Doporučujete ÚV KSČM doporučit poslancům KSČM toleranci vlády Andreje Babiše?Anketa
Dotaz mladíka zněl: „Co při nových, třeba i mimořádných volbách přistoupit ke koalici demokratických, případně pravicových stran, a proč to nevyzkoušet již nyní na komunálních volbách? Zasadila byste se o to v rámci ODS? Vzrostl by tím počet demokratických mandátů, lidí s demokratickým smýšlením...“ nabídl řešení.
Ústupky pro vítězství
„Je správná úvaha spojovat síly, protože vidíme ohrožení dosavadního normálního demokratického provozu,“ pochválila ho Němcová. „První kroky se už opravdu staly. Přáli bychom si, aby to bylo hlubší, ale v rámci možností, jak ty strany jsou schopné ještě ukročit každá ze svých představ. Podařilo se tak do senátních, které budou klíčově důležité, protože budou moct podržet alespoň jednu množinu demokratických politiků v Senátu, když už v Poslanecké sněmovně je matematika úplně jiná v neprospěch těch tradičních stran. Proto se ODS domlouvala s řadou subjektů. Někde kandidujeme a Starostové nestavějí svého kandidáta, aby nebrali šanci tomu našemu. Zase recipročně, tam kde mají Starostové silného, tak ODS nestaví svého kandidáta, aby podpořila šance právě tomu. Totéž se děje například v Brně, kde se domluvilo dokonce více subjektů, a to kvůli rektoru Masarykovy univerzity na senátorský post kvůli Elišce Wagnerové, která se rozhodla, že už nebude kandidovat. Takže je šance, že v Brně by tento post zůstal, ale za tu cenu, že každá strana musí umět slevit. Může mít dobrého člověka, ten může mít svoje vlastní ambice a teď najednou je mu třeba říci – musíš počkat, je tu nějaký vyšší cíl. Což ne vždycky se podaří.“
Strany v senátních obvodech by si podle Němcové měly uvědomit, že nemohou hrát jen samy na sebe, ale že je potřeba se takto nějak pospojovat. „Tak to vidím jako první krok. Jestli se ale, ať již v předčasných nebo v řádných parlamentních volbách, podaří vytvořit opravdu předvolební koalici...“ zamyslela se poslankyně.
Senát to (snad) zachrání
Žena z posluchačského portfolia: „Mám syna, který je vaším velkým fanouškem. Jaký máte pohled na možnou reformu voleb do Senátu? A za jak nebezpečné vidíte komunistické nominace do dozorčích a správních rad státních firem?“
„Obzvláště dnes se ukazuje, že ta druhá komora slouží dobré věci, k tomu, aby to, co předpokládá Ústava ČR, tedy demokratická soutěž a volná, rovná soutěž politických stran, tak Senát je dnes jediné místo, které může tomuto požadavku zcela vyhovět. To, že se konají co dva roky volby ve dvaceti z 81 celkových senátních obvodů a každé dva roky se obnovuje třetina Senátu, tak myslím, že to mnoho lidí nezajímá. Účast v senátních volbách bývá vždy velmi nízká. Pokud je to spojeno, jako letos, s komunálními volbami, tak v prvním kole přijdou ti, kteří budou volit svá zastupitelstva, takže budou volit i senátora. V druhém kole to ale bude třeba deset procent a legitimita toho mandátu je žalostná,“ posteskla si smutně Němcová. „Tak jsem si říkala, že existují země, kde systémy mají tak, že se volí jednou na několik let. Tedy na šest let. Teď ani lidé neví, který obvod volí či nevolí. Kraj Vysočina má pět bývalých okresů a ve dvou proběhnou volby letos na podzim – na Havlíčkobrodsku a na Třebíčsku. Když se zkusmo ptám, když tam přijedu, lidí, tak vůbec netuší, že to tak je. My, kteří žijeme politikou a zajímáme se, to víme.“
A ještě k Senátu: „Pak jsou tam dvě kola. Objevily se názory, že by mohla být volba jednokolová a že by ten první měl 43 nebo 37 a za ním pak uchazeči s menším počtem hlasů, takže první bere všechno. Jednodušší by to bylo, ale že by to přispělo k tomu, aby byl senátor brán vážněji, to nevím. Byla by tam asi nějaká finanční úspora, ale nezdá se mi tak zásadní. Neměnila bych tedy systém, ten většinový bych ponechala, byť je rozdíl mezi Sněmovnou, která je volena poměrně, protože jinak by ten Senát nedával logiku a mezi Senátem, který je tedy volen většinových způsobem,“ vysvětlila obšírněji.
