V posledních letech se na liberální straně politické scény stalo zvykem oživit předvolební kampaň kulturní událostí v podobě filmové premiéry. Agnieszka Hollandová v roce 2023 přišla pár týdnů před volbami se snímkem Hranice o Kaczynského pohraničnících, týrajících nebohou syrskou rodinu, my letos máme dílo brněnského aktivisty Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet. Obě chtějí ukazovat kontrast děsivého „východu“ a humanistického a liberálního „západu“.
Film, na který udělali velkou reklamu sami protagonisté, k jeho shlédnutí nabádal i prezident i několik ministrů, ale poměrně jednoznačně porazil film Jana Mudry Jarek.
Osobní zpověď Jaromíra Nohavici, jednoho z nejvýraznějších českých interpretů (po všech směrech) se stala politickou událostí přinejmenším od chvíle, kdy novinář Tomáš Etzler v nočních hodinách odepsal senátorce Daniele Kovářové na její osobní vyznání vztahu k písničkáři a jeho tvorbě vulgární vzkaz s kurvami, estébákem a Putinem.
I díky tomu nastal podobný efekt na druhé straně „Foltýnova příkopu“. Jít na Jarka se stalo znakem rebelie vůči vládě a liberálnímu mainstreamu.
A tak se bilancování slezského barda stalo předvolebním tématem. Ne zcela náhodou. Jeho příběh je totiž také příběhem posledního volebního období, ve kterém byli lidé agresivně vyzývání k jasné deklaraci svého postoje k válce na Ukrajině a v opačném případě čelili tlaku aktivistů nejen oni, ale i jejich rodiny a nadřízení či obchodní partneři. U Nohavici pořadatelé koncertů.
Sám reflektoval tento fenomén už v covidovém roce 2020 v písni Vlci.
Dnes v noci přišel sníh
A v našich řadách teploučkých
Krásně hřály pece
Je lehké vysmívat se věcem
Když jdou mimo nás
Když jdou mimo nás
Dnes v noci vlci vyjí
Smrt chodí dokolečka
Život je parodií
Když křičí vlčí smečka
Někdo se v koutě krčí
Někdo má knedlík v krku
A někdo hlasem vlčím
Přidá se k zpěvu vlků
A s vlky vyje vyje a žije
A s vlky vyje
Dnes v noci každý z nás
Si zvolí vlastní part a hlas
Pak už to půjde samo
Hrát svoje concertino a moll
Umřít či žít
Umřít či žít
Fotogalerie: - Ostrava před volbami
Vyznání senátorky Kovářové bylo vzpomínkou na vybrnkávání písní u táboráku, ale také na její rodnou Ostravu, se kterou je písničkář neoddělitelně spojen. Město, odkud je, jak bylo od začátku války mnohokrát připomínáno, zeměpisně blíž do Lvova než do Plzně, bylo ve zvláštní pozici. Místní řadu věcí vnímali intenzivněji, než vláda v Praze, ale současně jejich tradiční svéráz a osobitost procházel těžkými testy nálepek dezolátů nebo extremistů.
V roce 2023 vydal historik Přemysl Houda knihu Nohavica a naše malá válka. Přivedla jej k tomu neformální anketa mezi jeho studenty na FF UK, kteří v jeho hodnocení otrocky přebírali fráze z mainstreamových médií. Kniha naopak nabízí velmi plastický obraz života umělce v této zemi v různých režimech. Výzev, kterým zde musí čelit veřejně působící lidé. A také obraz rozdílů mezi Ostravou a Prahou.
Vyděsily vás ruské drony nad Polskem?Anketa
Slovo válka není v názvu náhodou, byla to právě válka na Ukrajině, která tyto příkopy jasně narýsovala. Procházel jsem se Ostravou ve středu ráno, když celá Praha řešila ruské drony nad Polskem. „Ruské drony dvě stě kilometrů od Ostravy“, čtu si titulky a rozhlížím se. Nikdo to moc neřeší, slovo dron nebo Putin nezaslechnu mezi lidmi ani jednou. Válka se odehrává jen v mém mobilu.
Nepodstradatelný Stanjura
V letošních volbách je Moravskoslezský kraj sledován ještě více, než jindy. Kandidují zde z pěti prvních stran preferenčních žebříčků tři straničtí předsedové a jeden první místopředseda, o kterém se ale občas říká, že stranu místo předsedy profesora reálně řídí. Dost důvodů zajet se tam před volbami podívat.
