Už je to víc než čtvrt století, co někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar zcela nechtěně odstartoval případ, jenž ani po letech nekončí. A přitom to začalo tak nevinně... Na podzim roku 1995 právní zástupce společnosti Diag Human a.s. (dříve Conneco) Jiří Oršula posílá ministrovi zdravotnictví Luďku Rubášovi oznámení o škodě, kterou firmě způsobil dopis ministra Martina Bojara z roku 1992. Oršula v dokumentu zároveň vyčísluje škodu na 500 miliónů korun. Údajně byla způsobena nejen Diagu v České republice, ale také jejím pobočkám v bývalé Jugoslávii a dalších třech zemích. Právník Diagu ale současně navrhuje smír za necelých 200 miliónů korun...
Roky ubíhaly a Diag Human (DH) začal během dalších let své nároky navyšovat. Společnost se zaměřovala k náhradě za ušlý zisk. Nakonec se v roce 1996 tehdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský rozhodl pro smírčí řízení a podepsal s Diag Human rozhodčí smlouvu (12.9. 2006) což odstartovalo letité pře v rozhodčím řízení ad hoc. V roce 2002 rozhodčí senát přiznal firmě částečnou náhradu 327 milionů korun. O rok později vláda částku uvolnila a pokračovalo se ve vyčíslování škody.
Nakonec arbitři firmě v roce 2008 přiřkli 8,9 miliardy korun - podle Diagu v konečném rozhodčím nálezu, podle českého státu v nepravomocném nálezu. Spor pak pokračoval v přezkumném rozhodčím řízení, na jehož konci byla nula pro Diag Human. (Poté podával DH u různých zahraničních soudů návrhy na exekuce českého majetku, ovšem český stát žaloby většinově odvrátil.) Teď se Diag vytasil s novou zbraní - investiční arbitráží, což je úplně nová žaloba. A podle některých médií prý v ní požaduje až miliardu dolarů!
„Jedou" podle dohody mezi Českem a Švýcarskem...
„Proti České republice byla v minulosti vedena obchodní arbitráž českou společností Diag Human a.s.. V současné chvíli čelí český stát investiční arbitráži iniciované lichtenštejnskou společností Diag Human SE a švýcarským občanem Josefem Šťávou. Jedná se o odlišná rozhodčí řízení vedená odlišnými subjekty podle odlišného práva,“ zdůraznil v této souvislosti pro ParlamentníListy.cz Filip Běhal z tiskového oddělení ministerstva financí (MF). Na přímý dotaz ParlamentníchListů.cz, zda snad ČR s Diag Human podepsala rozhodčí smlouvu, nebo rozhodčí doložku, odvětil: „Česká republika nepodepsala se společností Diag Human SE rozhodčí doložku umožňující jí zahájit mezinárodní investiční arbitráž. Společnost Diag Human SE a Josef Šťáva zahájili arbitráž na základě ustanovení o řešení sporů obsažené v Dohodě mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o podpoře a ochraně investic podepsané dne 5. října 1990.“
Psali jsme:
Co je předmětem této žaloby a jaké důvody DH k žalobě na Česko vedou? „Česká republika není v pozici, aby se vyjadřovala k důvodům žalobce pro podání žaloby,“ kontroval na to mluvčí Běhal. A dokladoval to tímto vysvětlením:
„Ministerstvo financí nemůže poskytnout (text) žaloby na základě § 11 odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jelikož se jedná o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků a předanou osobou, která nedala ke zveřejnění souhlas, a zároveň se jedná o informaci související s rozhodovací činností soudů."
„Ministerstvo financí v tomto řízení postupuje takovým způsobem, aby došlo k co nejlepší obhajobě zájmů České republiky," zdůraznil k tomu nakonec mluvčí s tím, že MF nemá informaci, že by došlo k odkupu závazků od společnosti Diag Human SE, takže za vším se ukrývá jediné jméno - Josef Šťáva, který má švýcarské občanství.
