ParlamentníListy.cz se dotázaly politiků, jaké ponaučení bychom si měli z této události vzít pro současnost. Často zaznívalo, že bychom neměli slepě spoléhat na naše spojence a že bychom měli více spoléhat sami na sebe, protože nevíme, kdo nás kdy zase zradí.
Abychom byli obranyschopní a nespoléhali se pouze na druhé…
Premiér Andrej Babiš z hnutí ANO na dotaz neodpověděl.
„Přijetí takzvané mnichovské dohody znamenalo začátek plné podřízenosti Československa nadnárodnímu řízení a rezignaci na hájení vlastní suverenity. Tento stav trvá dosud. Kapitulace Československa byla vyvolána potřebou otevřít Německu prostor pro expanzi na východ a nasměřovat jeho budoucí agresi směrem na tehdejší Sovětský svaz. Nebýt tohoto zájmu, tak existovaly ve spolupráci Francie, Anglie, Československa a Sovětského svazu všechny vojenské předpoklady k zastavení agrese Německa a k pádu Hitlerovi diktatury už v roce 1938. Československá republika v září 1938 mobilizovala na svoji obranu přes milion mužů a naše armáda patřila k nejlépe vybaveným armádám Evropy. Její hodnotu výrazně zvyšoval, byť nedokončený, systém opevnění. Lidé chtěli bojovat za svou republiku. Přes pozdější kapitulaci se v září 1938 na českých hranicích střílelo. Probíhal zde boj se sudetoněmeckými teroristy podporovanými jednotkami německých ozbrojených sil. Při obraně hranic padlo v těchto bojích téměř sto příslušníků armády a stráže obrany státu. Patří jim v těchto dnech naše pietní vzpomínka a uznání za statečnost. Na nejbližším jednání sněmovny požádáme Poslaneckou sněmovnu o uctění jejich památky minutou ticha,“ uvedl předseda SPD a místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura.
„Dnes je naše země vystavena podobnému nátlaku. Má postupně rezignovat na zbytek suverenity a zmizet v multikulturním projektu islamizované Evropské unie. Válka v tomto zájmu se dnes nevede vojenskými prostředky, ale pomocí vytvářených humanitárních krizí s asistencí mezinárodně propojených a nadnárodně řízených neziskových organizací. V roce 1938 Československo kapitulovalo. Dnes to nesmíme připustit. Hnutí SPD bude suverenitu země hájit do všech důsledků. Nemáme kam ustoupit. V neomarxistickém globálním světovém řádu není místo ani pro samostatnou Českou republiku ani pro náš národ,“ dodal Okamura.
Tomio Okamura
„I když uděláte všechno dobře, tak se něco může pokazit. Poučení by si měli vzít zejména ti, kdo to pokazili, a myslím, že si ho bohudík i vzali. Kdyby se něco podobného dělo teď, tak musíme razantněji dávat najevo, že anexe je zločinný projev autoritativního režimu, který je v rozporu s mezinárodním právem, a agresor může vyvolat válečný konflikt, který zasáhne miliony lidí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz předseda poslaneckého klubu Pirátů a místopředsed strany Jakub Michálek.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
„Poučení: střední Evropa byla, je a bude předmětem geopolitického zájmu velmocí. Je proto třeba spolupracovat v rámci V4, držet si od těla Rusko a zároveň se nehnat do německého tvrdého jádra EU,“ reagoval člen předsednictva ODS a europoslanec Jan Zahradil.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
„Jsem přesvědčen, že by Česká republika v odkazu tragických události 80. výročí mnichovského diktátu neměla nekriticky spoléhat na své takzvané spojence z řad NATO, Francii, Velkou Británii, Itálii a SRN. Neměla by ani nekriticky plnit přání USA. Naopak bychom měli usilovat o politiku státní svrchovanosti, suverenity, vzájemné spolupráce a vojenské neutrality. Neměli bychom nikdy zapomenout na mnichovskou zradu,“ říká místopředseda KSČM a poslanec Stanislav Grospič.
„Z historie 20. století bychom se měli poučit, je nejvíce provázána s 21. stoletím. Ve školách by se moderním dějinám měla věnovat ještě větší pozornost (kvalitních učebnic a monografií je dostatečně, je z čeho vybírat). Hlavně by se měly eliminovat situace, kdy učitel 20. století ani nestihne nebo jen část. Prostě historie 20. století by měla být ve školách klíčová.K tomu ještě zdůrazňují praktické poznáváni. Mělo by být samozřejmé (záměrně se vyhýbám slovu povinné) navštívit místa jako Lidice, Ležáky, tábor Vojna u Příbrami, Kounicovy koleje a další národní kulturní památky k 20. století. A ze strany státu by mělo být toto praktické poznáváni podporováno, aby bylo skutečně dostupné pro všechny. Jinak je pro nás Mnichov mementem ve smyslu ‚důvěřuj, ale prověřuj‘ – spojenecké smlouvy a partnerství. A myslet na to ,abychom byli obranyschopní a nespoléhali se pouze na druhé. Tehdy jsme se nebránili (ostatně jako vícekrát v dějinách jsme příliš lehce složili zbraně). Porážce bychom tehdy stěží zabránili, otázkou je, zda i díky těmto traumatům dlouhodobě nezůstává poraženectví v nás. Víc vlastenectví, Mnichov už nikdy!“ říká místopředseda KDU-ČSL a poslanec Jiří Mihola.
Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
„Nekapitulovat! Proti zlu od začátku bojovat,“ reagoval čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg.
Spoléhat se sami na sebe! Ostatním věřit jen přiměřeně…
„Pro země jako Česká republika je zle, pokud ve světě přibývá siláckych vůdců, kteří prosazují politiku síly a nerespektování pravidel mezinárodního řádu a práva. Je třeba posilovat naše členství v Unii a v Alianci, které jediné mohou zabránit tomu, abychom zůstali bezmocní sami přede dveřmi, jak se nám to stalo před 80 lety v Mnichově,“ uvedl pro ParlamenntíListy.cz poslanec a exministr zahraničí Lubomír Zaorálek z ČSSD.
„Z mnichovské zrady vidím primárně toto ponaučení – Česká republika by se měla snažit vytvářet co nejsilnější koalice s co největším počtem států. Sázky na jednu kartu často nevycházejí. EU se dnes například spoléhá zcela na NATO, kterému kralují USA, a nyní padá evropským státníkům čelist, když poslouchají Trumpa, jejich údajného hlavního spojence, který EU označuje za nepřítele. Nedělejme bariéry, nestavme příkopy a neodsuzujme diplomatické styky s jinými státy. Na mezinárodním poli tento přístup může znamenat to, že se velmi lehce můžeme ocitnout sami ve chvílích nouze,“ myslí si místopředsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná.
„Politika appeasementu a podlézání totalitním režimům jak fašistickým, tak komunistickým, je pro demokratické státy špatná cesta. Demokratické státy se rozhodly obětovat Československo a zjevně podcenily spojenectví a imperiální dohody nacistického Německa a komunistického Sovětského svazu o rozdělení vlivu v Evropě,“ říká místopředseda KDU-ČSL a poslanec Ondřej Benešík.
„Měli bychom zpozornět vždy, když nám někdo začne kázat o hodnotách. Ti, kteří nás zradili před osmdesáti lety, měli také plnou pusu hodnot. Tvrdili, že tím zachraňují mír pro příští generace. Dávejme si pozor na záchranáře, mohlo by se stát, že nás zase omylem potopí,“ varuje europoslanec Jan Keller.
„Je třeba nezapomenout a podle toho se hlavně chovat. Tato naše krásná země, země Česká, domov můj – ta je opravdu naše, nikoliv ‚spojenců‘, a už vůbec ne kavárenskych politiků a jejich zahraničních chlebodárců,“ říká senátor SPO Jan Veleba.
„Musíme být hrdá, nezávislá země, náš hlas musí být v Evropě slyšet, musíme mít jasnou mezinárodní politiku, kterou budeme všichni respektovat. Vnitřní nejednotnost může být pro naši zemi nebezpečná,“ míní senátorka Eva Syková.
„Spoléhat se sami na sebe! Ostatním věřit jen přiměřeně. Stejně nakonec převládnou u ostatních jejich vlastní zájmy,“ říká senátor ODS Jaroslav Zeman.
Psali jsme:
Nevěřit tomu, kdo tě jednou zradí…
„Že naši svobodu máme v první řadě v našich rukou,“ reagoval na dotat europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský.
„Mnichov 1938 byl jasnou zradou tehdejších spojenců a Beneš se touto skutečností stal tragickou postavou naší historie. Jeho slepá víra ve spojence, zejména Francii, byla jeho životní prohrou. Je však potřeba na Beneše pohlížet jako na prezidenta, který se tehdy mohl rozhodnout špatně anebo ještě hůře. Hrozba nebyla pouze z hitlerovského Německa, ale i z Mussoliniho fašistické Itálie. Byl to první krok k rozbití první Československé republiky Hitlerem za vydatné podpory tehdejších evropských mocností, které slepě doufaly, že zabrání válce v Evropě. Pokud by mobilizace národa byla následně překlopena do válečného konfliktu, neměli jsme pevnou a spojeneckou vazbu a utrpěli bychom bez pochyby těžké ztráty nejen na životech, ale i na národním hospodářství. Byl by to vojenský debakl, ale hrdost národa by byla zásadním způsobem posílena,“ říká člen předsednictva SPD a poslanec Radovan Vích.
„On si vybral druhou možnost, a to byl odchod do zahraničí a vznik exilové vlády. Je to však zásadní poučení i do dnešních dnů, kdy naše tradiční liberální politické strany a hnutí vyjadřují bezbřehou aktivní podporu západních a transatlantických vazeb a nutnost plnění spojeneckých závazků. To je na jednu stranu pravda, ale také bychom měli mít schopnosti bránit se v první řadě sami, což už taková pravda není. Oni by nám měli přijít pomoci, ale právě to měli...“ dodal Radovan Vích.
