Engelová tvrdí, že jen v tureckém městě Gaziantep je v současnosti více než 200 000 uprchlíků ze Sýrie. Nechtějí však pobývat v uprchlických táborech a jeden z největších uprchlických táborů, jehož kapacita je 25 000 lidí, je obsazen pouze z jedné třetiny. „Oni se cítí velmi omezováni ve svých svobodách,“ říká Engelová a dodává, že zde nechtějí žít i přesto, že jim tábor poskytuje všechny základní potřeby. „Nikdo nechce žít v těch uprchlických táborech dobrovolně.“

„Všichni chtějí pracovat, vy musíte zvažovat, co to udělá s pracovním trhem a náladami lidí,“ říká Engelová a dodává, že Turecko syrským uprchlíkům zatím nepovoluje pracovat, místo toho jim rozdává „afat“ karty. „S afat kartou oni získávají nárok na bezplatnou zdravotní péči a nárok na to, aby děti chodily do školy,“ vysvětluje Engelová a dodává, že ale školy nejsou v jejich rodném jazyce. Což vede také k tomu, že uprchlíci většinou pracují načerno.

Engelová také přiznala, že v Turecku navázala lepší vztahy se syrskými uprchlíky než s Turky. Protože jako první ze Sýrie uprchli ti vzdělanější a movitější, kteří si to mohli dovolit, a ti umějí anglicky.