V roce 2011 totiž DH prostřednictvím svého advokáta Jana Kalvody zveřejnila, že její majitel Josef Šťáva svou společnost prodal „mezinárodnímu konsorciu institucionálních investorů". Mezi novináři zabývajícími se případem se ale šuškalo, že pravým vlastníkem DH je stále sám Šťáva.
Proč se v arbitráži o zřejmě zmařenou investici chce ale přít firma, která je jen nástupnickou společností české Diag Human a.s.? Logická otázka, ještě těžší odpověď.
Na začátku bylo Conneco, bez Josefa Šťávy
Vysvětleme, jak to s firmami kolem DH vlastně je. První společností, v níž akcionáři začali v Československu obchodovat s technologiemi na úpravu krve, bylo Conneco a.s. To vzniklo 15. března 1990, k čemuž mají ParlamentníListy.cz nejen výpis z obchodního rejstříku, ale i kopii originálu s razítky a kolky, který při registraci firma předložila u Krajského obchodního soudu v Praze. Conneco a.s. tehdy jako předmět podnikání uvedlo: „Rekonstrukce památkových objektů, zajištění výroby, prodeje a nákupu hmot, látek a výrobků v rámci ekologických programů, poskytování konzultačních a poradenských služeb pro předchozí vhodné formy zahraničně obchodní činnosti, poskytování konferenčních služeb"...atd. Ani slovo o tom, že by firma kdy chtěla obchodovat s krví, anebo s krevními deriváty. Až o rok později si nechalo Conneco a.s. připsat "distribuční činnost v oblasti léčiv a zdravotnického materiálu, technika zdravotnická a zařízení chladící a mrazící."
Až po letech, kdy už ve firmě figuroval Šťáva sám, si sídlo firmy přestěhoval do Lichtenštejnska, takže proto je v nové arbitrážní žalobě uveden jako žalobce „Diag Human SE". Médiím tento propletenec později Šťáva vysvětloval slovy, že jedna firma se v ČR soudí o peníze za ušlý zisk a poškození dobrého jména, a druhá dělá „byznys". Poznámka je na místě, neboť sami úředníci ministerstva zdravotnictví a financí v minulosti prý leckdy nevěděli, s kým se vlastně o peníze přou, neboť na počátku bylo v záhlaví žaloby uvedeno Conneco a.s., a na konci buď Diag Human s.r.o., anebo Diag Human SE. (Diag Human s.r. o. podle obchodního rejstříku šla v roce 2007 do likvidace, naopak Diag Human a.s. ještě podle registru Čekia v roce 2004 vlastnil Josef Šťáva stoprocentně sám, a v orgánech pak figurovali tito lidé: Josef Šťáva, Zdeněk Mahr, Marie Draštíková a Milan Šťáva. V nynější době český obchodní rejstřík na webu justice.cz již žádnou firmu tohoto jména neeviduje.)
Zadarmo je jen smrt!
Příběh firem stejného jména a přitom jiného sídla ale tímto zdaleka nekončí. Josef Šťáva si totiž stejnojmennou firmu Diag Human (AG) založil i ve Švýcarsku, spolu s Markusem Gnädigerem. Psal se rok 1981 a krátce po vzniku firmy začíná Šťáva coby emigrant obchodovat i s východní Evropou a také s Bavorským Červeným křížem. „V roce 1981 udělal první velký obchod s východní Evropou. Po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku totiž zajistil pro tamní armádu rychlou obměnu strategických zásob, dodal jim albumin a plazmu," tvrdí k tomu ve své knize „Krev a peníze" Tomáš Cikrt. I on naznačuje, jak se pak obchod s Bavorským Červeným křížem pro Šťávu vyvíjel, na konci totiž byl mezinárodní zatykač!
