„Pokud se politici pokusí ovládnout justici, například odvoláním nejvyššího státního zástupce, půjdeme do ulic. Pokud se politici pokusí ovládnout Českou televizi, půjdeme do ulic. Pokud bychom kvůli premiérovu střetu zájmů museli vracet Evropské unii velké peníze, půjdeme do ulic. Pokud by prezident zneužil svou pravomoc a udělil premiérovi milost jen proto, že je to jeho spojenec, tak půjdeme do ulic,“ křičel do mikrofonu na letenské demonstraci lídr Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář.
S programovým projevem vystoupil během dvouhodinové demonstrace celkem třikrát. Jeho prvnímu vystoupení udělal předehru kněz Václav Malý slovy o tom, abychom dali životu více duchovní rozměr.
Minář se ve svém prvním vystoupení obrátil k premiéru Andreji Babišovi, kterému vzkázal, že pokud své výhrady vůči Milionu chvilek neřekne demonstrantům do očí, tak se předvede jako „bábovka“. „Bábovka, posera,“ přidali se diváci.
Pak Minář uvolnil atmosféru vtipkováním o svých deskách s maxipsem Fíkem a s varováním „Hodný, ale moc velký pes“. I chvilkaři prý chtějí být takovým hodným psem, a velkým už se díky druhé čtvrtmilionové demonstraci (Minář uvedl počet demonstrantů 300 tisíc) stali.
A jako hodný pes pak premiérovi předložili jednoduché ultimátum: Do konce roku odvolá Marii Benešovou a zbaví se Agrofertu včetně médií, anebo vyklidí pracovnu na Úřadu vlády a odstoupí.
Pokud tak neučiní, může se 7. ledna těšit na „další protest, který bude mít kreativnější podobu“. „A o vašem střetu zájmů se opět dozví celý svět,“ hrozil premiérovi. „Nepolevíme, dokud neodejdete,“ ujistil premiéra Minář.
A i když už nebude premiérem Andrej Babiš, Chvilky nebudou zahálet, požadují:
Za prvé: Chceme politiky, kteří respektují demokratická pravidla, nelžou, nekradou, nestraší a nejsou ve střetu zájmů. Za druhé: Chceme občany, kteří se zajímají o stav společnosti a převzali za ní svůj díl odpovědnosti. Za třetí: Chceme žít v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti, která má zdravou krajinu, a kde může každý žít důstojně a rád.
„Záleží mi na demokracii, najdu si pro ní chvilku a v případě potřeby ji budu bránit“ – je název prohlášení. Pokud jej budou lidé podepisovat, stane se podle Mináře hlídací pes skutečným maxipsem.
Pane Fialo, pane Bartoši, do roka a do dne
Zatímco Babišovi věnoval Minář „projev maxipsa Fíka“, druhé vystoupení mělo motiv historického Lomikarova „do roka a do dne“ a bylo určeno opozičním politikům. „Pane Fialo, pane Bartoši, pane Výborný, pane Pospíšile, pane Rakušane,“ jmenoval adresáty.
A citoval výzvu, kterou opozici předal, když jej ve čtvrtek přijali v Poslanecké sněmovně. Na splnění této výzvy jim dává právě „rok a den“, tedy do 17. 11. 2020. A co po nich tedy vůdce Milionu chvilek chce?
„Za prvé – otevřete se lidem. Pozvěte lidi, uchopte tuto příležitost, aktivně je k sobě pozvěte.
Za druhé – přijďte s vizí. Uskutečnitelnou, reálnou. Zformulujte problémy této země, a jak by je vaše strana chtěla řešit.
Za třetí – vyřešte problém oslabení voličských hlasů v důsledku roztříštěnosti opozice.“
Pak Minář prezentoval čísla, jak opozice v minulých volbách doplatila na volební systém. Jak STAN potřeboval mnohem více hlasů na jeden mandát, než ANO.
„Co to znamená? Že náš hlas měl jen poloviční váhu, než hlas pro ANO. Proč to tak je?“ rozčiloval se. Opoziční politici by podle něj měli buď změnit volební systém, anebo se domluvit na koaliční spolupráci, aby Babiš nebyl volebním systémem nadále zvýhodňován.
„My chceme, aby do roka a do dne přišli s řešením tohoto problému, na který ve výsledku doplácíme my všichni,“ vygradoval svou výzvu Minář za potlesku demonstrantů.
Fotogalerie: - Cestou na Chvilky
Fotogalerie: - Statisíce proti Babišovi a Zemanovi
Jeho třetí vystoupení představovalo vrchol demonstrace a tentokrát mělo i obrazový doprovod.
„Otazník a přesýpací hodiny v jednom,“ vysvětlil divákům. To je podle něj symbol „chvilek“. Chvilka pro demokracii je podle něj chvilka, kdy jdeme na demonstraci nebo hovoříme s někým ze svého okolí. „V jednu chvíli těch chvilek bude tolik, že začnou proměňovat naše okolí,“ věří.
Když toto udělají všichni lidé v republice, proměníme prý společnost k lepšímu. A to se nakonec projeví na výsledku voleb.
Takže Minář každého prosí, aby hned po hymně podepsal prohlášení a vyzvedl si letáky, kterých na Letnou navezli půl milionu. A prosí všechny, aby výzvu Milionu chvilek šířili.
Vyzval všechny umělce, kteří oslovují veřejnost, ať se zapojí do šíření výzvy. „Pravda, láska a odvaha zvítězí nad lží, strachem a lhostejností!“ zvolal na závěr.
