Úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí napovídá, že už jen za poskytnutí rozhovoru se lze dostat na pranýř. „Šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych minulý týden poskytl rozhovor o drogách serveru Sputnik. Vyvolalo to hysterickou reakci, a to i u lidí, u nichž by jeden předpokládal alespoň elementární orientaci v problému, třeba u ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky. V pondělním článku na Aktuálně.cz se píše, že Koudelka před Sputnikem výslovně varuje. Větší kalibr použil Jakub Kalenský, jenž je v tomto textu označen jako ten, ‚kdo se dezinformacemi dlouhodobě zabývá‘. Měl prohlásit, že ‚poskytnutí rozhovoru takovému médiu svědčí o ochotě dané osoby kolaborovat s nenávistnou propagandou‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Šéf Národní protidrogové centrály policie Jakub Frydrych vysvětlil, že obsah jeho interview byl ryze odborný, tedy o drogové problematice. „To však Kalenskému jen dodalo kuráž. Frydrych tak prý ‚dal Sputniku možnost prezentovat se jako standardní médium. Každý, kdo ho takto legitimizuje, dělá kremelské informační válce užitečného idiota‘. Bývalý novinář Kalenský byl až donedávna několik let v týmu East StratCom, což je taková lepší a větší verze našeho udavačského Centra proti terorismu a hybridním hrozbám pod Ministerstvem vnitra. Je to evropskými strukturami vytvořený tým na vytváření propagandy tím, že detekuje údajnou propagandu. To není ani moc vtipné, a už vůbec ne originální. Podobné propagandistické metody podle hesla ‚zloděj křičí: chyťte zloděje‘ dobře ovládali propagandisté nacismu i komunismu,“ připomíná mediální analytik.
Russia Today je jedním z médií konajícím tuto práci pro svou zemi
Samotné vytváření takových center však jen svědčí o tom, že jejich aktéři a jejich chlebodárci prostě chtějí šponovat ideologickou válku do krajnosti. „A tím chystají předpolí pro akce jiné, mnohem nebezpečnější. Ať to analyzuji, jak umím, nic jiného mi s historickou zkušeností nevychází. Co je však důvodem, proč se tato zpráva stala součástí naší rubriky Týden v médiích, je fakt, že jde právě o Sputnik. To je totiž ruská státní – podtrhuji slovo státní – zpravodajská agentura, internetový portál a webový rozhlas provozovaný ruskou státní – opět zdůrazňují státní – agenturou Rusko dnes, Russia Today. Agentura RT byla založena jako následovník někdejší stanice Hlas Ruska. Jde tedy o úplně stejný nástroj bílé – tedy transparentní, neskrývané – propagandy provozované řadou států,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Všichni dobře známe pojmy Hlas Ameriky (Voice of America), což je vlna šířící oficiální stanoviska americké státní politiky. „Známe dobře Deutsche Welle, konající stejnou práci pro Německo, či Radio Vaticana, oficiální tlampač sídla římských katolíků, tedy papežství ve Vatikánu. Sputnik nečiní nic jiného, než že šíří podle svého zadání dobré jméno své země, Ruska, do světa. K tomu samozřejmě přidává mnoho dalších zpravodajských a publicistických obsahů, netýkajících se bezprostředně života v Rusku, ale principem zůstává, že jde o zřetelně a nepokrytě státní – tedy režimní, chcete-li – mediální dům, od něhož přece nikdo nebude očekávat nějaký opoziční postoj vůči vlastnímu zřizovateli, ruskému státu,“ poznamenává mediální odborník.
Fotogalerie: - Československo v Darney
Součást hloupé propagandistické hry našich bojovníků za pravdu
Proto kroutí hlavou nad vyzněním článku i slovy šéfa BIS Michala Koudelky v něm uvedenými. „Splachování Sputniku do jednoho pytle s různými jinými weby, třeba soukromými a tvářícími se nezávisle, avšak šířícími obsahy, z nichž čouhá nějaký politický postoj či zájem provozovatele, je právě součástí té hloupé propagandistické hry našich ‚bojovníků za pravdu‘. Sputnik prostě není nějaká aktivistická parta z Horní Dolní. To je profesionální šiřitel oficiálních informací. A to snad vědí i v naší BIS. Chápu tedy vyjádření jejího ředitele, jak je uvedlo Aktuálně.cz, jako vyjádření politické, nikoli odborné. Nejsem si však jist, že zpravodajské služby jsou od toho, aby dělaly politiku. Ale to je na jinou, a podstatně důležitější debatu,“ domnívá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Ke druhému tématu se dostal pročítáním článků na serveru EuroZprávy. „Ten přinesl v jednom z textů informaci, nad níž takříkajíc zrak přecházel. Jakási Klára Kalibová, která si zřejmě předsevzala konat dobro – nic proti tomu – v jakési neziskovce, co podle jejích slov ‚pomáhá obětem předsudečného násilí‘, se stala terčem facebookových vzkazů jakéhosi pana Cirnfuse. Ten jí v nich s hodně nuceným a nepovedeným ‚humorem‘ líčil, kterak by se s ní mělo naložit. Jeden příspěvek s nadsázkou, avšak vulgárně zmiňoval možnost ‚vytrávení‘ organizace pomocí jedu novičok. V dalším příspěvku s obrázkem hlavy, do které jsou zabodané nože, přál pisatel ‚slečně Neziskovce‘ aspoň deset let ‚migrénky‘. Kalibová se rozhodla s Cirnfusem zatočit a dostala svou věc až před Ústavní soud,“ popisuje mediální analytik.