„Dělali jsme s nimi obrat přes deset milionů marek ročně, někdy i podstatně víc. Brzy jsem pro ně začal dovážet všechno, co potřebovali pro celou síť nemocnic, záchranné služby, domovů důchodců a dětských domovů, které provozovali... Řadu věcí jsem přitom dovážel z Československa: od obkladaček z Rakony až po stovky obrazů ročně z Art centra," prozradil kdysi německému tisku Šťáva.
Darem z nebes byl ale pro mladou švýcarskou firmu především obchod s krevní plazmou, krevními vaky, krevními deriváty a technickým přislušenstvím. Krev a deriváty přitom leckdy švýcarský Diag nakupoval i přes prostředníky a mnohdy právě od Bavorského Červeného kříže. Jenže mezi obchody mnohdy stály úplatky.
„Je pravdou, že ředitelé Bavorského Červeného kříže jen od nás, Diag Human A.G., v letech 1983 až 1997 dostali minimálně celkem šest milionů marek. Bez úplatků bychom totiž bývali nemohli nic dodávat, takže bychom neměli žádný obrat a žádný zisk. Bez peněz je jen smrt!" přiznal před lety pro Der Spiegel Šťáva. Vinen se však prý nikdy necítil, neboť všechny platby nahlásil na finanční úřad a dokonce měl dostat i výjimku na snížení daně za tyto úplatky! A ředitel Bavorského Červeného kříže Heinrich Hiedl a jeho předchůdce Adolf Vogt dokonce měli dostat od Šťávy doporučení, aby úplatky jako externí spolupracovníci vykazovali v účetnictví jako prodejní provizi a tu pak danili. Dokonce jim Šťáva měl navrhovat, aby si zřídili na to firmu a vykazovali v ní příjem těchto peněz. Oba to však údajně odmítli, neboť vždycky všechno chtěli v hotovosti. Peníze si pak předávali v klasické obálce a to čtyřikrát ročně v jednom mnichovském hotelu...
K odhalení korupční sítě došlo v únoru 1999. Rozhodujícím elementem byla návštěva mnichovského státního zástupce ve Švýcarsku v centrále firmy Diag Human AG, která už za rok od své existence byla nepřehlédnutelným dodavatelem testovacích sér a transfuzní techniky. Na podnikatele Šťávu pak byl kvůli „podezřelým obchodům" vydán dokonce i mezinárodní zatykač. Požádalo o něj Německo. Hlavním důvodem se stal právě nevyjasněný korupční skandál Bavorského Červeného kříže. Zda je v této době švýcarská DH „živá", anebo ji Šťáva utlumil, to se ParlamentnímListům.cz nepodařilo zjistit.
Proč ale tyto věci připomínáme? Protože investiční (mezinárodní) arbitráž zpravidla podnikatelé zahajují v konkrétním státě kvůli své zmařené investici, kterou do podnikání vložili, a Josef Šťáva podobně jako v Německu a v dalších státech, chtěl byznys s krví a s krevními deriváty rozjet ve velkém i v porevolučním Československu. To se mu ze začátku i dařilo...
Československo pro roce 89´ nemělo albuminy, fibrogeny a faktory VIII...
Na počátku devadesátých let měla Česká republika nadbytek krevní plazmy, naopak se jí nedostávalo některých krevních derivátů, které jsou odborně nazývané jako frakcionační produkty. Šlo především o takzvané albuminy, fibrogeny, faktory VIII a některé další přípravky, které léčí nemocné s chorobami krve. A právě tyto deriváty si chtělo ministerstvo zajistit v zahraničí od některé ze zpracovatelských firem; vyrobeny však směly být jen z české krve, neboť již tehdy vrcholily aféry nemocných lidí s hemofilií, kteří byli nakaženi virem HIV prostřednictvím krve od anonymních dárců.
Proto ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo výběrové řízení na národního zpracovatele krevní plazmy, do něhož se přihlásila i firma Conneco a.s. Nikdy ale tento tendr nevyhrála. Resort zdravotnictví pouze prý firmě povolil, aby mohla obchodovat s jednotlivými transfuzními stanicemi, takže bylo pouze na firmě, jak se k tomu postaví...
