„Slovo náhoda nemám rád. Nevěřím na náhody, nedá se ale vyloučit, že se potkali během dvou dní tři pitomci na světě, co se zhlédli v něčem takovém,“ říká Šándor. Podle něj je definice teroristického útoku velice ošemetná, a proto je někdy těžké určit, zda se jedná o teroristický útok, či nikoliv.

Expert na bezpečnost ale rozumí tomu, proč tamní média s jistotou tvrdí, že o cílený útok se nejednalo. „Chápu to, že policie bude radši, když se to bude definovat jako čin pomatence než jako teroristický útok.“

Pravděpodobně se však tito tři atentátníci zhlédli v podobných útocích, například v předvánočním masakru v Berlíně.

Dá se vůbec proti něčemu takovému bojovat?

„Ne, nedá. To by museli ty chodníky být neustále plné policistů a ti by přeci také nemohli zastavit kamion nebo dodávku. Je to zkrátka nebezpečný trend, se kterým se nedá nic dělat. Možná jen nebýt ve špatnou chvíli na špatném místě,“ cituje server Šándorova slova.

Celý text je ZDE

Nad tím, proč „Francouzi a Švédové skoro nemluví o tom, jak jsou bití“, se na Facebooku zamýšlí protiislámský aktivista Martin Konvička.

„Jak se bojí posílat děcka do škol, přestávají chodit do ulic, vyhýbají se metru, děsí se budoucnosti? A proč se dávno hromadně nestěhují – třeba do Česka?“ ptá se Konvička. Podle něj to není jenom strachem z úřadů a cenzurou v médiích. „Značnou roli bude hrát stud za to, že jsou slabí a šikanováni,“ myslí si Konvička.

Ze stejného důvodu se podle Konvičky šikanované dítě málokdy doma svěří, že ho spolužáci šikanují. „Kluci si málokdy stěžovali (rodičům, milenkám) na šikanu na vojně. Propuštěný vězeň se nikomu nesvěří, že dělal na cele holku... Všechny tyle reakce jsou v zásadě adaptivní, umožňují šikanovanému nějak se z ponížení, pokud jeho důvod pomine, sebrat. Jsou však i rizikové, protože mohou způsobit ušikanování k smrti, pokud ten důvod nepomine. A v západní Evropě jen tak nepomine, bude to naopak čím dál horší,“ varuje Konvička.

Proto je podle něj pro mnohé Západoevropany těžké přiznat, že jsou (fyzicky, ale i obrazně) „biti jak žito“. „Nepřiznají to často ani sousedům, rodině. Naopak budou sobě i druhým lhát, že se nic neděje, že je vše v pořádku, že to tak možná i chtějí. K zakrytí svých strachů mohou dokonce zastávat ‚vítačská‘ stanoviska nebo volit ‚vítačské‘ strany. O to horší budou reakce před námi Východoevropany – přece se nad nás tak dlouho vyvyšovali. Než aby přiznali, že mají problém, dají raději hlavy do písku – a pak TEPRVE budou mít problém,“ dodal Konvička.

Celý text příspěvku Martina Konvičky na jeho facebookovém profilu:

Proč Francouzi a Švédové skoro nemluví o tom, jak jsou bití?

Jak se bojí posílat děcka do škol, přestávají chodit do ulic, vyhýbají se metru, děsí se budoucnosti? A proč se dávno hromadně nestěhují - třeba do Česka?

Není to jenom strachem z úřadů a cenzurou v médiích.

Značnou roli bude hrát stud za to, že jsou slabí a šikanováni.

Ze stejného důvodů se šikanované dítě málokdy doma svěří, že ho spolužáci šikanují. Kluci si málokdy stěžovali (rodičům, milenkám) na šikanu na vojně. Propuštěný vězeň se nikomu nesvěří, že dělal na cele holku... Všechny tyle reakce jsou v zásadě adaptivní, umožňují šikanovanému nějak se z ponížení, pokud jeho důvod pomine, sebrat. Jsou však i rizikové, protože mohou způsobit ušikanování k smrti, pokud ten důvod nepomine. A v západní Evropě jen tak nepomine, bude to naopak čím dál horší.

Proto je mnohé Západoevropany těžké přiznat, že jsou (fyzicky, ale i obrazně) "biti, jak žito". Nepřiznají to často ani sousedům, rodině. Naopak budou sobě i druhým lhát, že se nic neděje, že je vše v pořádku, že to tak možná i chtějí. K zakrytí svých strachů mohou dokonce zastávat "vítačská" stanoviska, nebo volit "vítačské" strany. O to horší budou reakce před námi, východoevropany - přece se nad nás tak dlouho vyvyšovali. Než aby přiznali, že mají problém, dají raději hlavy do písku - a pak TEPRVE budou mít problém.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.