Komunisté – příliš živá sekta pomatenců
A poté se dostala ke správním a dozorčím radám. Tak to začíná. „Prý – vždyť my nic nechceme, my vládu nesestavujeme, nikomu nic nediktujeme, my jsme proti trafikám. A první, co se ozve, je seznam, trafik pro ‚naše‘ lidi. Jestli někdo teď bagatelizoval působení komunistů v České republice jako něco, co je dávno za námi, že už je to taková sekta, která zanikne sama od sebe, tak to byly hlasy, které neviděly situaci dobře. Teď přesně se nám ukazuje, jak se pomyslně dostávají k moci, s jakou arogancí a nasazením do toho vstupují. Jejich původní představa, která byla před rokem 1948, tak ta zůstává. Ovládnout, ovládat, mít co největší vliv, rozhodovat, táhnout to tím ‚naším směrem“. K tomu patří i ty jejich výhrady, že máme spory s Ruskem, že bychom měli prosazovat zrušení sankcí,“ rozohnila se Miroslava Němcová.
„Prostě pořád ti komunisté zůstávají takoví, jací byli. Oni po té mezihře, kdy si hráli na takové ty demokraty, sice hodně nalevo, ale pořád demokraty, tak teď ukazují, jaká je pravá tvář. Před třemi, čtyřmi lety pořádali výstavku v tom svém sídle komunistické strany o úspěších Severní Koreje, adorovali ten režim. Jeden z jejich významných členů říká, že bychom se tam měli inspirovat, že je tam dobrý systém. Ale protože to zaniklo jako výkřiky pomatenců, kterých si už nevšímáme, tak to lidé víceméně bagatelizovali. Teď se ukazuje, že to nebylo prozíravé. Ta dozorčí místa jsou tím prvním krokem, jako je ta pohádka o jezinkách – dva prstíčky, tři a pak se to v jisté fázi nedá zastavit. Každý proces, který běží, v nějakou chvíli ještě zvrátit jde, ale pak už to jde jen za obrovských ztrát,“ varovala čelná představitelka ODS nejen plzeňskou veřejnost.
Zakázat!!
Následoval dotaz staršího muže: „Před časem zde koketovali sociální demokraté a lidovci také s podporou komunistů. Komunisté jsou už bohužel třicet let v Parlamentu a politici by se s tím neměli smířit. Jsme zřejmě kromě Ruska jedinou postkomunistickou zemí, která nezakázala komunistickou stranu. Proč nebyla zakázána v devadesátých letech? Nebyla k tomu vůle? Vidím to jako zásadní chybu.“
Němcová reagovala slovy, že některé věci s odstupem času vidíme zpětně jinak, než jsme viděli tehdy. „Neumím říct, co bylo tím důvodem. Nebyla jsem tehdy na začátku devadesátých let aktivním politikem. Myslím si, že tam převažovala mylná společenská naděje, že tím sametovým přechodem k demokratickému zřízení, že se komunisté změní a přiznají, že vše, co dělali, bylo špatně, a že se přemění v demokratickou stranu. A druhým předpokladem bylo, že to v té společnosti nenapáchá žádné škody, že společnost prokáže velkou míru tolerance. Prostě humanistické pohledy. Nechci zneužívat to, že už není živý pan prezident Havel, ale možná i toto byla jeho představa. Předsedou vlády byl pan Čalfa, ke kterému si prezident Havel vybudoval nějakou důvěru. To byly důkazy toho, že lze z totalitního režimu přejít do demokratického smířením. A nevedlo to k tomu, že ta strana nebyla zakázána. Já bych se k vám přidala, že to byla chyba,“ konstatovala Němcová.