Ivan Trojan: Když neuděláme nic, budeme mít demokracii na nic
Kromě Mináře vystupovaly na demonstraci osobnosti z řad Charty 77 jako Dana Němcová a Václav Malý, zástupci podnikatelů (velmi úderně působil projev malých soukromých zemědělců, kteří pod vlajkou EU ujišťovali, že český sedlák neměl komunisty rád nikdy) nebo zástupkyně Milionu chvilek ve světě.
Oproti červnové demonstraci i předchozím akcím organizátoři výrazně ubrali na projevech umělců. Pouze v jednom bloku vystoupila dvanáctka „osobností“, které recitovaly myšlenky z levicovými liberály vzývané knihy Tyranie od historika z Yale University Timothy Snydera.
Začal herec Jan Potměšil, který hovořil o tom, aby lidé „necouvali předem“ a varoval před „preventivní poslušností“. Dan Bárta vyzval, aby lidé „chránili instituce“, jako jsou soudy nebo nezávislá média.
„Pozor na vládu jedné strany“, zadeklamoval Kroupa. Pravidla o demokratických volbách jsou podle něj důležitá a musí se chránit. Hradílek nabádal, aby lidé pamatovali na „profesní etiku“. Hlavně právníci a úředníci.
„Vystupte z řady,“ nabádala další osobnost, gymnazistka a aktivistka Milionu chvilek Eliška Loumová z Liberce. Můžete prý působit divně, ale bez tohoto nepohodlí není svoboda.
Profesorka Helena Illnerová nabádala, aby lidé přemýšleli nad tím, co říkají a čtou. Spojila to s varováním před „informacemi ze sítě“.
„Pravda existuje, věřte v pravdu,“ nabádala Daniela Kolářová, která tím zahájila závěrečnou sérii hereček a herců. Když nic není pravda, nemůže nikdo kritizovat mocné. Kolářová do Snyderových myšlenek zamíchala i „svěřenecké fondy“.
Pozdrav a stisk ruky mají velkou moc. Proto Bára Hrzánová nabádala k „boření společenských bariér“. A Martha Issová k tomu zdůraznila, že „politika se dělá nohama“. Špatní vládci prý chtějí, aby lidé seděli doma u internetu, proto lidé mají „vyjít ven“ a setkávat se i s těmi, se kterými jsme se doposud nepřátelili.
„Přispívejte na dobrou věc,“ vyzvala za herce Anna Geislerová. Každý by si měl najít jednu či dvě neziskové organizace a těm pravidelně posílat peníze.
Vystřídal ji Bolek Polívka, který citoval z T. G. Masaryka, že vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoliv nenávist k jiným. Takový člověk podle něj chce, aby jeho národ dokázal dostát svým ideálům. „Zdravé vlastenectví je tím nejlepším způsobem, jak se bránit třeštění nacionalistů,“ uzavřel.
A vše zakončil Ivan Trojan, který nabádal, aby lidé měli odvahu. „Pokud nikdo není ochoten zemřít na svobodu, potom všichni zemřeme v tyranii,“ deklamoval do mikrofonu. Pak jmenoval lidi, kteří svůj život za svobodu obětovali. Od Jana Opletala po Jana Patočku. „Jejich oběť nebyla marná,“ ujistil.
Dnes prý sice životy obětovat nemusíme, ale pokud nebudeme ochotni obětovat vůbec nic, budeme mít „demokracii na nic“.
Básníci Babišovi: Nejsi prorok, ale pako
Mezi řečníky bylo pouze několik vsuvek v podobě uměleckých děl. Jednu vložku předvedl Jaroslav Hutka s písní Náměšť proslavenou na Letné v roce 1989. Druhou píseň zapěla velmi mrazivě těsně před koncem nevidomá patnáctiletá zpěvačka z jižních Čech.
Třetím kulturním příspěvkem k demonstraci pak byla recitace „slam poetry“. Tento druh umění dost šokoval už při červnové demonstraci, tentokrát před nástupem recitátorů Česká televize raději odpojila zvuk a dala prostor komentátorům ve studiu.
„Je listopad, a kdekdo má chuť si hrát,“ spustili básníci. Pak se diváci dozvěděli, že „lidi nejsou slepí“.
Listopad je podle tvůrců poezie „konec doby, která se nesla v duchu deformace“. Blbé ale je, že k této deformaci se „někteří chtějí vracet“.
Básnika prý mate, že někteří lidé chtějí být „automatem“, upínají se k „pochybným idolům“ a to je stahuje dolů.
„Je listopad a na lov hlasů se dává ANO,“ pokračovalo dílo. A jeho vůdce má prý „amok v očích, když národ vznáší nárok“.
A pak veršování vyústilo ve vzkaz premiéru Babišovi: „Možná nejsi prorok, ale pako.“ „Není to jako Márovy texty,“ nasledovalo pak.
„Je listopad, a je potřeba se chápat,“ nabádala slamová báseň dále. Ale to chápání má meze: „Jestli něco potřeba není, tak věřit těm, kteří slibují instantní řešení,“ radil básník z pódia.
Pak se veršovalo o stavění mostů, že je potřeba vést dialog . A pak se to zase přiostřilo: „Řepkové semeno je zaseto hluboko, ale dáme to.“
A skončili povzbudivě, že „čeká nás vzestup, když budeme hledat vzájemnou cestu“.
Výtvarné umění pak možná přijde ke slovu po demonsraci. Mikuláš Minář totiž ve svém závěrečném slově vyzval lidi na pláni: Vy, co jste si přinesli křídu, tak ji neváhejte použít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
