Obrovské skleníky. Je jimi posetá celá krajina. Jsem na předměstí iráckého města Dahúk. V těch sklenících ale žijí lidé. Muži, ženy, dívky, kluci. Ti poslední mezi stany pouští draka. Nevypadá jako drak, je to stíhačka s vojenským maskováním. Jsem v uprchlickém táboře IDPs, kam utekli lidé před Daesh, tedy Islámským státem. Město Mosul, který ovládají islamističtí hrdlořezové, se nachází zhruba sedmdesát kilometrů odsud. Jedu dál. Uprchlický tábor Domiz, který má i své internetové stránky, už skoro vypadá jako město. Právě zde ParlamentníListy.cz vyzpovídaly dva migranty, bavili jsme se hlavně o jejich snech.
Fotogalerie: - Kurdská svatba
Fotogalerie: - Prchající před hrdlořezy
Fotogalerie: - Kostely v Kurdistánu
Fotogalerie: - Kurdské ženy a dívky
On: Snamdin Nurihasan
Pozval mě na střechu domu přátel, kteří bydlí v blízkosti tábora. Snamdin Nurihasan pochází z kurdského města v Sýrii, které se jmenuje Derik. Když přijel do tábora Damiz, bylo mu devatenáct, nyní je třiadvacetiletým mužem."Přijel jsem sem díky pašerákům lidí. Za přechod hranice jsem zaplatil 2500 dolarů. Tehdy to jinak nešlo. Teď už pašeráky nepotřebujeme, protože Kurdové už většinu cest znají," vysvětluje.
Před rokem 2014 sice ještě Islámský stát neexistoval, ale Kurdové byli v Sýrii napadáni teroristy z An-Nusrá a Al-Káida. Zpanikařil a utekl za hranice. "Ještě jsme neměli vlastní armádu, jako máme dnes. Dnes už bych neutíkal. Ostatně v Deriku stále stojí náš dům. Když vznikl Daesh, byl to pro nás šok, ale musíme žít dál. Nicméně pešmergové se s islamisty nemazlí a úspěšně je vytlačují z dalších a dalších území," říká.
Chtěl by se dostat do Německa, protože tam má příbuzné. "Zkusil jsem už v minulosti požádat o oficiální studijní vízum v Arbílu, ale jelikož nejsem občanem Iráku, řekli mi tam, že za nás nejsou odpovědní a abych se obrátil na velvyslanectví v Damašku. Tam je ale většina ambasád zavřená, takže to nemá řešení. Nezbývá, než se tam dostat ilegálně," přemítá s tím, že kdyby mohl v Německu studovat ekonomii, byl by nejšťastnějším člověkem na světě.
Ona: Henadi Shibli
Z povzdálí hovor poslouchá pohledná dívka v šedé mikině. Nakonec se také zapojí. Henadi Shibli opustila rodnou Sýrii před čtyřmi lety. Do té doby žila s rodiči v hlavním městě Damašku. "Nevěděli jsme, co s námi bude. Kdyby padla vláda, zemi by převzali islamisté a to bychom nepřežili, takže jsme raději odešli sem do Iráku. O Daeshi netřeba mluvit, jsou to zločinci, vzali mi úplně všechno," líčí svůj příběh.
V uprchlickém táboře se jí podařilo dokončit střední školu, ale na univerzitu nemůže. Život je tady dost tvrdý. Pro ni je zemí zaslíbenou Kanada, kam by se chtěla dostat kvůli studiím sociálních věd. "Vystudovat tam a vrátit se zpět domů, abych mohla sloužit svému národu. Také bych ráda, aby měli Kurdové vlastní zemi," vysvětluje.
Uprchlický tábor Domiz je improvizované oplocené město hlídané několika strážníky. Po hlavní ulici stále korzují skupiny lidí. Po jejích stranách stojí restaurace, obchody, ale i jedna prodejní galerie s obrazy místního prezidenta Masúda Barzáního a jeho otce, nacionalistického vůdce Mustafy Barzáního. Tábor byl vybudován v roce 2012 a v jeho dvanácti čtvrtích by mělo být ubytováno necelých šedesát tisíc Kurdů převážně ze Sýrie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