„Tato zrada nás učí nespoléhal se na mocnosti, ale na svůj lid. Nevěřit vágním a zbabělým vládám a prezidentům. Stát si za vlastním názorem a podlézavě nepřebírat názory velkých, kteří tvrdí, že ví co je pro nás malé nejlepší. A hlavně dát si pozor na názory u nás doma, které tvrdí, že vše co přichází zvenku musíme bez kritiky přijmout, abychom nevybočovali z řady. Bohužel 30 stříbrných je i dnes pro mnohé lákavá představa a nejvíce to bolí u médii a u těch veřejnoprávních nejvíce. Proto je důležité nezapomínat!“ domnívá se místopředseda poslaneckého klubu KSČM Leo Luzar.
„Ponaučení? Přes dobré vztahy a přátelství je potřeba být ostražitý a mít kritický pohled na jednání mocností. Ty opět, přes přátelství a spolupráci, sledují hlavně vlastní zájmy,“ upozorňuje senátor ODS Tomáš Jirsa.
„Nevěřit tomu, kdo tě jednou zradí. Platí to o člověku a platí to i o národech,“ říká poslanec KSČM Zdeněk Ondráček.
Nejde o nic menšího, než je zánik naší národní identity
„Arabové mají přísloví ‚Věř Alláhovi, ale velblouda si přivaž‘. Myslím, že toto přísloví přesně vystihuje situaci. Je dobré mít spojence, ale to nás nezbavuje zodpovědnosti za náš osud. Vnímám proto spojenecké smlouvy jen jako nadstavbu naší vlastní obrany, ne jako jediné řešení, jak je nám vnucováno v posledních dekádách. Ono totiž nelze vyloučit situaci, kdy ‚spojenci‘ dají přednost vlastním zájmům, než se vrhnout do boje za ‚zemi, o které ani mnoho našich lidí neví, kde je‘ a nechají nás v bryndě. Jako hlavní odkaz Mnichova pro dnešní dobu vidím nezbytnost začít opět budovat naši vlastní silnou vševojskovou armádu. Je nezbytné změnit zásadním způsobem obrannou strategii České republiky a té přizpůsobit armádu. Je docela pravděpodobné, že válka, kterou budeme bojovat, bude vyžadovat velice odlišné způsoby taktiky i výzbroje. Mějme tedy spojenecké smlouvy a členství v NATO, ale buďme připraveni i na variantu, že se budeme muset spolehnout sami na sebe. Další poselství Mnichova je, že couvat se nevyplácí, protože tím jenom otevíráme prostor nepříteli. Jen aby si to uvědomili i naši současní vládci,“ říká poslanec SPD Jiří Kobza.
„Ponaučení je podle mne jediné: dávejme si pozor na každého, kdo usiluje o naši státní suverenitu či její část.V dnešní době již přecházejí pokusy o urvání nejen samotného území, ale například i hospodářského či finančního trhu, do mnohem sofistikovanějších forem. Takovýto mazaný ‚agresor‘ se může tvářit stejně jako z počátku Hitler, například jako ochránce menšin, lidských práv, ale všichni víme, jak to potom v konečném důsledku dopadlo. Každý, kdo Československo rozdělil, nebo ten, kdo chce dnes ČR jakkoliv zbavovat státní suverenity, by měl být naším společným nepřítelem, neboť nejde o nic menšího, než je zánik celého našeho kulturního dědictví, odkazu mnoha generací našich předků a nakonec i národní identity,“ varuje poslanec KSČM Jiří Valenta.
„Mnichovská dohoda byla zrada na občany Československa a na jeho suverenitu. O ztrátu suverenity evropských zemí se v současné době pokouší i Evropská unie v čele s Emmanuelem Macronem a Angelou Merkelovou, což musíme zásadním způsobem odmítat, a z mnichovské zrady si k současnému dění vzít velké ponaučení. Bruselští neomarxisté nám v současné době svým diktátem a výhrůžkami vnucují multikulturní ideologii, která je obrovským nebezpečím pro Evropu. Nesmíme dopustit, aby nám kdokoli bral naši suverenitu, a hnutí SPD ji bude nekompromisně hájit,“ upozorňuje místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral.
„Ponaučení je jednoduché – jednak musíme investovat do vlastní schopnosti se bránit, za druhé musíme být součástí demokratických obranných struktur, tedy NATO,“ míní senátor Zdeněk Nytra.
„Poučení je takové, že spoléhat se naivisticky na západní spojence a nepracovat na vlastní suverenitě je zásadní chyba. I v dnešní EU si po podpisu Lisabonu velké a silné státy agresivně dovolují na ty menší a slabší, pokud se jim tito jasně a ostře nepostaví, jako třeba Maďarsko!“ říká poslanec SPD Lubomír Volný.
Jak uvádí Wikipedie, mnichovská dohoda byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