„Komise na jednání dne 11. 9. 1990 předložila dvě alternativy rozhodnutí: a) Je-li situace natolik vážná, že vyžaduje okamžité řešení, navrhuje přijmout nabídku Conneco a.s., b) je-li možný odklad, doporučila jednat s firmami IMMUNO, ÚSOL, IMMUNA a BANTEJS, které předložily nabídky dodatečně... Byla ustavena zvláštní komise k projednání kontraktu Ministerstva s Conneco a.s., která na svém jednání dne 24. 10. 1990 rozhodla nedoporučit Ministerstvu uzavření smlouvy s Conneco a.s., protože kontrakt je nevhodný, neřeší věc komplexně. Conneco a.s. je pouze firma zprostředkovatelská, nezaručuje vrácení plazmy, respektive derivátů z ní, nezaručuje identitu derivátů z čs. plazmy...," uvádí ve svém obsáhlém vyjádření 6. dubna 1999 tehdejší ředitelka odboru právního a správy majetku Ministerstva zdravotnictví Brigita Polášková. Kopii tohoto dokumentu se ParlamentnímListům.cz podařilo zajistit, stejně tak i další listiny dokladující situaci kolem dvou výběrových řízení na národního zpracovatele krevní plazmy.
Další listiny, které mají ParlamentníListy.cz ve svém sejfu, nadto také vždy zdůrazňují, že Conneco zajišťovalo pouze převoz plazmy z různých transfúzních stanic, kterou pak dodávalo do dánské firmy NovoNordisk (právě této firmě tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal dopis o tom, že má pochybnosti o solidnosti firmy Conneco) k dalšímu zpracování na deriváty. Proto bylo Conneco pouze zprostředkovatelskou firmou a nezajišťovalo nakonec ani zachování jedinečnosti české krve. Ministr zdravotnictví Bojar proto musel firmu jak v roce 1990, tak i později zcela vyloučit z výběrového řízení. A to přesto, že se jeho předchůdce Pavel Klener předběžně s ní na spolupráci dohodl. V roce 1990 totiž Klenera přímo na ministerstvu navštívil Josef Šťáva s tehdejším ředitelem Conneco Františkem Waldhauserem. Důvod schůzky? Českému státu muži nabídli prý velmi „lukrativní obchody s krevní plazmou". Smlouva mezi Conneco a.s. a ministerstvem zdravotnictví ovšem nakonec nebyla podepsána nikdy...
Takhle jsem neviděl skladovat ani okurky!
Jak jsme již uvedli, bylo pouze na Conneco, jak se k zakázkám pro jednotlivé transfuzky postaví. V polovině února roku 1992 ministerstvo zdravotnictví provedlo namátkovou kontrolu na transfúzním oddělení Fakultní nemocnice I. na Zbraslavi. (ParlamentníListy.cz mají k dispozici i dokument o závěrech hlášení z této kontroly).Toto oddělení totiž bezplatně na přechodnou dobu uchovávalo lidskou krevní plazmu pocházející z transfúzek z Ústí nad Labem, z Uherského Hradiště a z Mladé Boleslavi. Kontroloři ale kromě beden s plazmou z těchto nemocnic našli v chladicích boxech i neoznačené krabice s plazmou, k níž se nedaly najít žádné průvodky!
„K obsahu beden tehdy nikdo z personálu nic nevěděl. Na vacích s plazmou také nebylo nic napsáno, no prostě hrůza! Takhle jsem neviděl skladovat ani okurky," uvedl ke kontrole pro autorku tohoto článku tehdejší primář Ústavu hematologie a krevní transfuze Petr Turek. Podle něj nakonec při vyšetřování někdo ze zaměstnanců připustil, že si tam plazmu uložila asi firma Conneco, s níž frýdeckomístecká nemocnice uzavřela smlouvu o kooperaci a Conneco k tomu využívalo prostory ve FTO Zbraslav. Jen dodejme, že dvacet beden plazmy, které se tehdy našly na Zbraslavi jako neoznačené, mělo cenu hodně přes milión korun, ovšem na západoevropských trzích by byla jejich hodnota v té době ještě vyšší.
