Při svých cestách po Kambodži popisoval: „První týden jsem strávil v Phnompenhu, hlavním městě, shodou okolností tam byl největší svátek v roce, festival vody, kdy místní slaví konec monzunového období. Když bude dobrá úroda, bude prosperita.“ Kambodžu navštívil Rouček vlastně poprvé a jak říká, země si vede velmi dobře. „Překonává tragické důsledky diktatury, kdy byly spousty lidí umučeny. Byl jsem také v druhém největším městě Kambodži, tady je posvátná hora a v ní jeskyně, které Rudí Khmerové používali také jako mučírny, házeli tam děti a dospělé. Kambodža úspěšně překonává důsledky hrozné genocidy. Ekonomika roste. Mají některé ukazatele, které bychom jim mohli závidět, hospodářský růst pět a půl procenta, inflace tři procenta, samozřejmě rostou z velmi nízkého základu. To se musí poznamenat,“ zmínil.

Pár slov připojil i k místní atmosféře: „Lidé jsou spokojení, přátelští, milí. Je to zajímavá cesta a velmi dobrá zkušenost, aby si člověk připomenul, že jsou země bohaté i chudé a jak si vedou, abych si to porovnal. Koneckonců to dělám asi čtyřicet let, abych si věci srovnal do souvislostí. Vždycky se přesvědčím, že sociálně demokratický pohled je správný. Je celosvětově nutné snažit se pomáhat těm, kteří na tom nejsou nejlépe. Je to jak morální přístup, tak ekonomický. Když se jim bude dařit lépe, tak mohou kupovat i naše výrobky.“

Čtyřiceti procentům lidí u nás se dobře nevede