Ostrava je město, jehož osobitost určitě nelze zaškatulkovat do foltýnovských kategorií, i když se takové pokusy samozřejmě objevují. Naposledy tento týden, když volební průzkum pro Moravskoslezský kraj poprvé umístil na druhé místo SPD a trojkoalici ODS, TOP 09 a lidovců až za ní.
Podle komentátorů je jedním z hlavních důvodů výrazná osobní nepopularita Zbyňka Stanjury, ministra financí, o němž lze mezi místními slyšet velmi nepěkné věci. Zejména v souvislosti s jeho nedodrženými sliby po loňských povodních. Jenže pro Petra Fialu je zkušený stranický šíbr aktuálně nepostradatelný, zejména poté, co musel z politiky zmizet Pavel Blažek, který pro „profesora“ domlouval podporu mezi straníky doposud.
„Je v ODS dvojkou, a ještě i volební manažer. A Fiala letos kandidátky staví v bolševickém duchu, kdo nejde se mnou, jde proti mně. Kandidátky proto vypadají jako soutěž v oddanosti. A taky strach o vlastní ekonomickou budoucnost. Stanjura těží erár už věčnost,“ poznamenal k tomu pro ParlamentníListy.cz komentátor Petr Holec.
Velký plakát se Zbyňkem Stanjurou, doplněným Herbertem Paverou z TOP 09 a lidoveckou komunální hvězdou Monikou Brzeskovou, visí na velké kancelářské budově v centru Ostravy. Jenže toto pestré město nabízí i chudší periferie, kde zase na plakátech dominuje Kateřina Konečná se vzkazem „tady žiju, tady kandiduji“.
Pestrou přehlídkou předvolebních reklam jsou pak ostravská nádraží.
Rozmístění volebních plakátů reflektuje pestrost Ostravy jako průmyslové metropole, kde se prolíná tradiční hornický duch s dynamickou atmosférou studentské komunity a technologického hubu, který se podařilo vybudovat kolem místní univerzity.
V centru města převažuje velkoměstský ruch, kavárny na opravených bulvárech kolem náměstí jsou plné a nabídka srovnatelná nejen s Prahou, ale i se západoevropskými metropolemi. Kavárna Elektra, vyhlášený meziválečný podnik, byla rekonstruována tak, že zachovává styl a současně jej posouvá do moderní doby. Vedlejší Dům umění ve funkcionalistickém stylu se zrovna rekonstruuje ke stoletému výročí v příštím roce.
V areálu Dolních Vítkovic sto sedmdesát let probíhalo světově unikátní propojení těžby uhlí a výroby surového železa na jednom místě. Když byla v devadesátých letech výroba ukončena, podařilo se zde alespoň vybudovat mimořádné vzdělávací centrum, ve kterém se mladí lidé mohou seznámit s hornictvím i železářstvím způsobem i mezinárodně nadstandardním. Můžu srovnávat, letos jsem si podobnou prohlídku dal v Kruppově Essenu v Německu.
Pan premiér nás všechny urazil...
Vadilo by vám, kdyby se STAČILO! podílelo na vládě?Anketa
Průmyslová Ostrava ale aktuálně nabízí i smutné příběhy. Za jedním takovým jedu tramvají číslo 14. Zastávka se jmenuje Nová huť, lidově „enháčko“ a jízdní řád je stále přizpůsoben továrnímu provozu, takže frekvence spojů výrazně stoupá ráno a pak po čtrnácté odpolední.
Vítá mě velká cedule Liberty. Jeden z nejvýraznějších příběhů tohoto volebního období a Fialovy vlády, i když její majitel, indický ocelář Sandžív Gupta, začal mít problémy už v roce 2021.
Její problémy se spojily s energetickou krizí, která právě ocelářský průmysl postihla vzhledem k velké energetické náročnosti velmi zásadně a v roce byl na společnost vyhlášen úpadek.
Už v roce 2023 místní odboráře rozčílil nezájem Fialovy vlády o jejich problémy a povýšený premiérův postoj k protestům proti jeho důchodovému balíčku. „Je to nutné a není kam ustupovat,“ vzkázal premiér.