Ministr zdravotnictví Bojar navíc v té době dostal oficiální hlášení, že Josef Šťáva nabízí na západoevropském trhu větší množství české plazmy. „Bylo to krátce po kontrole na Zbraslavi, což mne přesvědčilo o tom, abych nějak zasáhl. Mísící zařízení ve farmaceutické továrně totiž pojme surovinu až od deseti tisíc dárců najednou a přítomnost jediného infikovaného dárce HIV pak nakazí celou várku. Proto je nutné plazmu tak hlídat," vysvětlil kdysi autorce článku exministr Bojar důvody, jež ho později vedly i k napsání dopisu firmě NovoNordisk.
Firma chtěla vyvézt drogu do Afriky
Situaci kolem obchodů firmy Conneco a.s. ze začátku devadesátých let ještě dokresluje aféra Metachalon. Conneco si totiž v srpnu roku 1990 objednalo u Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii v Praze 120 kilogramů metachalonu, jež patří dokonce mezi drogy. Látku pak poslalo Státnímu podniku Léčiva Praha k zatabletování. Pro výrobu zhruba deseti miliónů tablet přitom Conneco nepředložilo žádné povolení, to si firma opatřila až na vývoz této látky do zahraničí; tablety hodlala vyvézt do afrického státu Lesotho. Interpol a Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek ve Vídni ovšem po nějaké době shledaly, že povolení společnosti Conneco je nejen falešné, ale navíc Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek zjistil, že Lesotho si nikdy oficiálně žádný metachalon neobjednal!
ParlamentníListy.cz výše zmíněné události připomněly z toho důvodu, že Conneco a.s., respektive Diag Human už po aféře se skladováním krve v transfuzních stanicích a po kauze metachalon obchod s krví v Česku začal pomalu ukončovat, až se Štáva nakonec tohoto byznysu zcela vzdal; Josef Šťáva to svaloval na exministra Bojara, protože mu prý zatípnul obchod s NovoNordiskem, pravdou však je, že Diag Human NovoNordisku dlužil peníze a Dánové tak od kooperace s Diagem upustili sami. (Co se týče zpracování krve, tak farmaceutický průmysl se později v celém světě ubíral jinou cestou). Josef Šťáva se pak už naplno pouze věnoval soudním sporům (arbitrážím) s Českem, které mu prý bránilo v obchodu s krví a připravilo jej o zisk.
Bylo to takové partyzánské podnikání...
Na druhou stranu je třeba připustit fakt, že Josef Šťáva jako obratný obchodník skutečně mnohé nemocnice a k nim příslušné transfuzní stanice na začátku devadesátých let vybavil potřebnými chladícími boxy, krevními sety a dalšími přístroji, byť toto mnohdy bylo nemocnicím jen zapůjčeno. „Conneco totiž na jejich nákup nemocnici vlastně půjčilo peníze, dluh byl uhrazen průběžně krevní plazmou. Přístroje nemohly být ani zařazeny do inventáře nemocnice, dokud nebyl celý dluh splacen," tvrdí k tomu někdejší mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt ve své knize „Krev a peníze - pravda o kauze Diag Human". Podnikání Conneca dokonce ve vztahu k zmíněnému nazval jako „partyzánské podnikání." „Tento byznys s krví byl výhodný pro pana Šťávu, ale nebyl výhodný pro naše zdravotnictví!" myslí si Cikrt.
