Benešovo správné rozhodnutí
Když se Němečka zeptáte na jednu z nejdiskutovanějších otázek novodobé tuzemské historie, tedy zda bylo správné vzdát se obrany vlasti a podřídit se mnichovskému diktátu, který rozhodl o postoupení pohraničních území Československa Německu v roce 1938, odpoví kupodivu kladně: „Je dobré být hrdinou, ale není dobré být mrtvolou. Být prezidentem Benešem, také bych neriskoval možnou genocidu Čechů. Při dnešních informacích se mi ale o podpoře jeho názoru rozhoduje mnohem snadněji.“
Fotogalerie: - V řopíku
V roce 2013 si od města Volary pronajal dva řopíky a hned je s partou přátel začal opravovat. Pronájem je dosti symbolický, protože od města dostává jako protiváhu sponzorské dary. V současnosti je z obou lehkých opevnění muzeum pod širým nebem, kde si zájemci mohou za dobrovolné vstupné prohlédnout vnitřek řopíků, různé zbraně, uniformy a tak dále. Němeček bydlí v nedaleké vsi Dobrá, kde jeho syn nabízí ubytování a provozuje restauraci.
Kolektivní vina pohraničníků
Dalším kontroverzním tématem na Šumavě, která leží na hranicích s Německem, je chování příslušníků pohraniční stráže v rámci železné opony. Mnohými jsou označováni za grázly, kteří stříleli do lidí, již se chtěli dostat na Západ, aby dostali dovolenou, řád anebo byli povýšeni. „Víte, tady na čáře jsme věděli nejlépe, jak těžkou měli službu a jaké následky si nesli, když někdo utekl. A opravdu jen málo z nich střílelo do narušitelů. Nebylo to tak vyostřené, jak se dnes rádo ukazuje,“ vysvětluje s tím, že například v kritizovaném Klubu českého pohraničí má mnoho přátel.
Objekty opevnění zadávané ke stavbě v roce 1938 se po stavební stránce podařilo zcela dokončit a částečně vybavit na Šumavě pouze v úseku z Lenory po Soumarský most poblíž toku Teplé Vltavy. Je paradoxem války, že nakonec posloužily bunkry u Soumarského mostu v květnu 1945 Němcům při obraně proti Američanům, kteří od nich „čistili“ Šumavu v rámci osvobozovacích bojů v závěru druhé světové války.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