„Doslova v přímém přenosu urazil všechny odboráře a řekl, že to děláme pro své politické ambice. Připadá vám, dámy a pánové, že my tady máme nějaké politické ambice? Ten člověk je nebezpečný pro tuto zemi, říkám to s plnou odpovědností, a uplatňuje kolektivní vinu na všechny. Toto bylo snad někdy v minulém století. Měl by se nad sebou zamyslet, co mluví, a podívat se, co za ním vlastně je,“ vzkázal tehdy místní předák Petr Zegzulka.
Takto Fialův postup komentoval lídr opozice:
Pak do Ostravy přijeli ministři Stanjura a Jurečka, jenže jediným praktickým výsledkem návštěvy bylo, že v areálu bylo otevřeno několik mobilních pracovišť Úřadu práce.
„Hlavní důvod problémů je politika zeleného údělu. Tuto politiku vymysleli v Bruselu v totalitní snaze poručit větru, dešti a tuto politiku převzal v rámci svého bruselského hujerství premiér Petr Fiala. Cílem této politiky, která zdražuje uměle cenu energií a zatěžuje průmysl novou daní ve formě platby za emisní povolenky, je totiž likvidace evropského těžkého průmyslu kvůli ideologii klimatického alarmismu,“ řekl k tomu tehdy pro ParlamentníListy.cz právník Zdeněk Koudelka.
V roce 2025 se ale objevilo řešení v podobě prodeje části závodu společnostem SPV NH Ostrava a SPV NH Koksovna, za kterými stojí bývalý poslanec ČSSD a předseda ÚHOS Martin Pecina.
Už v lednu se do práce po více než roce vrátila alespoň část zaměstnanců válcovny. Areál alespoň částečně ožil. Dnes tam můžete pozorovat omezený provoz, kamiony se střídají v bráně, zaměstnanci ve firemním tričku přicházejí na směnu a v dobré náladě vedou debaty o fotbale nebo o tom, kolik kartonů cigaret mohou legálně dovézt s Polska.
Ze zpáteční tramvaje vystupuji před velkým obchodním centrem Forum Nová Karolina. Na velkém prostoru, odpovídajícím třísettisícovému městu, najdete široký výběr značek, horní jídelní patro nabízí pestrost pro celou Ostravu, od fancy podniků pro studenty, po restaurace s nabídkou jako „flákota přes celý talíř“ nebo „plný talíř jídla“ pod dvě stovky.
„Karolina“ je v provozu od roku 2012 a vznikla navzdory protestům a peticím, co se proti ní podepisovaly. Odpůrci v roce 2011 propagovali její pojmenování „Nová Fukušima“ a figurovaly mezi nimi takové místní celebrity, jako televizní režisér Radovan Lipus nebo výtvarník Jiří Surůvka. Ale nakonec bylo dílo dovedeno do konce, zatímco jinde tehdy i později mnoho podobných projektů pod tlakem protestních happeningů usnulo.
Což je taky dnešní Ostrava. Město, kde se asi nejvíc v republice staví, zatímco jinde se lamentuje nad zdlouhavými procedurami. Zatímco na Vltavskou filharmonii se zatím pořádá sbírka pod dohledem Miroslava Kalouska s Jiřím Pospíšilem, Koncertní sál Ostrava už roste, i když letos se kvůli problémům se statikou musela stavba na několik měsíců přerušit. V Praze se už několik let mluví o novém stadionu Sparty na Strahově, ale datum otevření má být „přibližně 2035“, zatímco ostravské Nové Bazaly budou ještě letos představovat vítěze architektonické soutěže obeslané prestižními světovými studii a hrát se tu má od roku 2029.
O čem se jinde dlouze debatuje, to v Ostravě, bůh ví proč, jde docela rychle. Jako kdyby město formované už v devatenáctém století těžebním a ocelářským průmyslem nezapomínalo, kam chce směřovat.
Ta ostravská „razovitost“ je sympatická přinejmenším v tom, že se tu moc neřeší to nohavicovské „vytí vlků“, maskované velkými ideály. Jedno jestli v duru či v mollu.
Vzpomínám přitom na závěrečnou hlášku televizní série Dukla 61, pomníku místním havířům: „Slova se mluví, a čas plyne“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Bojíte se ruských dronů?
autor: Jakub Vosáhlo