Někdejší disident, novinář a oficiální spolupracovník Diagu Jan Urban naopak ve své knize „Tunel plný krve" říká: „Transfuzním oddělením se přes noc otevřela možnost rychlé modernizace - a poprvé v historii i vytváření zisku! Kdo z ředitelů nemocnic a primářů transfuzních oddělení, kteří na jaře 1990 dostali šanci vlastní aktivitou rychle vydělat na nové vybavení, léky, lepší platy a možnosti cestovat, by to chtěl odmítnout?"
Cikrt ale nad tím kroutí hlavou. „Šťáva jako jediné nabízel, že si za vybavení (transfuzek) vzal krev a tím dostal tu nemocnici do závislosti a ona pak nemohla dávat krev nikomu jinému a byla tak zcela závislá jenom na Šťávově vybavení. To je ale agresivní forma obchodování,“ poznamenal pro ParlamentníListy.cz Cikrt s tím, že se vše přitom odehrávalo za zády ministerstva.
„Musíme si uvědomit, že v devadesátých letech ministerstvo řídilo i malé nemocnice a ty se až postupem času dostaly do soukromých rukou, nebo si je vzaly pod svou působnost kraje, či obce. Do té doby řídilo ministerstvo ´každý šroubek´ v každé nemocnici, takže své podnikání musel Šťáva provádět za zády ministerstva, neboť to by s tím nikdy nesouhlasilo,“ je přesvědčen Cikrt.
Spekulace: Všechno se zřejmě vrací do devadesátých let
„Je tady otázka, proč Šťávu až nyní napadlo využít dohody mezi Českem a Švýcarskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, které tady máme už od roku 1990, a proč ho nevyužil již v minulosti?“ otázal se.
„Tahle arbitráž podle mne nemůže být o ničem jiném, nežli o tom, jak tady (Šťáva) investoval do transfuzek, a že mu to pak celé shodili a on pak potenciálně přišel o velké peníze, což nějakou aritmetikou jistě vypočte... Ale protože tohle je zcela jiná arbitráž, než ta, již jsme řešili v minulosti, tak si taky myslím, že se v ní nebude řešit, zda v tom a v tom roce rozhodli naši rozhodci neprávoplatně a že Šťávovi jako podnikateli někdo uškodil, ale že se to zřejmě všechno vrací k tomu začátku, tedy do devadesátých let,“ zdůraznil.
„Ano, zřejmě toto údobí podnikání Diag Human bude obsahem nynější nové žaloby ze strany Diag Human SE a Josefa Šťávy. Ale zdůrazňuji, že možná! Je to spekulace. Všechno může být jinak a v žalobě může být cokoliv - oni mohou tvrdit, že jejich investice byla zmařena a že my jsme porušili smlouvu o ochraně investic. Mohli tam dokonce také teoreticky napsat, že se jim nelíbí výsledek předchozí arbitráže... a pokud se ministerstvo opírá o zákon č. 106/1999, pak obsah žaloby tají z taktických důvodů," dodal k tomu pro ParlamentníListy.cz zdroj ze státní správy, který je s případem rovněž dobře obeznámen.
Podle obou zdrojů ale pozice Josefa Šťávy v nové arbitráži bude ještě těžší, nežli byla v rámci rozhodčího řízení ad hoc.
„Ministerstvo financí je v mezinárodních arbitrážích velmi úspěšné. V roce 2017 zvítězilo ve čtyřech sporech a ČR tak byla celosvětově nejúspěšnějším státem," pochlubilo se ostatně pro ParlamentníListy.cz samo ministerstvo financí.
Přehledné statistiky o výsledcích ukončených arbitráží jsou k nalezení na webu Ministerstva financí zde.
Resort financí prý ale zahájení současné arbitráže předpokládal. Už na jaře poslala totiž Diag Human předžalobní výzvu, v níž škodu údajně vyčíslila na 800 milionů dolarů.
Od 22. prosince běží státu dva měsíce na výběr rozhodce, který bude případ řešit. Rozhodci budou celkem tři – druhého si vybere Diag Human. Předsedu pak tito dva rozhodci jmenují z řad občanů třetího nezávislého státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