Pojem předsudečné násilí může sloužit jako klacek na kohokoli
Ten však neuznal její stížnost na verdikty soudů nižší instance, které konstatovaly, že nejde o trestný čin, a tak občan Cirnfus dostal v přestupkovém řízení na Praze 6 pokutu 30 tisíc korun. „To však Kalibovou neuspokojilo a začala vést mediální útok na rozhodnutí Ústavního soudu. Na to má jistě právo. Leč vezměme věc pro jednou zdravým rozumem. Předně: sám pojem ‚předsudečné násilí‘, zaváděný v tomto čase i do našeho trestního řádu, je gumový jako žužu a může posloužit komukoli k buzeraci kohokoli jiného. Tím spíše, že u nás zavádíme presumpci viny, viz antidiskriminační legislativa, tedy povinnost nařčeného prokazovat, že neučinil něco, co podle nařčení učinil. V právním světě se to děje – jak víme – obráceně. Vinu je třeba dokázat, a pak teprve pohlížet na provinilého jako na prokázaného viníka,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pojem předsudečné násilí ho evidentně zaujal, a to nejen proto, že se ho vlastně může dopustit kdokoli. „Třeba ten, kdo sdílí předsudek, že ve sklepích se skrývají strašidla, a proto odmítne na návštěvě u pana Nováka jít do sklepa pro jablka. Pan Novák pak může zamířit soudu a provinilce obvinit z předsudečného násilí, neboť pan Novák se kvůli předsudku o strašidlech musel obtěžovat pro jablka do sklepa sám, a to už je to násilí zrozené předsudkem. Zdá se vám to absurdní? Možná je, ale ani o chlup více, než celá ta příšerná ‚antipředsudečná‘ kampaň vedená jedněmi k zastrašení a poté ovládnutí druhých. A za druhé, zdravý rozum by velel – třeba i té Kalibové – posoudit výlevy toho Cirnfuse jako imbecilní a nevhodné reakce. Neboť tak to zjevně jest,“ míní mediální odborník.
Bylo třeba mediálních tanců, aby neziskovka vypadala prospěšně
Zároveň tuší, proč pracovnice neziskové organizace v duchu toho, jak by zdravý rozum velel, nejednala. „To by totiž kolem toho nešlo tančit ty mediální tance, které lidé jako Kalibová nutně potřebují k provozování své dobročinnosti. Jak se to říkalo o Rakousku, kdyby ho nebylo, museli bychom si ho vytvořit. Kdyby nebylo Cirnfusů, musely by si je naši dobráci z profese vytvářet sami, aby na nich pak mohli demonstrovat, kterak jim je od nich ubližováno. Suma sumárum, v tom celém jde věcně o banalitu, která zaměstnala řadu soudů včetně toho Ústavního, což tedy stálo daňové poplatníky horu peněz. Jenomže až začnou v podobných banalitách vítězit lidé jako Kalibová, nedopadne to jen na peněženky Cirnfusů, ale na svobodu nás všech,“ obává se Petr Žantovský.
Tentokrát musí informace o událostech v mediálním prostředí končit velice smutně. „V pondělí zemřela po delší nemoci paní doktorka Zdeňka Hůlová, jedna z klíčových osobností českého mediálního práva po roce 1989. Byla snad u všech podstatných událostí v časech, kdy se vytvářelo svobodné mediální prostředí po převratu, byla členkou několika mediálních rad, místopředsedkyní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, byla to inteligentní a přátelská bytost. Nevím o nikom, kdo by ji považoval z jakéhokoli důvodu za nepřítele,“ zamýšlí se mediální analytik.
Jedna z klíčových osobností mediálního práva bude moc chybět
„Bydlela v Kaprově ulici na pražském Starém Městě obklopena knihami a nekonečnou horou hudebních nosičů svého partnera Josefa Vlčka, taktéž zakladatelské osobnosti českému polistopadového mediálního světa. Byl to on, kdo byl prvním programovým ředitelem první soukromé oficiálně vysílající stanice Evropa 2. Zdena byla, určitě nejen pro mne, dobrým duchem toho našeho malého mediálního světa. Bude mi chybět. Moc. A jistě nejen mně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz se smutkem v hlase Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
