Někteří lidé, kteří přežili vyhlazení Lidic, ředitelku loni obvinili z toho, že překrucuje fakta. Byla to reakce na televizní reportáž o údajném udání obyvatelky Lidic, která nahlásila četníkům svou židovskou podnájemnici. Lehmannová obvinění odmítla a rezignovala k 21. lednu pro ztrátu důvěry v Zaorálka. 

„Nikdy jsem nedokázal úplně přijmout to, že se doporučí 88leté ženě, aby šla někam do televize hájit svou matku. Navíc je to naprosto absurdní, protože ona v době, kdy se to odehrálo, byla desetiletá. Ona mi říkala, že se z toho málem zhroutila,“ sdělil Zaorálek. „Doteď se prý modlí a prosí maminku za odpuštění, že nevěděla, jak ji obhájit. Mně připadá hrozné, jak jí to do života padá,“ sdělil Zaorálek, proč říkal o Lehmannové, že je neempatická. 

Podle jeho slov mu zkrátka vadilo vyjadřování Lehmannové. „Věděla, že jsou také jiné názory na to, co se odehrálo v roce 1942, znala názory jiných historiků. Nebylo tak těžké zjistit, když jsem ředitelem památníku, že zdaleka ta věc nemá jeden výklad,“ uvedl. Zaorálek chce nyní co nejrychleji vyhlásit výběrové řízení na jejího nástupce. Přál by si najít někoho, kdo má vztah k Lidicím a je schopen empatie a citlivosti.

Spory eskalovaly v loňském roce poté, co Česká televize v pořadu Reportéři ČT odvysílala „neznámý příběh z Lidic“. V něm právě ve výroční den lidické tragédie předložil Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd ČR kauzu jedné z lidických žen, která měla ještě před vypálením Lidic udat jistou ženu židovského původu. Zdrojem mu byl zápis v památníku četnické stanice Buštěhrad, pořízený zpětně v roce 1945. Jednalo se právě o matku Marie Šupíkové, které bylo v jejích 88 letech ředitelkou Památníku doporučeno, ať jde rodinnou čest hájit do televize.