„Nemyslím si ale, že by ten myšlenkový svět zmizel ze světa. Oni by se prostě v něco převtělili, třeba by se jmenovali Progresivní levice a ty své postoje, o nichž jsou přesvědčeni, by se snažili prosazovat dál. Ale z hlediska nějakého vyššího principu mravního by to zakázání bylo správné, jako vyrovnání se. Přestože máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu, kde je řečeno, že to byl režim zavrženíhodný, tak ten zákaz by asi byl silnější.“
Prezident se vyžívá v rozdělování společnosti
Mladá žena se pak zeptala na pluralitu v současnosti. „Teď se to zvrhlo na to, že nemáš-li můj názor, tak jsi můj nepřítel, jsi můj absolutní a zásadní nepřítel. Pan prezident to tedy živí, baví ho to, podporuje to, protože takto rozdělená společnost mu slouží,“ rozčilila se směrem k Hradu Němcová. „Kdyby společnost byla na vyšší úrovni, nebyla by tak snadno manipulovatelná, nebylo by možné setnout do jednoho kouta jedny a do druhého druhé, prostě kralovat jako ‚jednooký mezi slepými králem‘, a to mi přijde jako nejodpornější. Není to jediný důvod rozdělení společnosti, ale je zásadní,“ pravila Němcová.
„Nebylo to příliš brzo – odsouhlasit přímou volbu prezidenta?“ zněl navazující dotaz další ženy z auditoria. Němcová si hlasitě povzdechla. „V té době byl ohromný tlak v druhé volbě prezidenta Klause, kterou doprovázely divné okolnosti – a veřejnost i velká část mediální obce byla přesvědčena, že přímá volba odstraní tyto vady, nedostatky, chyby, to, co se jim nelíbilo na té nepřímé volbě. Ten tlak nebylo možné ustát. Nezaznamenala jsem jediného člověka, který by psal, volal – nehlasujte pro přímou volbu. Já jsem k tomu vystupovala, je to chyba, nedělejme to. Naše zastupitelská demokracie předpokládá, že jsme zemí zastupitelskou, že zastupitelé volí. Pyramida byla vystavěna, konstrukce byla dobrá, ale protože se někdy ve společnosti stane to, že když přijde náhlé onemocnění a všichni tomu podlehnou, a musí to být, tak ať jste říkali co jste říkali, byli jste jak nepřítel, který nechce připustit přímou volbu, chce zabránit lidem, aby se vyjádřili, že zakrývá či nechce vidět jaké vady měla ta minulá nepřímá volba, ty zákulisní tlaky. Prostě, ten tlak se nedal ustát. S tím, co vidíme dnes, tak by to nebylo dobře,“ konstatovala Němcová.
Psali jsme:
Pomalu s tou přímou demokracií…!
Žena se ptala dál: „A nehrozí, že se budou takto volit i starostové?“ A Němcová na to: „Hrozí to. To je ta druhá věc, kdy se může stát, že opět prohrajeme, i přesto, že o tom budeme mluvit a vysvětlovat, že to není záruka toho nejlepšího vedení obce, jestliže si občané budou moci sami zvolit starostu, pokud to nebudu provázet změny kompetencí jeho samotného. Jak bude ustavena rada obce či města? Jaké bude zastupitelstvo? Představa, že máte převažující levicové zastupitelstvo a k tomu schopný, solidní podnikatel, kterého lidé zvolí – co tam bude dělat? To je jen hra s veřejností, že vy o všem rozhodnete, prý – chceme umožnit, abyste více rozhodovali o životě kolem sebe... Ale pokud to není změna, která je opravdu promyšlená... Nevím, zda starosta by měl mít třeba právo veta, když jeho zastupitelstvo, které vůbec není ‚jeho‘, mu něco ukládá a zda on může toto usnesení vetovat... Prostě, jak to udělat, o tom už nikdo nemluví. Taková prvoplánová vějička – pojďte přímo volit starostu, to může přinést velké problémy.
Další dotaz, opět z úst ženy, byl na ochranu manželství. „Já jsem na straně ochrany manželství. Současná rodina toho nese na svých bedrech hodně a nebude pro ni ten současný stav únosný. To ji bude rozmělňovat,“ varovala Němcová.
