Tož, jezdím do Francie rád za příbuznými, letos tomu nebylo jinak. Projel jsem svoji oblíbenou trasu po francouzské Riviéře až do střední Francie. Poslední cca čtvrtstoletí pozoruju vývoj v zemi. Odráží se v ní všechno, co s sebou globalismus nese. Nezvládnutá ilegální migrace, islamizace, kriminalita, woke teror, sociální problémy, stávky atd. Francie je tak zmítaná vším, čím celá EU. Nicméně pokud má někdo sílu časem se z toho marasmu probrat a vymanit, pak je to Francie...

Francie není tak zasažena anglosaským woke novostylem vlády. To je výhoda Francouzů, prostě na „anglosaské woke novozvyklosti“ nejsou zvědaví. Když zastavíte autem na malém městečku někde v Provence a vejdete tam večer do místního baru, pak vás nepřekvapí, když uvnitř potkáte někoho, jak kouří cigaretu, i když zákaz kouřit ve Francii v restauracích a barech platí od ledna 2008. Prostě na to po „francouzsku ležérně kašlou“, neokřikne je ani barman, protože povětšinou se osazenstvo baru s barmanem zná po léta a ke všemu jsou příbuzní. Nikdo tady nikoho neudá a k Francouzce na baru prostě patří cigareta.

Čemu se ovšem Francii nedaří bránit, je islamizace a ilegální migrace a s tím rostoucí kriminalita. To je dnes už prostý fakt. Nedávno hořela ve Francii města a probíhala v nich válka mezi muslimy a policií a armádou. Spouštěčem byla smrt mladého muslima, který byl známým recidivistou a prostě neuznával autoritu V. republiky, kterou založil generál de Gaulle.

Francie je takových mladíků plná. Nemají respekt před ničím kromě imámů, šéfů gangů a drogových dealerů. Osobně jsem se s takovými potkal v Paříži v Saint Denis u řeky, kdy nás napadli a měli jsme s kamarádem co dělat, abychom jim utekli, sedli do auta a ujeli. Pak jsme potkali takové milé mladíky v jednu hodinu ráno v Lyonu opět u řeky, kdy jsme jeli kolem a v cestě nám stála zaparkovaná auta. Tito milí mladí hoši si předávali z kufru do kufru auta „nějaké věci“ (asi francouzskou klasickou literaturu), byli překvapení, že v tuhle dobu někdo jede kolem. Naštěstí viděli, že jsme „hoši z východní Evropy“, tak nám jen uvolnili cestu a řekli nám, ať laskavě „rychle vypadneme“, což nám nemuseli ani říkat. Ihned jsme na to šlápli a zmizeli o 100 kilometrů dál.

V Paříži jsme taky zažili, jak nás rychle v ulici předjelo auto, prudce zastavilo, v protisměru se objevilo další a zablokovalo cestu autu před námi. Z aut vyskákali policisté s pistolemi v ruce jako z akčního filmu s Jeanem Renem a z inkriminovaného auta vytáhli dva muslimy. V kufru objevili „náhodou“ nějaké ty „zbraně“, co si s sebou vozíte jen tak, kdyby vás třeba zrovna napadlo vystřílet nějaký ten klub Bataclan ve jménu jejich „velkého, jehož jméno nesmíme vyslovit“. Média by z těchto mladíků beztak udělala jen tzv. osamělé vlky, že...

Letošní Marseille, která je hlavním městem kriminality v Evropě a zrovna tam probíhají boje drogových gangů o nadvládu nad městem, kdy se střílí ze samopalů a mrtvých mladíků přibývá, už jen dokresluje rostoucí kriminalitu. A nejde o akční film s Jeanem Renem, ale o realitu všedního dne. Projížděli jsme centrem města kolem přístavu a už jsme si nepřipadali jako v Evropě, ale na druhé straně moře v Africe. Původní obyvatele jsme viděli také a šlo většinou o „feťáky“ válející se po zemi nebo strnule stojící na místě jako v televizní reportáži z americké Kalifornie.

Francouzi ve střední Francii, kam jsme přijeli za pár dní, nám řekli, že Marseille a okolí už nepovažují za území Francie, ale za okupované území africko-arabských gangů. Všichni vědí, že řešením už je jen nasazení armády a následné odvezení větší části ilegálních migrantů mimo území Francie.

Francouzská Riviéra jako stát ve státě

To v jižní Francii, v Provence, na Riviéře a kolem Saint-Tropez, kde se vždy na pár dní cesty stavíme, to tak žhavé není. Ten turisticky atraktivní prostor totiž hlídá přímo armáda. Jezdí tam celý svět na léto a místní úřady si to uvědomují, takže už nepotkáte „potrhlého četníka Ludovika Cruchota“, ale vojáka se samopalem a obrněné transportéry místo malých vozítek četníků, známých právě z komedií o četnících ze Saint-Tropez. Pokud se objeví nějaký ten ilegální migrant s batůžkem, když se mu podaří přejít hranici mezi francouzským Mentonem a italskou Ventimiglií, která je hlídána právě armádou z obou stran, tak jej hned patrola vojáků zadrží a odveze jej zpět do Ventimiglie. U hranic je těchto neúspěšných migrantů plný park. Na jedné lavičce v parku se krčí italští důchodci, a mají tak skvělé a obohacené stáří. Všude kolem nich jsou party mladých ilegálních migrantů z Afriky a Blízkého východu.

O Francouzích se říká, že rádi stavějí barikády, stávkují a protestují. Je to tak. Nicméně zjevně vědí, proč to dělají. Pokud na ně vláda zkouší, že je obere o věci sociální (zvýšení doby odchodu do důchodu, daně, inflace, zdražování, nedostupnost zdravotnictví, školství atd.), pak jdou jako jeden muž na ony barikády. Mladí, střední věk, staří. V Česku se mladí starým za jejich protesty smějí, zjevně jim nedochází, že jednou budou taky staří. To Francouzi si uvědomují zcela přesně, o co jde.