Vládní kapitulace v případě revolty nemocničních lékařů svědčí podle politologa Bohumila Doležala v komentáři Lidových novin o tom, že v naší společnosti existuje kasta, která má nárok na to, na co jiní nárok nemají. „Tento postup je u nás podle rozhodnutí státního zastupitelství legální, nicméně jde o porušení občanské rovnosti a projev naprosté neúcty k bližnímu," tvrdí Doležal.

Kromě toho i politika a celá společnost trpí nedostatkem loajality, neschopností najít konsenzus. Výrazná většina, kterou má vládní koalice, nevedla ke stabilitě a činorodosti Nečasova kabinetu. „Strany vládní koalice se soustřeďují na vzájemnou kompromitaci a na vzájemné trumfování populistickými nápady," kritizuje politolog.

Koalice by si měla připomenout časy ODA

Podle něj to svědčí o nedostatku soudržnosti i prostého pudu sebezáchovy. A ilustruje to na odstrašujícím příkladu z roku 1996, kdy si ODA najala PR agenturu, které se podařilo výrazně srazit preference dominující ODS. „Protože však oslabení ODS nebylo provázeno posílením ODA, ztratila koalice ve sněmovně většinu," připomíná Doležal krátkozrakost počínání ODA.

V této souvislosti nabízí i opačný příklad, kdy Topolánkova vláda neměla žádnou většinu, ale díky loajálním vztahům mezi Topolánkem, Kalouskem a Bursíkem dokázala jakžtakž fungovat celé tři roky. „Dnešní koaliční partneři prokazují zarážející neschopnost loajality. Tím mimo jiné poskytli ČSSD, v níž existuje jakési bezvládí, vítaný oddechový čas," poznamenává komentátor.

Důležitější je to, co rozděluje, než to, co spojuje

Vztah mezi vládní koalicí a opozicí připomíná ve srovnání s Paroubkovou dobou jen rozdíl mezi tvrdým stalinismem a jeho chruščovovskou inovací. „V PS relativně slabá ČSSD usiluje přenést konflikt ze sněmovny, kde je zřetelně v menšině, na ulici, kde je v menšině ten, kdo méně řve," domnívá se Doležal.

Pro spravedlnost však dodává, že ani vládní koalice nevyniká žádnou korektností. Způsob, jakým využila stav legislativní nouze, k ní má daleko. „V politice chybí konsenzus, společná idea, která by aspoň v důležitých okamžicích přemostila nutné rozdíly mezi vládou a opozicí. Jinak se uplatňuje pojetí politiky jako studené války. To, co rozděluje, je důležitější než to, co spojuje," konstatuje politolog.

K věci:

Engel: Šmucler a Chrenek chtěli ovládnout zdravotnictví. A nevyšlo to 

Lékařům osm tisíc nestačí: Zase budeme dvacet let dělat otroky 

Kalousek je největší "škodná". A v patách má Bártu, hodnotí Rath 

Foto: Zbyněk Pecák