„Když skončí nouzový stav, znamená to, že se vše vrátí k normálu? To znamená, otevřou se školy, služby a pohostinství, obchody, nebudeme muset nosit roušky? Nebo co bude moci vláda zakázat/nařídit? A je vám jasné, že když nouzový stav neprodloužíte, to, co se bude pak dít, půjde i na vaši hlavu? Asi pak nemůžete kritizovat vládu, když ta podle vyjádření jejích představitelů nebude situaci moci korigovat. Anebo může i mimo nouzový stav? Jak? A co vám vlastně brání v tom, prodloužení schválit, když to chtějí i hejtmani?“ zeptal se čtenář.

Konec nouzového stavu však podle Černochové rozhodně neznamená návrat k normálu. „Vláda nadále může činit mnoho opatření, roušky mohou zůstat povinné, lze nadále využívat pomoc armády, stejně jako lze nadále regulovat školní výuku – mnohé věci, které dělat lze, již proběhly médii. Důvod, proč jsme nouzový stav nepodpořili, je zejména ten, že vláda za celou dobu jeho trvání nepřišla s řešeními, která by nebyla pouze tupého, plošného charakteru. To jsme opakovaně požadovali. Předložili jsme řadu návrhů, jak by bylo možné epidemii krotit lépe, chytřeji, s menšími zásahy do běžného života občanů, které by značnou část společnosti nevedly na pokraj zoufalství,“ poznamenává Černochová.

„Nedává například smysl, aby zde každou chvíli byl jiný seznam obchodů, které mohou mít otevřeno a které nemohou. Nikdo nikdy řádně neodůvodnil, na základě čeho je o tomto seznamu rozhodováno. Proč například nelze všem obchodům dát jasná pravidla, podle kterých by bylo eliminováno riziko šíření nákazy a za nichž by mohly mít otevřeno? Nouzový stav není samospásné a jediné řešení. Ukazuje se, že situace s ním se nezlepšuje. Vláda musí zejména lidi motivovat k disciplíně a k odpovědnému chování, ne je pouze strašit a osočovat. Premiér na naše návrhy nikdy nepřistoupil. Spoléhal pouze na komunisty, kteří mu dosud vždy vyšli vstříc, a nebyl ochoten se domluvit na změnách s opozicí,“ dodala.