Černá blízká budoucnost sociální demokracie
Jiná žena se poptala na demonstrace, zda něco zmůžou. To Němcovou evidentně potěšilo. „Myslím, že ano. Vezměte si třeba tu první, která byla v únoru, lednu letošního roku poté, co Sněmovna začala řešit, kdo bude předsedou komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Padl návrh, že to bude komunista Zdeněk Ondráček, takzvaná mlátička. Ten, který se svým pendrekem v roce 1988, 1989 zasahoval na Václavském náměstí. Tak tehdy byla první demonstrace na Václavském náměstí, Byl to zásadní krok, když se to mlelo, politické strany prohlašovaly, že si to nepřejí, ale to rozhodující ukázala tato demonstrace. Ten odpor byl tak zjevný, že bylo dosaženo cíle. Ty ostatní, které probíhají, já je vítám, protože si myslím, že jsou takovým signálem toho, že nastupující mladá generace, možná ne stoprocentně, umí zorganizovat, zacílit svůj požadavek, neumí jej přesně zformulovat, ale učí se to a nějakým způsobem funguje a nemyslím si, že slábne.“ Ale prý se ukazuje, že nyní na zabránění sestavování vlády s komunisty, k tomu nemají sílu, aby tomu zabránili.
„Sociální demokraté budou stejně zapomenuti, budou muset z vlády odejít, protože Andrej Babiš je bude přehlasovávat s Tomiem Okamurou. Sociální demokraté strkají hlavu do té smrtící smyčky. Není v dobrém stavu, nepřeju si, aby zanikla, i když nejsou můj šálek kávy. Ale je to demokratická levicová strana, která v tomto spektru má své místo. Jestliže zanikne, jako že část voličů ji ANO vzalo... To jsou ty výsledky, kdy Andrej Babiš členy nabral, vzal je dvěma stranám, tak teď se ti sociální demokraté jenom dorozloží,“ zaprognózovala politička ODS.
„Ustupujou ve všem, co deklarovali. Andrej Babiš má odejít, aby umožnil vznik státotvorné vlády. A on říká – já tu budu až do smrti a mne se nikdy nezbavíte. Takže z toho důvodu ty demonstrace vidí riziko ve vývoji společnosti, umí to pojmenovat, ale zatím nemají tu sílu, aby to mohly nějakým způsobem zvrátit. Myslím si, že jediné, čeho se ten ryzí populista Andrej Babiš bojí, je pravá opozice. V televizi odehraje etudu, že říká – „já tomu nerozumím!“ – a bude pořád si hrát to, co potřebuje, a maskovat to tím, že není politik a že tradiční demokratické strany nic dobře nedělají. Ale plné náměstí je to, co mu nehraje do karet,“ konstatovala Němcová.
Tomio Okamura
O knihách a čtení
Poslední dotaz, opět od ženy – na besedě byly v naprosté převaze – Němcovou téměř dojal: „Jaká kniha vám leží na nočním stolku?“ Dokonce zazněl potlesk.
„Leží mi tam sice přečtená, ale sále očima hlazená Ellen Ferante – Geniální přítelkyně. Je to příjemný román, čtvrtý svazek, který vyšel letos v březnu, Postupně jsem jej četla a myslím, že to je jeden z velikých světových románů. Nemyslela jsem si, že takový román se ještě dá napsat, a že vyjde. Zázračná kniha. Mám rozečteného Karla Čapka,“ uvedla dále.
„A Jan Zábrana. Je to pro mne fascinující nedoceněný autor. Jeho deníky Celý život by měla být povinná četba. Tam je esence toho, co to znamená žít v totalitním režimu. On jako ročník 1931, narozen v Humpolci, jeho rodiče učitelé, oba dva byli zavření, protože byli národní socialisté. Za komunistů zavřeni, zakázané studium přes jeho mnohačetné talenty. Nakonec se sám naučil angličtinu a ruštinu a překládal. Přítel Škvoreckého, svědek celé té doby od roku 1948. Život Jana Zábrany skončil v roce 1984. Nedožil se návratu demokratických poměrů, a ani tomu nevěřil. Jeho pasáž textu o roku 1968, je neuvěřitelně pesimistická, vůbec nevěří – jsou tam ti stejní lidé, jak je možné, že se to nevidí,“ dostala se opět ke „svému“ tématu i koníčku a k bývalému povolání Miroslava Němcová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
