšího. „Dřív se tahaly celý několikakilogramový melouny. Stoupněte si ven a sledujte, že dneska je to spíš výjimka.“
Kdo má slabší peněženku?
„Colu a brambůrky většinou kupují sociálně slabší,“ říká jedna z brigádnic, která naskladňuje pulty. Za cenu jednoznačné anonymity dodává, že u toho, kdo „je placen ze sociálky“, se občas diví, co všechno koupí. „Neznají cenu peněz nebo žijí ze dne na den,“ pokouší se porozumět mladší žena a rychle odchází, aby nebyla příliš podezřelá.
Psali jsme:
Národ miluje sladké a voňavé, protože slazených nealko piv v plechu se kupují doslova hory. Miliony příchutí letí do českých žaludků, kde se popasují se zdravím. „Co je s méně cukrem, je kupodivu ještě dražší,“ říká jeden důchodce. „Měl bych jíst zdravě, ale copak si mohu dovolit libové maso nějak častěji než jednou dvakrát za týden? To je jako po válce,“ pokyvuje smutně hlavou.
Máslo v Globusu. Foto: Václav Fiala
Olej v Globusu. Foto: Václav Fiala
Ceny těstovin. Foto: Václav Fiala
Regály stále přetékají a nabízejí přehršle všeho možného – i nemožného. Hodně lidí nechápavě kroutí hlavou, jak se zbylé pečivo, zvláště chleba, před koncem prodejní doby hází do pytle. Těžko se asi bude někam odvážet, spíše se zlikviduje. „A nedají to levněji a nedají. Radši to ty sv.ně vyhodí,“ vzteká se postarší muž. „A už vůbec ne zdarma. Kdo nemáte peníze, chcípněte. Vaše starost,“ rozhazuje rukama, až pomalu vráží do okolních lidí.
Ceny pečiva v Normě. Foto: Václav Fiala
Mořské, ale i sladkovodní ryby nejsou nejlevnější. Tuňák v konzervě v sadě dvou konzerv už stojí i několik set korun. „Nestydí se to sem dát, parchanti,“ je slyšet muž. Na jedné straně se kupuje jen to nejnutnější, na straně druhé přetékají nákupní košíky. Nejjemnějšími paštičkami, uheráčky a dalšími „nezbytnými“ potravinami. Generace „miléniovců“ si užívá života. Pro ně zítřek je růžový a pozítří ještě růžovější. Jaksi odpudivě se dívají na ty, kdo obracejí položku po položce, jestli ji vrátí zpět do regálu, nebo si ji dají do košíků. Asi by se s takovými lidmi raději ani nesetkávali.
Pěkně opálení z nedávné dovolené, s plným kufrem v autě s nákupem za mnoho tisíc. To není nákup „do foroty“ na pár dní pro nějakého vesničana. To je nákup pro dobře živeného člověka, žijícího v satelitu, odděleném zdí od normální, běžné, staré vesnice. Autem přijede a zajede, a co je venku, to je mu „šumák“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
