Politolog Jiří Pehe na svém blogu rozebíral, proč u nás vítězí strany a hnutí, které „obchodují se strachem z migrantů, EU a vlastně všeho cizího“. Vysvětloval to „vše prostupující průměrností“ Čechů. Česká společnost se podle něj „ustrašeně krčí ve své kotlině“, je „podprůměrná“ a „provinciálně ponořená do sebe“. „V národě, kde si většina lidí mimo vysmívanou ‚kavárnu‘ nedokáže přečíst nebo poslechnout nic v nějakém cizím jazyku, je tato cesta do ještě větší izolace poměrně snadná,“ píše Pehe. Chováme se prý jako zakomplexovaný teenager, který „rodičům“ ze Západu okopává kotníky a pohrdá jejich standardy.
A tak jsme se zeptali lidí na venkově, co jeho názorům říkají. Nakonec jsme nalezli několik „vzorků“, kteří svůj pohled na věc sdělili. Po pravdě řečeno, tahali jsme to z nich jak z chlupaté deky. On začátek roku není příhodným časem pro velké filozofování, bydlíte-li na malém městečku…
Jsme šikulové!
Žena důchodkyně, první to odvážná, reagovala slovy: „Já si myslím, že jsme chytrý národ. To dokazuje, že v některých odlehlých zemích, které jsou od nás tak daleko, tak tam také žijí Češi, něco založili, každý si pamatuje jejich jména i jména jejich žen. „Snad tedy měla na mysli bývalou ženu současného amerického prezidenta, ale kdo ví…. „Nejsme na to tak připraveni jako ty velké státy, ale jsme šikovní. A máme také šikovné ruce – až na pár exotů, které už nikdo nepředělá, co chtějí tak zůstat. Jsme mírumilovný, docela chytrý národ. Sice se říká, že se tu moc neučí, ale ti vystudovaní studenti, když pak ještě studují třeba v Anglii nebo ve Francii, tak to tam zvládají dobře. Takže základy mají,“ pochválila tak nějak všechny, a pak se pomalu odšourala pokud možno dost daleko od nás…
Od Chicaga až na Mauritius
To pán středních let byl o poznání povídavější: „I když jsme trochu Švejkové a možná trochu ‚vychcánci‘, tak jsme myslím na špici. Protože tahle kotlina má, dostala do vínku ještě před Kelty genius loci. Vždyť jsme rozlezlí po celém světě. Na to, jaký jsme malý nárůdek. Spousta lidí, kteří odešli ven, a to není jen teď, ale vlastně pořád, a nejen taky po Bílé Hoře, prostě my jsme zásobovali mozky celý svět a pořád něco znamenáme. Starosta Chicaga Čermák a nyní zase třeba klučíci, kteří mají počítače v kalifornské Silicon Valley. A to nemluvím o sportovcích! Vezměte si třeba Baťu a vlastně kdeco. Jsme až nebezpečně dobrý a to bude mnohé srát, to si tedy myslím,“ uplivl si stranou a trochu se rozjel: „Jsme vynalézaví, nejdeme podle naučených frází. Vzhledem k historii došlo k tomu, že jsme se tu naučili nějak přežívat. To je evoluční a to je super. Není to jenom dělat revoluce, mít republiku, pak císaře, pak zase republiku, jako to mají Francouzi. Naši cestovatelé – Běhounek, Alberto Vojtěch Frič, na Mauriciu založil Čech botanickou zahradu… Prostě, oni se nás tak trochu bojí, a hlavně nám hodně závidí. A o tom to je!“
Mladý muž, rozhodně věkem pod třicítkou byl náležitě překvapen. „Já jsem nezaznamenal, že by tu tedy něco po panu Pehe zůstávalo,“ rozesmál se hned na začátku, nechav si zopakovat náš dotaz. „V každém a každý je nějaké stopa a zanechává nějakou stopu. Takže není pravda, že žádná. Jestli tady chybí zásadní lidi nebo zásadní díla, tak může být pravda, ale ta naše velikost je v té nezásadnosti. My jsme kolikrát ukázali, že ten malý národ přežívá ve svém mikroklimatu úplně úžasně. A my tu velikost děláme těmi maličkostmi, které tvoříme. Každý lidský osud je velká věc a když se podívám kolem sebe, tak je tady spousta zajímavých, fantastických lidských osudů, těch je prostě nespočet. A že o nich neví svět, to je problém toho světa, a ne nás,“ zafilozofoval si mladík a pokračoval. „Těch Čechů, kteří ve světě něco znamenají, není teď tolik, ale musíme se obracet dál do historie. Ale to není problém. Je spousta Čechů, kteří nejsou persony v tom celosvětovém měřítku, ale jsou persony osobní. Přijde zas někdo velký? To je vždycky, že ty špičky vyhání jakási vnitřní absolutní nespokojenost, marast, který tady naštěstí není, ale mohu říci, že se k němu trochu schyluje. Ale to neznamená, že bychom nebyli vidět nebo slyšet. Rozumím tomu, co tím pan Pehe chtěl říci. Že prostě momentálně takové lidi nemáme. Ale co si myslí? Že je budeme vyrábět jako na běžícím páse? Kolik těch velikánů je za celou éru toho národa? Desítky, možná stovky. Lidi v zahraničí asi více znají Kunderu než generála Pavla v centrále NATO. Kolik lidí se aktivně o NATO zajímá? Ale i to je přece persona a člověk, který nás reprezentuje,“ uvedl mladý muž jeden z příkladů.
Nula
Muž kolem padesátky byl nejostřejší: „Není to náhodou pan Pehhhhe…, jak o něm kdysi mluvil jako o zbytečném člověku Václav Klaus? Nechce ten pán, abychom spáchali hromadnou sebevraždu, protože jsme k ničemu, a tenhle prostor ve středoevropské kotlině by konečně opanoval někdo jiný? Kdo se za nás stydí a chce moralizovat, tak ať si táhne, odkud přišel,“ rozčílil se pán, až mu naběhla žíla na čele. „Nechápu, jak něco takového může vůbec moralizovat. Morální autorita bez morální autority. Ovšem za prachy udělaj všechno! Obraz filozofů, politologů u nás – nula. Tady pan profesor Franz skládá moderní opery. Varhanovič Orchestr také. Nula. To všechno škrtáme. Lidí, kteří pracují venku si nevšímáme, našimi pohrdáme. Pan Pehhhhee je prostě nadčlověk! Ať nám ukáže, jak se to má dělat, ať odejde kázati na Sorbonu, do Bostnu, na Oxford. A až tam zjistí, že je jedna velká žlučovitá nula, ať se zakope tři metry pod zem,“ vzkázal filozofujícímu politologovi muž z Přešticka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
