V posledních letech se na liberální straně politické scény stalo zvykem oživit předvolební kampaň kulturní událostí v podobě filmové premiéry. Agnieszka Hollandová v roce 2023 přišla pár týdnů před volbami se snímkem Hranice o Kaczynského pohraničnících, týrajících nebohou syrskou rodinu, my letos máme dílo brněnského aktivisty Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet. Obě chtějí ukazovat kontrast děsivého „východu“ a humanistického a liberálního „západu“.

Film, na který udělali velkou reklamu sami protagonisté, k jeho shlédnutí nabádal i prezident i několik ministrů, ale poměrně jednoznačně porazil film Petry Všelichové Jarek.

Osobní zpověď Jaromíra Nohavici, jednoho z nejvýraznějších českých interpretů (po všech směrech) se stala politickou událostí přinejmenším od chvíle, kdy novinář Tomáš Etzler v nočních hodinách odepsal senátorce Daniele Kovářové na její osobní vyznání vztahu k písničkáři a jeho tvorbě vulgární vzkaz s kurvami, estébákem a Putinem.

I díky tomu nastal podobný efekt na druhé straně „Foltýnova příkopu“. Jít na Jarka se stalo znakem rebelie vůči vládě a liberálnímu mainstreamu.

A tak se bilancování slezského barda stalo předvolebním tématem. Ne zcela náhodou. Jeho příběh je totiž také příběhem posledního volebního období, ve kterém byli lidé agresivně vyzývání k jasné deklaraci svého postoje k válce na Ukrajině a v opačném případě čelili tlaku aktivistů nejen oni, ale i jejich rodiny a nadřízení či obchodní partneři. U Nohavici pořadatelé koncertů.