Německo-turecké, ale i třeba holandsko-turecké vztahy jsou kvůli referendu o posílení moci prezidenta Erdogana snad nejstudenější, co bývaly. V Nizozemsku se již mezi Turky hovoří o otevřené revoltě. Jaká je situace v Německu, které má několikamilionovou tureckou menšinu, a jak se na to dívají obyčejní němečtí občané?

Zde bych doporučoval rozlišovat mezi skutečnou krizí a předvolební show, a to z obou stran. V Nizozemsku se konaly volby, establishment měl strach z Wilderse, proto Rutte musel přitvrdit. A v Německu jsou volby v září a AfD by mohlo mít další volební munici. A na druhé straně... není pochyb, že Erdogan a jeho příznivci tyto akce vnímali jako útok na tureckou čest. Navíc čím více vnějších nepřátel může Erdogan vykázat, tím tvrději a otevřeněji jedná vnitropoliticky.

Velká část tureckého národa, tedy etnických Turků, byla již před ním nacionalisticky vypjatá, nyní k tomu přistoupil politický, konzervativní islám sunnitské provenience. „Sunnitské“ podtrhuji, poněvadž to s sebou nese politické aspekty, které hrají důležitou roli i v kontextu německém, evropském i blízkovýchodním. K tomu samozřejmě patří i hra s imigrantskou kartou ze strany Ankary, a sice nejen tou aktuální. Oproti duhovému ráji multikulti, který nám sugerovala globalistická euroelita a její masmédia, představuje turecká komunita v naprosté většině svět sám pro sebe, společnost uvnitř společnosti. Rozdíl oproti časům minulým je ten, že získává stále větší kulturní i ekonomický vliv, že stále silněji aktivně formuje sociální strukturu německé společnosti, což s sebou nese dalekosáhlé politické konsekvence. Toto samozřejmě Erdogan ví a jeho nedávná slova o tom, že Turci jsou budoucností Evropy, není jen politický slogan, ale hluboké niterné přesvědčení politika, který svoji vůdčí úlohu chápe jako historické poslání s cílem obnovit slávu Osmanské říše a dopomoci sunnitskému islámu k dějinému vítězství. Je jasné, že Západem hluboce opovrhuje a že naprosto přesně ví, jakou má přátelství Západu cenu. Totiž tu, kterou poznal a zaplatil třeba takový Saddám Husajn. Zatímco se Západ transformoval do jedné velké akciové společnosti bez hodnot, bez morálky a smyslu pro čest, do transatlantické s.r.o., jejíž jediná „vůdčí idea“ je absolutní maximalizace zisku pro stále užší, globálně operující hospodářsko-politické elity, mají Erdogan a jeho parta národní, nábožensko-politickou vizi. Tato věta zdaleka neznamená její hodnocení – a již vůbec ne kladné, ba naopak. Chci tím podrhnout skutečnost, že se jedná o dva světy. Nikoliv ve smyslu morálních, politických nebo, chcete-li, kulturně-politických hodnot, poněvadž Západ, jak jsem již řekl, žádné hodnoty, které by mohl světu nabídnout, již dávno nemá. Ty, které ještě před pádem východního bloku zdánlivě měl, lépe řečeno, o kterých se mu díky stupiditě vládnoucích pseudokomunistických mocipánů dařilo udržovat iluze, utopil v krvi „humanitárních intervencí“ a „barevných revolucí“. Nic tuto skutečnost nedemonstrovalo lépe než role Západu v syrské tragédii a při zničení Libye.